SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

chápu rozhořčení přispívajících z neustálých obdobných dotazů, jen připomínám možnost, že informace může hledat vlastník nějakého projektu - nesvářeč - který má nějaký konstrukční nápad, třeba již zmapovaný ale netuší zda věc nezkrachuje na ceně svárů - kde se má zeptat když ne zde? Třeba se již v nějaké příslušné svařečské firmě informoval ale tady - na specializovaném webu si chce informace porovnat?

bourač napsal(a):

chápu rozhořčení přispívajících z neustálých obdobných dotazů, jen připomínám možnost, že informace může hledat vlastník nějakého projektu - nesvářeč - který má nějaký konstrukční nápad, třeba již zmapovaný ale netuší zda věc nezkrachuje na ceně svárů - kde se má zeptat když ne zde? Třeba se již v nějaké příslušné svařečské firmě informoval ale tady - na specializovaném webu si chce informace porovnat?

To se přece dělá skrz nezávaznou poptávku přímo na firmy.
Udělá se zadání, najdou na internetu firmy, pošle tam to zadání a firmy obratem nabídnou cenu plus další podmínky. A odpovědi budou buď akceptovatelné a potom se to firmě s nejlepší nabídkou zadá anebo nebudou a potom je třeba hledat, jak to udělat jinak, třeba levněji.
A dneska už se taky mohou využít různé nabídkové servery. Případně to internetovými kanály poptat i mimo republiku. Nebo mimo EU, to už je ale kvůli dopravě, clům  a rozdílným předpisům "vyšší dívčí"

Vše, co tu bylo řečeno je pravda. A právě proto, že není možné tady napsat konkrétní cenu, např. za metr sváru, si snad každý uvědomí, že podstatné jsou podmínky toho, kdo bude práci dělat. Jiné náklady bude mít soukromník, který podniká v garáži svého rodinného domku, jiné firma s 20 zaměstnanci a úplně jiné firma plně certifikovaná v oblasti svařování na svařování konstrukcí či tlakových celků, a jiné firma se všemi Oprávněními pro české či třeba německé dráhy. A pokud si soukromník spočítá podle příspěvku č.1 své vlastní náklady, pak teprve řekne, co jeho svařování stojí.
Jako zákazníkům se mnohým často těžko chápe, že 30 cm sváru není jen cena drátu a plynu. A mnozí vůbec nevědí jak je možné, že z těch 200, 300 Kč, o které si někdo řekne, mu jde do kapsy tak nejvýš 50 Kč, ostatní sežerou režie (včetně daní).

Pro lepší představu těch 30 tisíc byl rozdíl pouze v ceně práce řemeslníků.Požadavek Na materiál byl identický(stejný dodavatel).Stejně tak zůstaly práce které bylo potřeba vykonat.Když jsem to kvůli částce odmítl chtěli jít najednou s cenou dolů.

Editoval Ládes (29-03-2013 18:32:22)

Největší režie, se kterou jsem svého času jako technolog počítal zakázky, byla asi 1700 Kč na 1 minutu práce dělníka. Tehdy nějak pětina průměrné měsíční mzdy. A použitelná, při které tehdy zakázky ještě vycházely, bylo tak 400 Kč na minutu. To bylo ve starých provozech, které byly postaveny někdy za války a na jednoduchém pracovišti, kde už bylo skoro všechno účetně odepsáno. Ovšem to byla za a velká firma a za b firmu živila vlastní výroba a externí zakázky byly navíc spíš jako marketing či kamarádšofty lidí jako vedoucích provozů a podobně.

a to som sa vcera citil ako milionar ked som dostal za pol hodinu zaplatene 45e   /oprava hlinikove vany motora/.

Asi, jak tak koukám, jsem se spletl o desetinnou čárku. Je to už docela dlouho. 1700 je skutečně nesmysl, to by jeden dělník živil přes 2000 režistů. Bylo jich tam hodně, ale tolik zase ne. Takže to bylo asi 170. Jako maximum , které nějak vypočítali firemné ekonomové na jedno mé pracoviště s evidentně největší režií a platilo asi 2 roky. Pak to snížili na asi 120. 
Jinak se to týkalo lakování, protože jsem dělal technologa lakování, né svařování. Kolegové svářeči, pokud můžu posoudit, měli ty pracoviště většinou menší, ne linková a pokud měli linky, tak podstatně jednodušší než my s více výrobními dělníky, takže tam musela být režie dost nižší. Největší režii měli svářeči nejspíš na robotizovaném pracovišti Cloos, to bylo docela velké. Ale čistě jen specializované na firemní výrobu. Před 20 - 25 lety docela novátorský provoz.
Ostatně byla to velká firma, tehdy nějak s 10 tisíci zaměstnanci a velká hala s velkými linkami. Technologie lakovny včetně dopravniků za cca 300 miliónů korun československých roku 1980, vlastní stavbu nevím, obestavěný prostor haly takových 200 - 250 tisíc kubíků.
Berte to tak, že to byla velká lakovací linka, kde pracovalo za směnu takových pouhých 12 výrobních dělníků, ale na ně pracovalo x režijních pracovníků , vozíčkářů, plánařky a podobně plus k tomu x desítek údržbářů. A nevýrobní útvary, všelijací zásobovači, plánovači, ekonomové.

Editoval Radim (01-04-2013 08:11:22)

Ono taky trošku ty výrobky tehdy neprodejné byly a dodnes zčásti jsou. I když ta lakovna podle mých informací už několik let nevyrábí.
Holt takhle to dopadá, když se postaví lakovna, která aby splnila požadavek normy  6x za hodinu vyměnit vnitřní ovzduší, činí to za hodinu téměř kubický kilometr.

Vím že jsem se spletl tématem ale k ekonomice to taky patří. Zajímalo by mě kolik času můzu strávit na výrobku svařováním když je svařen pomocí svaru a20 100x100. je jich 80. tak by mě zajímal časový horizont jen na svaření. Někde tady pan Jirkati napsal 1mm svaru 1 sek, ale to zřejmě platí pro jednovrstvé svary.

A ty by jsi nám sem nemohl , Jiří , hodit takový výpočet pro příklad , platidlo by bylo 1švestka .

Franišku - to je spočítáno špatně. Svařovat svár a20 šňůrkami a3 (to je cca z4) by byla pěkná pitomost. To by musel být materiál s pevností přes 1000 MPa, kde by se hlídal každý Joule vneseného tepla. Počítám-li běžný materiál do 355 MPa tak to bude tak 6 až 8 vrstev a6 - a8. To je cca 10 min na jeden svár 100 mm. Samozřejmě plus ty další nutné časy. Ty se ale počítají celkově na dávku, případně na směnu.

Bobobo - zkus definovat, co myslíš příkladem. Je to jen čas svařování, nebo i ty další vlivy - viz příspěvek č.1? Já se pak o něco pokusím. Existují i jiné postupy vedoucí k cíli - výsledné ceně svařence.

Zkusil jsem si cvičně popsat některé možnosti, jenže ono to vychází hrozně obsáhle, protože těch možných variant je poměrně hodně. Asi by to bylo rozumnější udělat článek na SVARINFO. Jenže každá metodika je dnes zatížena značnou chybou existencí celé řady velikostí firem, kvalitou jejich vybavení, úrovní či spíše existencí, případně neexistencí, nějakého typu certifikace případně oprávnění ke svařování čehosi. Takže nakonec by to celé skončilo na výpočtu času za jednotku sváru o nějaké velikosti, v nějaké svařovací pozici, nějakou metodou, na nějakém materiálu. A cenu by si z toho musel každý spočítat stejně sám podle všech nutných režijních a ostatních nákladů, podle plánovaného zisku, ale i podle úrovně strojního vybavení a také skutečných schopností svých svářečů.

Editoval jirkati (31-10-2013 20:20:46)