SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Stránky: 1
Pozorujem na sebe, že čím viac sa blížim k 50tke, tak ide to so mnou dole vodou. Napríklad štyri dni zváram úplne bez problémov, s výsledkom som kvalitatívne spokojný a potom príde deň blbec a celá robota je na prerobenie. Aj 30 krát za deň sa mi prilepí wolfrámová elektróda, dokonale výbrúsený materiál póruje, alebo prehrejem materiál a všetko sa mi poskrúca, musím rovnať, no celé zle...
Mávate aj Vy občas také dni, alebo to iba ja som taký "odkundes"??? :-)
Offline
Den blbec je normální a čas od času přichází. S věkem nepřichází častěji, jen si ho víc uvědomujeme a bereme. Za sebe mam okamžiky, kdy vím, že se do určité práce nemám pouštět. To pak třeba rozebraný vypínač je spousta všude létajících pružinek a součástek a to co se musí udělat na poprvý se nedaří.
Offline
S vekom to prichádza! Zhodou okolnosti som mal v poslednom čase presne na túto tému debatu s niekoľkými "po 50-tníkmi"... Asi nič nenarobíme, aj naši otcovia, dedovia tým prešli
Jedno je ale základ: nemali by sme si tie naše "starobné" kiksy uvedomovať, resp. nepripisujme ich starobe ! Lebo ináč ich bude viac a viac...
Offline
Sváření a hlavně TIG je náročné na soustředění a duševní pohodu. Pokud není, tak je člověk netrpělivý a řadí se kiks za kiksem. Já pokud v krátké době za sebou při TIGu smočím elektrodu, tak to vypnu a jdu od toho. Dělám něco jiného. Co se týká věku, tak to bude individuální. Většinou s věkem klesá "temperament", bývá člověk klidnější. Zato zase hůř vidí a jemné motorice věk také nepřidá. Také kolena a záda víc bolí občas k tomu i rameno. Za sebe (po 50 mám již více než čtvrt stolení) pozoruji, že se mi někdy nechce se pustit do práce. To se zhoršilo silně po těch dvou letech činské nákazy. Když už začnu, tak to jde. Na rozdíl od toho co píše Petsem, vidím, že je potřeba si to uvědomovat, ale moc se tím nezabývat. Život jde dál a půjde i když už se pomineme.
Offline
jarinox: Já mám sice do 50 ještě dost daleko, ale už to taky začínám pociťovat. Ale nemyslím si že je to jen věkem. Jestli děláte pořád tu samou práci, teď myslím konkrétně stejné výrobky stále dokola, ne svařování celkově, tak to člověka po nějaké době taky hodně unaví. U nás třeba když jsem před pár lety nastoupil, dělali jsme určitý výrobek po pár kusech, třeba 10 kusů. Je s tím hodně práce, musíme si i jako svářeči dělat komplet přípravu, svařování i konečné práce. Takže pár dní děláte přípravu, pár dní svařujete, pár dní čistíte a brousíte na hotovo. Hlavně šlo o kvalitu a vzhled, tak si s tím člověk i vyhrál. Teď máme jiné vedení, kvalita a vzhled se přestal řešit a jen čas a počet kusů. Zakázky dělá každý třeba po 30 kusech a to už leze člověku do hlavy. Pořád to samé dokola.
Offline
Já mám dny, kdy se mi nechce dělat vůbec nic. Takže nějaký svářování .... pche ...
Offline
Jo jo, každý máme své dny.
Offline
Ja mam zas taký problém , že neznášam stereotyp .
Posledné zamestnanie ma skoro psychicky položilo .
V práci od rána do večera a v zimných mesiacoch prakticky nulová šanca venovať sa svojím koníčkom .
Prídem domov a vonku tma ...
Offline
Čím je člověk starší, tím je zkušenější a ví, kdy se do práce nepouštět, protože by to stálo za ho..nic. Dříve jsem šel makat, i když člověk nebyl ve své kůži a pak ho práce nebavila, nešla od ruky, leccos se nepovedlo.
Jen těch blbých dnů nějak přibývá.
Offline
Faktem je, že člověk hlavně po sedmdesátce výrazně ztrácí trpělivost. Je to tím, že mu zkušenost říká, co všechno musí udělat dříve, než začně dělat konkrétní práci, v našem případě svařování. Třeba tchán (a to mu bylo tehdy 72 roků) mi vysvětloval, že než by opravil tuhé řízení na stařičkém Moskviči, tak radši jede autobusem. Přitom celý život pracoval jako nástrojař. A můj otec, taky radioamatér, v třiasedmdesáti seděl u rádia, na kterém chrastily všechny potenciometry, ale sousedům opravoval elektronkové televize snad v jednom kuse. Vidím to i na sobě, že než se do něčeho pustím, tak dlouho "vymýšlím" jak to udělat s co nejmenší námahou. A když se do toho ještě přimotá den blbec, tak udělám víc škody než užitku. A když druhý den řádím na včerejším výrobku hodiny s flexkou a svářečkou, tak už vím, že jsem měl "vymýšlet" i včera.
S věkem prý přichází moudrost. No, někdy se asi moudrost trochu opozdí.
Offline
Tak čas začne ubíhat čím dál rychleji, všechno se pečlivě připraví a potom se toho stihne výrazně méně než za mlada.
A tělo začne regenerovat čím dál pomaleji. Člověk začne dělat nějakou silovou práci, protože neuvažuje, tak sílou jako za mlada, jako by chtěl dělat dojem na nějakou kočku, což už dlouho nehrozí. Ale tehdy se nestalo nic a pokud ano, přestalo tělo otravovat do hodiny nebo přes noc. Dnes, pokud ten kus není zrovna jen jeden, je jich víc, je to někde v tělě cítit týden nebo dva týdny. Kdy se člověk musí šetřit. A kdy by se třeba to svařování moc nedařilo.
Offline
Tak takovej den "blb*c"mám právě dnes. V zahr. kolonii vyměňuji čerpadlo a všechny trubky kolem nové(Dn80, 65, 50). Dnes jsem to chtěl dokončit. Elektrodu jsem několikrát přilepil, pak jsem zase propálil. Tak jsem se na to musel vykašlat.
Offline
Ak taký čas príde, poviem si, že "Prestať dariť sa môže, ale začať dariť sa musí". Celý svet funguje ako sinusoida - Jednou si dole jednou nahoře... Tak si dám pauzu a zápornú polvlnu trebárs presedím
Offline
Toto vlákno má celkom potešilo ,lebo som zistil že nie som lenivý povalač ,ale je to prirodzený proces ktorý príde s vekom 😁 Mám daco po 50 a obrovské plány ,len realizácia dajako kriva. Nie je to síce zvaranie ( ale aj to má tam čaka) ale dal som sa do rekonštrukcie domu , doteraz celý život bolo kopu prekážok ,teraz už mi konečne nič nebráni a čakal som obrovský progres a ten neprišiel ,proste sa mi už nechce a hľadám si sám pre seba výhovorky prečo ani nezačnem ,lebo vidím všade problémy.Pritom ešte po ceste z práce som žeravy a rozmýšľam čo všetko porobim ,nakoniec sa najem a natiahnem k tv. V lepšom prípade idem radšej niečo porobiť kamarátom keď ma požiadajú a mne doma robota stojí. A pritom sa mi nie raz stalo, že robota do ktorej sa mi nechcelo kôli očakávaným problémom ,bola nakoniec brnkačka a vlastne má aj bavila ,lebo sa mi darilo a človek má ten dobrý pocit ,keď vidí za sebou kus roboty.Tak dúfam že sa prekonam a tých dobrých pocitov ešte zopár zažijem.
Editoval chozze69 (19-04-2022 09:50:15)
Offline
Páni, ja to vidím inak.
S vekom sme možno citlivejší aj na geomagnetické anomálie, ktoré ovplyvňujú nielen počasie, ale aj ľudské telo a napríklad aj horenie zváracieho oblúka. S takýmito vecami sa nehodno zahrávať a treba sa naučiť rešpektovať zjavné náznaky takýchto dní. Niky neisť proti nim, lebo to nemá význam.
Občas ma na to vplyv aj syndróm rozladenia (manželka, milenka, deti, pes, bordel v dielni...) kedy dôjde k narušeniu rovnováhy a strate energie už na začiatku dňa.
Taktiež energia človeka nieje každý deň rovnaká, preto je nutné ju doplňať vhodným relaxom alebo cvičením.
Najhoršie sú ich kombinácie.
Keď ráno zakopnem palcom do postele, je mi jasné že nepôjdem rozoberať prevodovku...
Rozličnosť jednotlivých dní a nutnosť ich rešpektovať v prospech úspechu veľmi názorne dokumentuje film "Jáchyme hoď to do stroje", hoci si z toho na konci urobili srandu...
Offline
Offline
Shaolin, magnetické pole s hodnotou v mikroteslách neovplyvní el. oblúk s výkonom v kW.
Offline
Stránky: 1