SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

At chceme nebo ne pri svarovani dochazi k deformacim nekdy mensim jindy vetsim.Lze jim samozrejme ruznymi spusoby predchazet a eliminovat ale nikdy je nelze odstranit zcela!  Pokud je pozadavek na co nejvetsi presnost pak se vyrobi svarenec s pridavkem (mnohdy je jeste aplikovano zihani na odstraneni vnitriho pnuti pripadne jine tepelne zpracovani)  a pak se obrobi na pozadovany rozmer.

Frantisku krom toho ze je to ponekud nemistne(ale budis) .Svuj prispevek jdem zacal psat vcera  a dopsal jsem ho dnes a odeslal.Proto se jevi jako duplicitni.

V zadání autor píše že to budou vařit v pozici pod plachtou.To znamená že následné obrábění asi nebude možné.
V takových případech napojení potrubí k různým agregátům jsme vždy sestavili přírubové spoje včetně těsnění,dotáhli a pak teprve stehovali a vařili potrubí.
To je postup který vám zaručí že příruby budou v ose a rovnoběžně.

Snazte se o co nejmensi vnesene teplo jednoduse lze rict cim vic tepla tim vice deformaci.Ale to asi vite ,kazdopadne je dobre vse huste  krizem nastehovat.Pokud mate stanoveny technologicky postup moc zazraku neudelate. Z praxe co me ted napada je obecne lepsi vice mensich svaru nez mene vetsich a delsich svaruj a jeste me napada co nejvice si pohrat se slicovanim ona nerovnomerna korenova mezera nebo otupeni  pripadne jine nerovnomernosti udelaji i pri spravnem postupu peknou neplechu.

Editoval Honza007 (22-12-2012 20:06:59)

To Jirkati: Mohu jen potvrdit váš postup. Tak nějak jsme to prováděli na montážích, ještě když jsem pracoval v ČSSR.

Jen tak pro zajímavost: Zde v USA se ve firmě kde jsem 24 let pracoval vyrábí m. j.  vysokotlaké ventily z výkovků tělesa ze všech možných druhů ocelí. Pokud zákazník požadoval ventil s přírubami, přivařovaly se následujícím způsobem.






Na přírubě a v tělese ventilu se vysoustružil tvar, kde přesně zapadaly jak příruba, tak konec tělesa ventilu do sebe.
Následně se provedlo nastehování a kořenová vrstva metodou TIG.



Potom už jen výplň, většinou, pokud to dovolila technologie, buď SAW, ale u některých materiálů taky třeba ručně MMAW. V polohovadle.
Tímto způsobem byla zaručena naprostá pravoúhlost obou přírub i při značných tloušťkách stěny. Tady na obrázcích je to asi 60mm. Muselo být počítáno se zvětšením rozměru F to F před provedením sváru. Po navaření a RTG se vnitřek příruby a tělesa vysoustružil na jmenovitou světlost, takže kořen sváru byl odstraněn. Jinak se už po navaření čela přírub neobráběla. Je to typ příruby utěsněné kovovým kroužkem.

Editoval Frank (23-12-2012 00:54:43)

Ty příruby, to je občas pořádná věda- malý jsou celkem ok, ale větší u průměrů trubek nad 10cm- nejlepší je výše popsaný způsob- kořen aby byl pěknej, pak většinou elda, zkoušeli jsme i Mig-Mag. Výsledky docela dobrý, ale s eldou je to stejně lepší- struska lehce omezuje vychládání.....

Pro rada - to by samozřejmě šlo, ale má to několik háčků, které se jmenují tepelná roztažnost. Stručně řečeno - ocelové materiály se protahují na každém jednom metru o jeden mm na každých 100 st.C. Když pak si představíte jak se po obvodu sváru postupně ten materiál natahuje a smršťuje tak vidíte jak veliký je to problém. To znají všichni, kdo někdy svařují v přípravcích, že se s těmi deformacemi musí počítat už při konstrukci přípravku, jinak taky třeba svařenec z přípravku po svaření ani nedostanete, nebo je tak zdeformovaný, že se bohatě vyřádíte při následném rovnání.
A co umí síly při ohřevu a chladnutí se může dozvědět z výkladu návštěvník chrámu Notre Dame v Paříži. Při stavbě se ve dvou třetinách výšky chrámu začaly vyboulovat obvodové zdi o 5 cm. Asi 16 m dlouhé skrz stěny protažené svorníky postupně ohřívali závěsnými výhněmi a teplem protažené je pak utahovali. Po vyrovnání stěn tam svorníky zůstaly a jsou tam dosud. Bez nich by chrám asi nestál.

Dakujem Vam vsetkym za odpovede a rady z vasich skusenosti.
to: rada - agregat je uz namontovany na mieste
to: jirkati - k bodu čislo 3, tie masivne vystuhy pre priemer DN900, ak som spravne pochopil, tak pre tento priemer ich bude cca 9, kazdych 300mm jedna vystuha. Tou vystuhou myslite nejaky napr. roxor navareny jeden koniec na prirube a druhy na rure?
Jedine co z vasho postupu nebudem moct aplikovat, je udieranie kladivom, kvoli rovnaniu, pretoze celo priruby bude na pozicii oproti celu priruby kompresora (vid. obrazok hore).
Asi to skusim postupom:
1: namontovat prirubu na prirubu kompresora, utiahnut cca na 1/2 konecneho momentu
2: namontovat ruru ako protikus
3: nastehovat prirubu niekolkymi cca 50mm zvarmi na ruru
4: privarit pozdlzne vystuhy (suosovo s rurou a prirubou) kazdych 300 mm po obvode
5: uvolnit prirubovy spoj
6: zvarit koren dvomi zvaracmi oproti sebe
7: nechat vychladnut, skontrolovat vzdialenosti ciel prirub. V mieste, kde je vzdialenost mensia, pri nasledujucej vrstve treba vniest viac tepla resp. toto miesto nahriat plamenom na cca 600°C.
8: zvarit vypln a kryciu vrstvu

Pocas celej doby kontrolovat teplotu na 150°C.

Dalo by sa toto nazvat vhodnym postupom?

Já teď budu na jaře jezdit s celou partou chlapíků na sváření ropovodu někam ke Stříbru na Tachovsku- na dílně nejni práce, tak budeme muset být venku.......