SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

nevi nekdo ,jak chemicky ocistit med po pajeni stribrnou pajkou(bile tycinky s obsahem AG40%)
jsou to tenke medene ruzne posletovane paskoviny k svarovacimu usmernovaci ,ktere chci nasledne chem. pocinovat.  oxidy mi odstrani zredena kys. dusicna ,ale cim jakmile se v ni rozpusti nejaka med a roztok zacne zelenat ,zustava mi ma medi jakysi povlak. strusku ale musim odstranovat mechanicky.
neni "neco' ,co by odstranilo strusku a jiny bordel a neco ,co by pripravilo med na chem. cinovani?

Dobrý den, pájení hliníku obyčejnou pájkou Sn60% Pb40% pomocí různých tavidel z chemických směsí má jeden nepříjemný účinek za delší dobu. V pájeném spoji totiž většinou zůstanou kyselinové zbytky a ty spoj žerou, žerou až se rozpadne :-( Při pájení duralových trubiček či drobných dílů se mi osvědčilo pájení pouze s pomocí kalafuny. O tomto postupu jsem pouze slýchával, ale mnoho pokusů dopadlo neúspěšně. Až jednou z vrozené lenosti (jak už to tak bývá lenost hýbe světem :-) jsem byl líný měnit přepálené pájecí měděné očko na trafopájce a prostě jsem ty dráty očistil, zkroutil kombinačkami a konec pocínoval. Nějakou dobu jsem s tímto pohrobkem pájel až došlo opět na pokus pájení duralové trubičky (běžná pevnost v tahu 180 MPa - alias "bláto") a pod vrstvou kalafuny jsem to týral tak dlouho, až k mému údivu spoj držel! Tedy dalšími pokusy osvědčený postup (platí pro trafopájky 75W nebo 100W):
   1. Vzít 2 měděné dráty 4 cm dlouhé (např. z elektrokabelu 1,5 mm2) a dobře očistit jejich oba konce (např. nožem)
   2. Konce drátů zahnout do tvaru pěkného očka tak, aby dobře sedly pod upínací šroubky a oba dráty dobře utáhnout na předem očištěné upínací místo trafopájky
   3. Druhý konec drátů zkroutit kleštěmi tak, aby držely pohromadě
   4. Špičku zkrouceného konce pocínovat v hrudce či kalíšku kalafuny
   5. Ostrými štípačkami odštípnout kousek pocínovaného konce - vznikne tak měděný břit a ohnout jej kleštěmi mírně dolů
   6. Pájené místo na hliníku oškrábat ostrým nožem (odstraní se silná stará vrstva oxidu hlinitého) a po té jej ihned hránit vrstvičkou roztavené kalfuny
      (postačí i roztok kalafuny v lihu nebo nitroředidle)
   7. Na hrot trafopájky nabrat větší kapku cínu a po jejím vychladnutí jej důkladně namočit v kalfuně
   8. Přiložit trafopájku na pájené místo, zapnout a hřát zároveň s mírnými pohyby dopředu, dozadu i přiměřeným přítlakem, aby se pajecí očko neohýbalo
   9. Druhou pájkou přidávat roztavenou kalafunu - musí jí být opravdu dost, aby pájené místo bylo celou dobu za nepřístupu vzduchu
       (kalafuna po čase hodně zčerná, takže se pájí bez vizuální kontroly pájeného spoje)
10. To, že se pájka začíná "chytat" lze snadno poznat tak, že hrot trafopájky doslova "přimrzne" k pájenému místu
       (nyní je vhodné pájené místo přihřát druhou trafopájkou)
11. Až "odmrzne" stačí již jen za horka škrábat měděným břitem v roztavené kalafuně po pájeném místě tak dlouho, až se spoj pocínuje
12. Požadovaný díl (předem pocínovaný) připájíme k pocínovanému místu - to že je spoj správně provedený lze poznat tak, že za něj silně zatáhneme
      v podélném směru (nikdy nahoru nebo dolů, protože cín je měkký a díl by se z něj snadno vytrhl) a musí vydržet. Pokud se to utrhne,
      někde pod kalfunou zůstaly místa s oxidem hlinitým a je třeba vše zopakovat od bodu 6.

Tento poněkud pracný postup se však odmění dlouhodobou stálostí a dobrým elektrickým propojením bez budoucího vzniku "studeného" spoje.

PavelK napsal(a):

Ahoj, tu knížku mám taky, ale spíš je problém sehnat příslušné chemikálie. A ohledně jedovatých velký problém.

Ahoj mrkni na stránku fy.Elchemco Praha. Mají v nabídce pájecí kapalinu na nerez a na legovanou ocel pomocí pájky Sn90Zn.....

Ahoj chlapi. Sem chladař a plnim autoklimatizace. Chci se pustit i do opravy hliníkových trubek,které sou jejich součástí. Nejsem žádný odborník svařování a pročetl sem všechny vaše typy jak svařovat a čím hliník a pak sem přišel sem na pájení hliníku. A skoro by se mi to zdálo jako nejlepší metoda pro mne a možná i nejlacinější. Pro těch mých pár svárů za rok se mi nechce kupovat drahá svářečka. Poradte prosím jakými pájkami nejlépe pájet hliníkové trubky aby to vydrželo tlak okolo 20 bar. Na tvrdé pájení mědi používam autogen kislík a propanbutan. Myslíte ,že by ten hliník také skousl?

hm, za socíku jsem pájku na hliník "dělal" z obyčejné pájky Sn60Pb40 tak, že jsem v ní přímo na pájce do roztavené kapky rozpouštěl kus zinku z suché baterie. Tak asi odhadem 10 - 20 % k původnímu objemu pájky. Tehdy suché baterie obsahovaly i kadmium, určitě tam tedy v takhle připravené "pájce" nějaké kadmium bylo. Pájka měla znatelně vyšší teplotu tání, odhadem o takových 100 st C víc, ale pořád ještě byla do teploty tání hliníku rezerva. Jako tavidla na hliník fungovaly klasické s chloridem amonným a zinečnatým i obyčejná kalafuna, poněkud hůř než při klasické pájce na klasické materiály, ale fungovaly. Pájka byla znatelně tvrdší a pevnější než klasická původní.
Třeba tato informace někomu pomůže.