SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.

Cvičně jsem vyvařil 160 2,5mm elektrod, tak mne lákalo mimo PISG 120 B3 a PMSG 200 A1 vyzkoušet po letech znovu Berlan BWIG 180. Vzal jsem 20 elektrod, nastavil jsem 100A a bez problému zapálil oblouk a svařoval, ale bylo to trochu studenější (také venku byla pěkná zima), tak jsem ještě přidal na 12OA a nestačil se divit, jak krásně zapaluje a svařuje, Vytáhl jsem ampérmetr a zjistil jsem, že nemá ani Hot start, ani Anti stick. Po přilepení elektrody proud vyleze cca o 10A výš, než je nastaveno a drží. Pak jsem nastavil na potenciometru 80A a elektroda se začala při zapalování více lepit a oblouk byl velice málo výkonný a svár vysoký a studený. Změřil jsem odběr při svařování a zjistil, že skutečný svařovací proud při zapáleném oblouku je cca o 20A nižší, než ukazuje potenciometr. A to byl zřejmě kámen úrazu mých dřívějších pokusů o svařování elektrodou s Berlanem. Neměl jsem zkušenosti, nevěděl jsem, jak má vypadat oblouk, lázeň ani zvuk svařování a nastavoval jsem zřejmě příliš nízký proud. To mělo za následek lepení elektrody a nepěkné studené slepence. Dopracovávám se pomalu k tomu, že si kroutím nastavováním proudu na svářečkách ne podle ukazatele nebo stupnice, ale podle toho, jak je slyšet a vypadá oblouk, lázeň a následně svár. A jsem překvapen, jak Berlan hezky svařuje jak s rutilkami, tak bazickými i když má U0=56V.  (Dokáže udržet nejdelší oblouk ze všech tří svářeček)

To není blbý parametr. Je to informace o schopnosti elektroniky udržet vysoký oblouk. Pro začátečníka to může znamenat, že se mu s takovou svářečkou bude dobře učit, protože když ještě neumí souběžně kontrolovat lázeň a výšku oblouku, tak mu oblouk nezhasne, když to bude s rutilkou chvíli z vrchu "sprchovat"

j.bill: ono stačí podle stupnice na svářečce nastavit jednu hodnotu a po kousku sváru, popř. 1 elektrodě člověk vidí co to chce. Pak už stupnici ani nepotřebujete. Když je svár hodně úzký a vysoký, tak zkusíte jemně přidat. Když už je hodně rychlý úbytek elektrody, lázeň moc tekutá a velký rozstřik(moc kuliček kolem sváru) už je moc velký proud. Já moc ty ampéry neřeším, jen přibližně, protože stejně každá elektroda chce něco jiného. Dokonce i stejný typ, třeba basická ale od jiného výrobce potřebuje trošičku jiný proud. Např. 2,5mm elektroda jednoho výrobce dobře jede na 85A, jiný výrobce třeba 88A, další 92A atd. U některých je i při dobrém nastavení svár hrubší, jiné elektrody mají krásnou jemnou kresbu. A co jednomu vyhovuje jinému nemusí.

Proud se mění i podle polohy a síly materiálu, takže asi nejjistější je nastavit stroj na střed rozsahu dané elektrody, začít svařovat a následně si nastavení případně upravit nebo změnit rychlost. Pokud je možnost vyzkoušet si nastavení vedle na nějakém odřezku, tím líp, ale to vždy není

Tak zase pridam jeden prispevek k tematu. Koupil jsem si ten zazrak na domaci lepeni taky, protoze mi z Killerozova videa prislo, ze to zapaluje skoro lip nez MAKin a pritom to stoji min nez pulku. Navic, ja svarecku doma vytahnu opravdu tak 2x az 3x do roka a na to to urcite stacit bude. Co jsem nikde nevycetl a byl jsem na to zvedavej, jsou zatezovatele. Tak kdyby to nekdo hledal, tak je sem napisu:
U0 = 80V
DZ100 = 70A
DZ60 = 85A
DZ30 = 120A

Jak tedy zapaluje?

ihlan: vypadá to na škrtačku . to zakončování mu dost prskalo. Podobně jsem se to naučil zapalovat taky.

ihlan napsal(a):

Asi 2 dni spatne som narazil na toto video https://www.youtube.com/watch?v=jmWeEEWH3uk
Oproti ceskym žvanilorozom/marketerom nepovie ani slovko o "TlumiFce"  ....

To je fakt, když to nerozšroubuje, ani slovo o tlumivce, dokonce ani jedno slovo....

PS: To video už je poměrně staré (známé). Také je tam vidět, jak chytá oblouk s elektrodou. Některá jeho videa už tu byla postována, třeba to, jak zasypává PARKSIDE PMSG 200 A1 pískem a pak pod ní rozdělává oheň, vrhá z auta na zem a podobně. Nechci Ti brát iluze, ale je to youtuber jako mnoho dalších...

Z videa je patrné:
Kleště na +. Slabé plechy rutilkou, od 3mm měl bazickou.
Pro mě závěr: Pro práce menšího rozsahu plně vyhovující. Když se to umí, tak není problém ani zapalování bazických elektrod. Jak by bazické elektrody fungovaly na malých proudech neřešil, prostě a jednoduše na to vzal rutilky.

Vzdálenost elektrody:
Zdravím pánové (a dámy):-) Hledal jsem, ale nenašel správnou odpověď či vlákno, tak se omlouvám za případný off topic. Jak hergot udržet správnou vzdálenost elektrody od materiálu? Buď se mi třepou ruce, nebo blbě vidím, ale pořád mi to skáče nahoru dolů, občas se přilepím, občas mi zhasne oblouk. Dá se elektroda přímo lehce opřít o materiál? Jako někdo opravdu dokáže udržet hrot dlouhé elektrody v milimetrové toleranci?:-) Díky za odpověď, jsem naprostý začátečník.

Vzhledem k pouziti elektrody jednou za uhersky rok svindluju a proste si ji podepru druhou rukou pobliz svaru. Ale stejne to vesmes stoji za prd, jak pise Famater, praxe chybi.

Famater napsal(a):

Jo a ještě k tomu elektroda ubývá.  Pokud to jde, tak když držíš kleště v pravé ruce, tak si levou rukou chytni zápěstí pravé ruky a  levou si opři loktem, předloktím  o nějaký vhodný pevný bod na zemi, svařenci. Přitom drž v levé ruce také kabel od kleští aby ti kabel netahal svou vahou za kleště.
U bazických by jsi měl držet délku oblouku cca jako je průměr elektrody. Rutilka má nevodivý obal a snese krátký oblouk i při dotyku snařence, když je nakloněná. Ale v praxi se to nepoužívá. (malý výkon oblouku, někdy vhodné pro tenké plechy)
Tady je důležité si vytvořit reakce nejen na zrak, ale i sluch. Jakákoli změna délky oblouku se projení i změnou zvuku, který oblouk vydává.
Zkrátka: praxe, praxe, praxe.

Určitě to byla mýlka.

Rutilová elektroda má vodivý obal (snadné zapalování) a do svarové lázně se přenáší jakoby "rozprašováním" v jemných kapičkách. Je lépe zvládnutelná začátečníky, není tak náchylná na navlhání a nemusí se přesušovat.
Bazická elektroda má obal nevodivý,  (proto se dá vést obalem až po materiálu) je náročnější na zapalování a udržení nízké výšky oblouku, více provařuje do hloubky (u tenkých materiálů větší sklon k propalování),  u nové elektrody bývá vodivý konec kvůli lepšímu zapalování. Po zhasnutí oblouku se na konci elektrody tvoří kráter (kovové jádro vyhoří a zbude nevodivý okraj obalu, pro další zapálení se musí kraje odstranit, aby se mohlo dotknout kovovým jádrem o svařenec a zapálit oblouk). Do svarové lázně odkapává po kapkách.

Pokud nemáš žádného svářeče, který by Ti ukázal co a jak, nastuduj si teorii a pořiď 5kg 2,5mm elektrod a kus železa, kuklu z které budeš vidět, co se děje, a trénuj a dívej se, co se v lázni děje a jak vypadají sváry. V dalším kroku si to pak můžeš rozřezat a zlomit. Když jsem trénoval vestoje bez opory, tak se mi osvědčilo udělat jednu smyčku kabelem od elektrody kolem předloktí (váha kabelu není jen na zápěstí, ale na celé paži) a levou rukou ještě stisknout pravou ruku s držákem elektrody - držení obouruč a trénovat a trénovat. Také se dá opřít ukazováček levé ruky o svařenec poblíž sváru (praváci) a dlouhou elektrodu o něj opřít. Až elektroda dostatečně odhoří, ukazováček se sevře k dlani nebo se celá ruka oddálí. Také si tím procházím...

Bille, zvojtil jsem to. Ale 100x jsem psal. že rutilka má obal vodivý a bazická má obal nevodivý a vidíš nakonec jsem to spletl. (že by pokračující starobní demence?). Ale není pravda, ža bazickou můžeš obalem táhnot po svařenci, právě proto, co píšeš, že přechází svarový kov v kapkách. Jedině, že by  svářečka  byla nastavena na hodně tvrdý oblouk. U rutilky je dáno přenosem kovu, že může být oblouk krátký i může obal ležet na svařenci. také bývaly ukázky, že se rutilka položila šikmo tak, aby se konec dotýkal plechu. Když se svářečka zapla, tak se oblouk sám zapálíl a alektroda vyhořela.

Za tu záměnu se omlouvám všem, kteří to přečetli a možná si i ťukali na čelo.