SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

1) Povrch musí být čerstvě očištěn
2) Potřebujete tavidlo a to musí být příslušné pro Vámi pájený kov. Dnes lze měkkou pájkou pájet nejen měď a slitiny mědi a pozink, ale i ocel, nerez, hliník. Ale vždy s příslušným tavidlem.
3) Nejčastější chybou je, že se pájka přidává na nedostatečně ohřátý pájený povrch. Pájka se musí odtavovat o pájený povrch, tavit ji ve zdroji tepla je nesmysl, pak se po povrchu jen kutálí, nebo je přilepena.
4) Vhodné je potřít pájený povrch tavidlem, pak ohřívat a po ohřátí na provozní teplotu ještě trochu tavidla znovu přidat, aby se vypláchlo to spálené a doplnilo čerstvé, aktivní. To se často dělá u i tavidlem obalených nebo plněných pájek, je-li delší ohřev a výsledek má za něco stát.

luthor napsal(a):

Zdravím vás,včera jsem si koupil pájku,leotvací lampu se sprejovou kartuší,nikdy sem to nedělal ale přesto sem to zkusil a nejde mi to,používám materiál SN 97% a CU 3%,drát se ihned rozteče,jenže je problém v tom že se vůbec nechytne na ten kov,který chci spojit,buťo to jde ihned sloupnout,a nebo se ani nechytí a skápne rovnou dolů,prosím o radu,co mám přesně dělat aby se mi to podařilo tak jak chci ?

Letovací lampa má, co si pamatuji na letování příslušenství, takový letovací "bazmek" z masivní mědi, který se umisťuje do plamene. Bazmek se očistí za studena a potom se za tepla na něho nanáší tavidlo a pájka, dokud na měď roztavená pájka nepřilne. Teprve potom se ten "bazmek" s roztopenou pájkou přikládá na plechy či jiný pájený materiál opatřený správným tavidlem. Přebytek tepla v mědi se potom přenáší přes roztavený cín do pájeného materiálu , který musí ohřát během vteřiny nebo maximálně jednotek vteřin na teplotu tavení cínu. Jedině tak, je li správné tavidlo, se cín potom rozleje po pájeném povrchu a přilne k němu a drží na něm. Pokud ohřátí ne teplotu tavení cínu a přilnutí pájky trvá déle než těch několik vteřin, je tepelný výkon pájky nebo předávání tepla do pájeného předmětu příliš pomalé, tavidlo se potom obvykle vypaří nebo steče a nedokáže dostatečně očistit pájený materiál, takže cín k pájenému materiálu nepřilne. Je třeba potom buď změnit způsob práce, aby se pájený předmět opatřený tavidlem ohřál rychleji nebo vzít větší pájku ( pro masívní kov, na plechy letlampa musí stačit) nebo předehřívat předmět neboprostě pájet v létě za horkého počasí a ne nyní na jaře nebo dokonce v zimě.  U lampy používané na letování může potom dělat taky problém mastnota nebo jiná příměs v palivu, je třeba používat kvalitní palivo. Na rozdíl od třeba lepení asfaltové lepenky.

http://www.flat4.org/forum/viewtopic.ph … t=cinovani

tiez dobra debata

Měkkou pájku bych dával na staré karosérie velice uvážlivě. Chemické odstraňovače rzi, kvalitní tavidla atd jsou všechno silně korozívní materiály, které zatečou do štěrbin nebo ulpí v laku nebo výpary se potom srazí kolem a zůstanou třeba v laku nebo ve stopách zri jinde.  Je velké nebezpečí, že taková operace u starých karosérií vedle pájených míst dost urychlí korozi. Co se týká přilnavosti, staré nitro a syntetické laky uvolňují těkavé látky od teploty 60 -80 st C výše, moderní současné tak od 100 - 140 st C. Tyto látky potom kontaminují kovový povrch a cín na pájce a brání přilnavosti. Také rez může v sobě obsahovat zbytky vazeliny, různých tuků z konzervačních a lešticích past nebo dokonce zbytky silikonového oleje, všechno toto jsou taky spolehliví ničitelé přilnavosti pájky. Taky myslím, že přilnavost závisí i na složení pájky, asi bude lepší používat prodávané pájky než si pájku míchat doma z olova a cínu. Na cenné veterány by se snad i slušelo používat kvalitní pájky, třeba Sn97Ag3  než klasickou olovnatou pájku, tato pájka je i tvrdší a pevnější než olovnatá a na rozdíl od trochu levnější Sn97Cu3 by se měla lépe roztékat a být přilnavější. I když proti olovnaté má o cca 50 st C vyšší teplotu tání.
Barvu bych doporučil odstranit odstraňovačem, spíš víc kolem pájeného místa než míň, rez pečlivě smirkovým papírem, hrubou hrubým, zbytek papírem tak o zrnitosti 400. Na zbytky rzi v pórech a tavidlo na cín bych zkusil u prodejců sehnat co nejméně korozivní věci, z domácích receptů bych zkusil jako odstraňovač rzi kyselinu octovou nebo mravenčí konbinovano s mechanickým odstraněním rzi z pórů jemnějším kartáčkem nebo rovnou ocet a jako tavidlo obyčejnou kalafunu. Pájení bych spíše dělal horkovzdušnou pistolí než klasickou třeba elektrickou pájkou.

Yorsian:Na cínování karoserií používám obyčejnou klempířskou pájku s 30-40% cínu.Vyhovuje nejlépe a je relativné levná. V bazaru se dá sehnat i za 1/3 ceny. Míchání vlastní pájky nedoporučuji protože těžko ohlídáte chemické složení a zvláště příměsi (Sb) dělají zle a z pájky při tavení vypadává eutektikum.
Na ohřívání se nejlépe osvědčila obyčejná letlampa na benzín, případně na PB. Horkovzduškou to jde taky, ale má menší výkon.
Po hrubém mechanickém očištění je nutné plech odmořit koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou až je dokonale kovově čistý a opláchnout vodou. Pak plech potřete pájecí vodou(obyčejná klempířská kyselina) a natavíte na povrch kousek pájky a rychle jej rozetřete bavlněným hadříkem. Tím máte pocínováno a můžete vyplňovat.
Pájku nahřejte do kašovitého stavu, naneste na plech a uhlaďte dřevěným špalíkem nebo stěrkou z pertinaxu namazanou olejem.
Zbytky tavidla a kyseliny důkladně opláchněte teplou vodou.
Jestli máte zájem, pošlu vám podrobný postup.

Tomáš S napsal(a):

Yorsian:Na cínování karoserií používám obyčejnou klempířskou pájku s 30-40% cínu.Vyhovuje nejlépe a je relativné levná. V bazaru se dá sehnat i za 1/3 ceny. Míchání vlastní pájky nedoporučuji protože těžko ohlídáte chemické složení a zvláště příměsi (Sb) dělají zle a z pájky při tavení vypadává eutektikum.
Na ohřívání se nejlépe osvědčila obyčejná letlampa na benzín, případně na PB. Horkovzduškou to jde taky, ale má menší výkon.
Po hrubém mechanickém očištění je nutné plech odmořit koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou až je dokonale kovově čistý a opláchnout vodou. Pak plech potřete pájecí vodou(obyčejná klempířská kyselina) a natavíte na povrch kousek pájky a rychle jej rozetřete bavlněným hadříkem. Tím máte pocínováno a můžete vyplňovat.
Pájku nahřejte do kašovitého stavu, naneste na plech a uhlaďte dřevěným špalíkem nebo stěrkou z pertinaxu namazanou olejem.
Zbytky tavidla a kyseliny důkladně opláchněte teplou vodou.
Jestli máte zájem, pošlu vám podrobný postup.

zkusím to jak to děláš ty třeba to půjde líp, hlavně to odmoření jsen nedělal jinak všechno celkem obdobně, za ten podrobnej návod bych byl vděčnej protože ještě pár aut udělat chci a navíc dělám starý auta co jezděj do terénu a tam je to kroucení karoserie znát dvakrát tolik tak ani nic jinýho než cín nejde do úvahy

Tomáš S: Ďakujem za ten postup.

Dobrý den pánové, mám takový jistá problém, co se týká cínování po opravě na karoserii. Jsem tady s tím teprve začátečník, ale nanést cín a uhladit jej už jsem se naučil. Možná ne tak rychle jako staří mazáci, ale výsledek je uspokojivý. Ale co mě v tomto směru trápí je, že pokud něco vycínuji a pak na tom následují lakýrníci, stěžují si, že jim na tom nechce moc dobře držet kit, plnič....., zdá se to stále chovat jako mastné. Zkoušel jsem víc druhů cínu 25% (tedy pouze údajně, nikde to neměl na sobě napsáno), 33% a i 60%.  Dělám něco špatně nebo kde by mohla být chyba?

Editoval Taranys (28-02-2013 22:00:20)

Dnes som si s prace doniesol cerstvo nalakovanu nadrz na motorku.
Pred dvoma rokmi som ju polozil.
V podstate som ju len skrabol ale aby som tam nemal skoro vobec tmel tak som ju bodovackou a pullerom vytahal pekne vyklepal a jemnucko dotmelil
Samozrejme ze som zabudol po oprave skusit tesnost. Jedna mala bodka a teraz som si to dal znovu ale uz som to precinoval.

http://www.flat4.org/forum/viewtopic.ph … amp;t=5948

v tomto topicu je to dost slusne predvedene.
Nedavno som zakupil a pouzivam presne to iste co v tomto topicu.

K lakovaniu , nevidim ziaden problem ci uz tmelit alebo lakovat.
Pouzivam vyrobky STANDOXu
Priamo na cin alebo hlinik tmel a pod striekam ich plnic.
Bez problemu uz niekolko rokov.

Nevidim problem s dalsou upravou povrchu pri pocinovani.

Pouzivaj cin 25%.

Asi to už očistil.

Jinak asi to někde bude k nalezení, ale salmiak je obyčejný chlorid amonný, dá se sehnat jako chemikálie. V pájecích pastách - tavidlech pro měkké pájky potom může být mix chloridu amonného a chloridu zinečnatého , třeba ve směsi s kalafunou  a s troškou lihu či jiného ředidla na kalafunu, to všechno jemně rozetřeno.
A na závěr klempířská "vodička"  Do kyseliny chlorovodíkové se vloží odřezky pozinkovaného plechu a až to přestane bublat, zinek je sundaný, je klempířská vodička hotová. Chemicky to je roztok chloridu zinečnětého plus malý podíl nezreagované kysliny chlorovodíkové.
Toto jsou všechno klasická nenáročná tavidla pro pájení měkkou pájkou s velkou účinností, ale jinak v uzavřeném prostoru smradlavá a silně korozívní.

pro "neználek" babka řekla, že kyselinu převařit. Tak se říká vložení kousků zinku do kyseliny, kdy se uvolňuje vodík a kyselina jakoby "vaří". Dodávat zinek tak dlouho, až se přestane vařit. pak přidat trochu salmiaku. Pozor na dnešní Pz plechy. Nejsou to co bývaly dříve. Dříve byly zinkovány žárově ale nyní jsou galvanicky. Ty ke kyselině jen čichnou a jsou nez zinku. Dříve klempíři na Pz plech používali kyselinu "ostrou". To dnes není možné. Jinak se dá koupit hotová pájecí voda pro klempíře ve svářečských potřebách. Pájka SnAg3 není stříbrná, ale cínová. Tavidlo se použije podle materiálu, kerý se bude pájet. Pokud se jedná o Cu potrubí pak doporučuji pastu, s pilinami pájky. Pájku tribičkovou (s kalafunou) je přidat. Touto pastou se také velmi dobře pocínuje hrot pájecího kladívka.

Hm, na klempířinu asi sotva někdo použije galvanicky pozinkované plechy. Týden po prvním dešti to bude zrezlé.
Galvanicky pozinkované plechy jsou tak pro nějaké vnitřní použití do suchého prostředí. Nebo  jako dodatečná ochrana pod barvu třeba na karosérie.
Źárově pozinkované plechy se tudíž stále dělají, akorát vypadají trochu jinak jako dříve.

Co se týká černění, jestli to je to klasické v taveninách solí, tak s největší pravděpodobností SnAg3 dopadne podobně jako klasická měkká pájka, protože je jen o zanedbatelných pár stupnů teplotně odolnější. A ještě jedna věc, jestli v těch taveninách jsou alkalické hydroxidy, tak potom cín a olovo s těmito hydroxidy chemicky reagují za vzniku cíničitanů a olovičitanů. Stříbro by reagovat nemělo.

Jiné kafe je stříbrná pájka, jakožto takzvaná tvrdá pájka má teplotu tavení tak 650 - 700 st C. Odkazy najdeš tady na webu nebo přímo v katalozích, akorát je finančně poněkud výš než jakákoliv měkká cínová pájka.

Editoval Radim (07-03-2013 11:44:34)