SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
nevi nekdo ,jak chemicky ocistit med po pajeni stribrnou pajkou(bile tycinky s obsahem AG40%)
jsou to tenke medene ruzne posletovane paskoviny k svarovacimu usmernovaci ,ktere chci nasledne chem. pocinovat. oxidy mi odstrani zredena kys. dusicna ,ale cim jakmile se v ni rozpusti nejaka med a roztok zacne zelenat ,zustava mi ma medi jakysi povlak. strusku ale musim odstranovat mechanicky.
neni "neco' ,co by odstranilo strusku a jiny bordel a neco ,co by pripravilo med na chem. cinovani?
Offline
Tak jsem neodolal a zakoupil WELCO 1450,jedná se o sadu 5 k tyčinek a nerezový kartáček.Skutečně to funuje jak je prezentováno,
bez tavidla,pouze očistit,nahřát a výsledek vynikající.Jen ta cena.... 1000.-Kč sada.Super na pájení tenkostěných al.materiálů.
http://www.welco.cz/katalog/welco-1450/
Offline
Dobrý den, pájení hliníku obyčejnou pájkou Sn60% Pb40% pomocí různých tavidel z chemických směsí má jeden nepříjemný účinek za delší dobu. V pájeném spoji totiž většinou zůstanou kyselinové zbytky a ty spoj žerou, žerou až se rozpadne :-( Při pájení duralových trubiček či drobných dílů se mi osvědčilo pájení pouze s pomocí kalafuny. O tomto postupu jsem pouze slýchával, ale mnoho pokusů dopadlo neúspěšně. Až jednou z vrozené lenosti (jak už to tak bývá lenost hýbe světem :-) jsem byl líný měnit přepálené pájecí měděné očko na trafopájce a prostě jsem ty dráty očistil, zkroutil kombinačkami a konec pocínoval. Nějakou dobu jsem s tímto pohrobkem pájel až došlo opět na pokus pájení duralové trubičky (běžná pevnost v tahu 180 MPa - alias "bláto") a pod vrstvou kalafuny jsem to týral tak dlouho, až k mému údivu spoj držel! Tedy dalšími pokusy osvědčený postup (platí pro trafopájky 75W nebo 100W):
1. Vzít 2 měděné dráty 4 cm dlouhé (např. z elektrokabelu 1,5 mm2) a dobře očistit jejich oba konce (např. nožem)
2. Konce drátů zahnout do tvaru pěkného očka tak, aby dobře sedly pod upínací šroubky a oba dráty dobře utáhnout na předem očištěné upínací místo trafopájky
3. Druhý konec drátů zkroutit kleštěmi tak, aby držely pohromadě
4. Špičku zkrouceného konce pocínovat v hrudce či kalíšku kalafuny
5. Ostrými štípačkami odštípnout kousek pocínovaného konce - vznikne tak měděný břit a ohnout jej kleštěmi mírně dolů
6. Pájené místo na hliníku oškrábat ostrým nožem (odstraní se silná stará vrstva oxidu hlinitého) a po té jej ihned hránit vrstvičkou roztavené kalfuny
(postačí i roztok kalafuny v lihu nebo nitroředidle)
7. Na hrot trafopájky nabrat větší kapku cínu a po jejím vychladnutí jej důkladně namočit v kalfuně
8. Přiložit trafopájku na pájené místo, zapnout a hřát zároveň s mírnými pohyby dopředu, dozadu i přiměřeným přítlakem, aby se pajecí očko neohýbalo
9. Druhou pájkou přidávat roztavenou kalafunu - musí jí být opravdu dost, aby pájené místo bylo celou dobu za nepřístupu vzduchu
(kalafuna po čase hodně zčerná, takže se pájí bez vizuální kontroly pájeného spoje)
10. To, že se pájka začíná "chytat" lze snadno poznat tak, že hrot trafopájky doslova "přimrzne" k pájenému místu
(nyní je vhodné pájené místo přihřát druhou trafopájkou)
11. Až "odmrzne" stačí již jen za horka škrábat měděným břitem v roztavené kalafuně po pájeném místě tak dlouho, až se spoj pocínuje
12. Požadovaný díl (předem pocínovaný) připájíme k pocínovanému místu - to že je spoj správně provedený lze poznat tak, že za něj silně zatáhneme
v podélném směru (nikdy nahoru nebo dolů, protože cín je měkký a díl by se z něj snadno vytrhl) a musí vydržet. Pokud se to utrhne,
někde pod kalfunou zůstaly místa s oxidem hlinitým a je třeba vše zopakovat od bodu 6.
Tento poněkud pracný postup se však odmění dlouhodobou stálostí a dobrým elektrickým propojením bez budoucího vzniku "studeného" spoje.
Offline
Já jsem si dnes ráno usmyslel, že bych mohl vyzkoušet pájení hliníku a po 2 hodinách jsem již pájel jak na meď , ale s jednou výhodou bez tavidla, bez smradu a bez roztékání mimo místo zájmu jako tomu je třeba u mědi. Jak jsem na to šel: aby se dal hliník pájet je nutné odstranit povrchový oxid hlinitý jde tedy o jeho redukci. Z nízkotavitelných kovů vykazuje silné redukční vlastnosti zinek, přidal jsem tedy zinek, pájíme cínem přidal jsem cín a protže pájíme hliník přidal jsem hliník. Z těchto kovů jsem vyrobil v tyglíku slitinu a odlil váleček. Při pájení hliníku stačí nahřátý předmět na teplotu cca 350-400°C touto tyčinkou v plánovaném místě pájení potřít. Vzniká krásně leský povrch, dokonale spojený s podkladem na který se dá již bez problémů pájet. A jak to drží? Po připájení dvou plechů síly 1,5mm kolmo na sebe se při pokusu o odlomení v místě pájení plech odlomí nad tímto místem. Má to tu výhodu, že si můžeme doslova namalovat, kde cín bude a kde ne. Dobře fungující složení této aktivační a antioxidační slitiny s teplotou tání cca 350°C je 70%Sn/ 20%Al/ 10% Zn. Hliník zahorka potřený touto slitinou můžeme přetřít hadrem, vzniká pak zrdcadlově lesklý povrch, který je stálý a samotné pájení můžeme provádět jindy.
Offline
PavelK napsal(a):
Ahoj, tu knížku mám taky, ale spíš je problém sehnat příslušné chemikálie. A ohledně jedovatých velký problém.
Ahoj mrkni na stránku fy.Elchemco Praha. Mají v nabídce pájecí kapalinu na nerez a na legovanou ocel pomocí pájky Sn90Zn.....
Offline
Ahoj chlapi. Sem chladař a plnim autoklimatizace. Chci se pustit i do opravy hliníkových trubek,které sou jejich součástí. Nejsem žádný odborník svařování a pročetl sem všechny vaše typy jak svařovat a čím hliník a pak sem přišel sem na pájení hliníku. A skoro by se mi to zdálo jako nejlepší metoda pro mne a možná i nejlacinější. Pro těch mých pár svárů za rok se mi nechce kupovat drahá svářečka. Poradte prosím jakými pájkami nejlépe pájet hliníkové trubky aby to vydrželo tlak okolo 20 bar. Na tvrdé pájení mědi používam autogen kislík a propanbutan. Myslíte ,že by ten hliník také skousl?
Offline
Na obcasnu chladiarinu asi WELCO 1450 popisane hore.
Zvarat to TIGom je trosku otrava :-) a ako pises aj drahsie na vercajg.
Offline
hm, za socíku jsem pájku na hliník "dělal" z obyčejné pájky Sn60Pb40 tak, že jsem v ní přímo na pájce do roztavené kapky rozpouštěl kus zinku z suché baterie. Tak asi odhadem 10 - 20 % k původnímu objemu pájky. Tehdy suché baterie obsahovaly i kadmium, určitě tam tedy v takhle připravené "pájce" nějaké kadmium bylo. Pájka měla znatelně vyšší teplotu tání, odhadem o takových 100 st C víc, ale pořád ještě byla do teploty tání hliníku rezerva. Jako tavidla na hliník fungovaly klasické s chloridem amonným a zinečnatým i obyčejná kalafuna, poněkud hůř než při klasické pájce na klasické materiály, ale fungovaly. Pájka byla znatelně tvrdší a pevnější než klasická původní.
Třeba tato informace někomu pomůže.
Offline