SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Ahoj Jardo! Vítej mezi námi.
Bývala to jiná doba, dnes to mladým nic neříká.Vyráběli jsme si zesilovače, měřáky, laboratorní zdroje a všechno možné, samozřejmě s určitým procentem neúspěchů, ale mnoho jsme se naučili, pochopili principy, rozvíjeli šikovnost a pečlivost. Pro některé to byl zároveň začátek odborné přípravy.

Jak jsem slíbil, vytáhl jsem staré katalogy TESLA a udělal průzkum, jak se objevily křemíkové tranzistory v nabídce.  V roce 1968 jsou v katalogu tranzistory KF 503, 504, 506, 507, 508, 520 a KU 601, 602, 605, 606, 607 - tedy 11 typů. V následujícím katalogu 1969/70 je jich už 53 typů a zde se již objevily jak KC 507, 508, 509 v kovovém pouzdře, tak zároveň i KC 147, 148, 149 v pouzdře plastovém.Ve výkonových se objevují KD 501, 502, 503 a další v řadě 60X, do řady KF přibývají KF 124, 125, 524 a 525, čili  také plastové i kovové provedení zároveň. Také se objevují p-n-p KF 517, průmyslové typy KFY a vyloženě vysokofrekvenční provedení KF 167, 173, 272 a také spínací KS a KSY. Katalog 1973 obsahuje 56 typů a v roce 1976 je už 62 typů. No a pro zajímavost dodám, že v roce 1977 se objevují v katalogu integrované koncové stupně MA 0403 a v přítisku jako horká novinka MBA 810 a 810A.

No co dodat, je to dávno, bylo to něco jiného než dnes. Všelicos nebylo, všelicos se shánělo, ani ty katalogy nebyly běžně dostupné, nevycházely také každý rok. Ty o kterých píši byly všechny ve "slovníkové" verzi ( velikost A6), byly ovšem podrobnější a přehlednější a obsahovaly ještě část s elektronkami. V 80 létech pak přišly verze velkého rozměru A4, ty už byly pouze s polovodiči a byly zejména u tranzistorů, diod, zenerek, tyristorů a triaků dělané letem-světem, většina součástek měla jeden řádek, maximálně dva. Celá stránka byla věnována již jen integrovaným obvodům. Dlouhou dobu chyběly křemíkové tranzistory  p-n-p  typu KC a výkonové KD, všude se tedy dávaly KF 517 a KFY 16 a 18 a do zesilovačů na konci germania 4 až 7NU74 - zesilovače Transiwatt ing Jandy.  KC p-n-p se začaly nejprve dovážet z Polska v provedení BC 157, 158, 159, a teprve v katalozích 1982 a 1984 se objevily KC307, 308, 309 a výkonové KD 615. 616 a 617. Ve stejné době se pak rozšířil sortiment KC o 1A modely řada 635 až 640 a středovýkonové tranzistory v plastových i malých kovových pouzdrech (TO-66) vše již v obou polaritách. Od roku 1984 se objevily mnohé další verze výkonových tranzistorů, české verze známých typů jako 2N3055-KD3055 a stejně tak u různých plastových typů. To už je ale jiná kapitola.

A nakonec dodám, že jsem ještě ve svých vzpomínkách na prodejny TESLA zapomněl na jednu v Lidické ul na Smíchově. Přitom jsem tam chodil často.  Ta bývala hned za Palackého mostem a po revoluci ji již její vedoucí jako soukromník přenesl na opačnou stranu ulice blíže k Andělu a jako EPA tam působil asi 20 let, Změna vlastníka budovy a její rekonstrukce ovšem vedla k jejímu zániku. Také jsem vzpomněl na další bazar se součástkami. V 80. létech byl malý bazar se součástkami na Sokolovské u Palmovky, tedy zhruba pod kulatým plynojemem. Tam mívali všelicos zajímavého, já tam nakupoval hodně germaniových tranzistorů na opravy starších přístrojů, které už jinde začínaly nebýt. Po změně režimu se vytratil někam do neznáma, jak lidé, tak věci se již nikde neobjevily. Dnes je v těch místech krámek s ochrannými pomůckami a plynovými maskami.

Editoval VašekP (22-09-2021 05:57:27)

Na Myslíkovou jsme také narazili, já původně řešil jen TESLY, pak se to teprve přehouplo na všechna místa, kde se daly sehnat součástky. Příspěvek #33 od Charona a pak jsem zareagoval v #35 je o Myslíkově ul. a dalších bazarech. Pokud jsi nečetl vše, projdi to znovu. Je to poněkud chaotické, to se přiznám, on člověk vzpomíná po částech, vše by se také snad ani nevešlo do jednoho příspěvku.

Jak Rusy a jejich literaturu nemám rád, tak oni v ní mají krásný termín pro budižkničemu: Líšnij čelavěk - Zbytečný člověk.

Když se takhle vzpomíná, tak si člověk teprve uvědomí, jak je už starý a co všechno pamatuje. Na druhou stranu je fajn, že si to ještě pamatuje.

Editoval VašekP (22-09-2021 14:15:09)

No  já  jsem  se dostal  ke katalogům  Tesla až  v tom  formátu  A4,  ale co  se týká  formátu  A5,  tak  v tom  formátu  vydávaly jednotlivé  závody Tesla aplikační  zprávy či  jak  se  to  jmenovalo, ke svým  novým  součástkám. Byly k  dispozici  zdarma a asi  ve velkém  množství na stáncích  jednotlivých  Tesel třeba na brněnském  veletrhu či  na jných  veletrzích  a výstavách,  možná  třeba taky na výstavávjh  hifi  techniky a podobně nebo  v pardubiské  proejně Tesly.  To  byl  sešitek  se dvěma až  20 stranama věnovaný  jen  té  jedné  součástce,  kdebyly velmi  podrobně rozepsámy parametry.  Něco  jako  dnešní  datasheety.
Tuším nf tranzistory KC307 - 309  jsem  nejdřív viděl  v těch  zprávách než  jsem  je viděl  v katalogu. ty PNP tranzistory nejdřív  nebyly k  sehnání,  já  jsem  tehdy jako  náhradu  sehnal  jakési  PNP tranzistory v trochu  jiné  plastové  patici  z NDR.
Jinak  já  jsem  v kroužcích  nezačínal,  v tom  směru  jsem  úplně čistý  samouk. Moje první  kniha,  podle které  jsem  začal  stavět byla Bozděch :Stavba doplňků  pro  magnetofony" Podle něho  jsem  udělal  první  zesilovač,  s germaniovými  koncáky GC510/520. Ten  zesilovač měl  tu  zvláštnost,  že Bozděch  tam  dal  dva zdroje a koncový  stupeň  nebyl  v zapojení  SC,  ale SE. Pak  jsem  začal  shánět  další  knihy,  nejvíc informací  ale bylo  v Amatérském  radiu. Druhý  zesilovač  jsem postavil  s MBA 810. V té  době jsem  si kdesi  přečetl,  možná v Elektronice, že vojáci  nepoužívají  pájené,  ale ovíjené  spoje, tak  jsem  si  udělal  z  vypsané  mosazné  tuhy do  tříbarevné  průpisky -  trubička optimálního  vnitřního  průřezu a dobré  měkkosti  na zpracování,  ovíjecí  přípravek  a zesilovač  jsem  pospojovat těmi  spoji  pocínovanovaným  ocelovým  drátkem 0.25 - včelařský  drátek. Zkoušel  jsem  taky vyrábět  "hybridní  integrované  obvody"  . Inspirací  mě bylo  radio  Dolly 3,  kde byl plošňák rozměru  asi 5 x 15 cm úplně těsně zaplněn  součástkami  pájenými  na stojato. Drátové  vývody na součástkách  se zkrátí  na asi 1 cm  nastojato,  poté  se těsně vedle sebe napíchají do  hloubky cca půl centimetru do  včelího  vosku,  poté  se součástky na vosku  obeženou kroužkem  z  silnější  plastové  pásky - páska na roubování a zalejou  dentakrylem - jiný  vytvrditelný  plast  jsem  tehdy neměl  k  dispozici. Po  vytvrdnutí  se deska dentakrylu  se součástkami na straně spojů  zbaví  vosku a vývody součástek se propájí.  Křížené  vodiče se buďto  vedou  nad sebou  se vzduchovou  mezerou  nebo  se na drátek  navleče "bužírka"   získaná  svlečením  izolace ze zvonkového  drátku. Dentakryl  je částečně průhledný  a zapojení  není  příliš složité,  takže není problém  to  zapojit správně. Dentakrylová  deska se ještě může znova obehnat  plastovou  páskou  a strana spojů  zalít další  vrstvou  dentakrylu.  Jsem  tak  dělal  nějaké  nf předzesilovače. Nebo  jsem  provozoval  vlastní  způsob výroby plošných  spojů. Obrázek  plošného  spoje se kontaktně překreslí  na průklepový  papír,  ten je poloprůsvitný. Průklepový  papír se nalisuje na vrstvu  moduritu a plošky,  co  mají  zůstat, aby byla měď zakryta,  se podle toho papíru vyřežou  žiletkou. Maska se potom  vyvaří  ve vodě. Kuprextit se potom  stříká  přes moduritovou  masku  autosprejem  a vyleptá standartním  způsobem. Takhle jsem  udělal  třeba zesilovač s MDA2010,  který  jsem potom  měl  na ozvučení pokoje na kolejích.

Jakobo: No, A3 asi ne,  to  už  je  výkres nebo  menší  plakát.
jinak  Pavel  Šrait "Tisíc zapojení  pro kutily" nebo  tak  nějak? Už si  to  přesně nepamatuji. Používal  tam  hodně integrované  obvody tuším  MAA115 a 125,  to  byly tři  vzájemně propojené  tranzistory na velmi  nízké  napětí  a na poměrně vysoký  kmitočet... A měl  tam  zajímavé  nápady, třeba radio určené  pro  kazetové  magnetofony... radijko - krystalka zabudované  do  obalu  kazety a jako  výstup  cívka v místě magnetofonové  hlavy,  která  modulací  magnetického  pole přenášela bezkontaktně zvuk stanice  do  magnetofonové hlavy a tím  do  celého  magnetofonu. K té  knize jsem  se dostal  později,  kdy už  jsem  fázi všelijakých  krystalek  a podobně už  měl  za sebou.

Jinak  bastlení  mně připadá,  že dnes smysl má, ale musí  být na současné  úrovni. Jen  velmi  omezeně má  smysl  pracovat  podle 20 - 40 let starých  zapojení. Například to podle mne má  smysl v podobě NF kocových  zesilovačů pro  nějaké  běžné pokojové  ozvučení,  protože dnes jsou  velmi  kvalitní  tranzistory za pár šupů. A operační  zesilovače s nízkým  zkreslením  a vysokou  rychlostí  přeběhu. Dá  se tak  jednodušším  zapojením  dosáhnout slušné  kvality i výkonu. Případně kombinaci  málo výkonového  integrovaného  zesilovače nebo  dokoce jen  vhodného operáku a zesílení  toho  obvodu  výkonovým  stupněm. 
na současné úrovni  podle mne znamená  nebát se použít mikroprocesor.
A současně je dnešní  doba bastlení  hodně nakloněna, protože se rozvíjí  robotizace,  automatizace a internet věcí.  A bastlíř,  který  zkombinuje staré  znalosti  a dovednosti kolem  analogové  i  neanalogové  impulzní  techniky s všelijakými  programovatelnými  elektronickými  bazmeky může do  toho  vlaku  pořád ještě naskočit.
Ono  dnešní  začínající  mají  kolikrát ty staré  analogové  znalosti dost  katastrofální.

Editoval Radim (22-09-2021 15:34:20)

Si  matně vzpomínám. Ony měly velmi  úzký  vyzařovací  úhel.  Jestli  kvůli  tomu,  že ten  červený  epoxid působil  jako  lupa či  kvůli  geometrickému  uspořádání uvnitř ledky... Člověk  se na tu  diodu  musel  dívat téměř  přímo  kolmo,  aby viděll,  jestli  svítí  nebo  ne,  z boku  to  vidět  nebylo. A svítivost  byla taková,  že když byla jako  kontrolka, nesmělo  na panel  svítit slunce ani  přes okno,  protože v takovém  případě se nepoznalo, jestli svítí  nebo  ne. Svítivost byla dobrá až  v nějakém  šeru či  přítmí.

Radim napsal(a):

Tuším nf tranzistory KC307 - 309  jsem  nejdřív viděl  v těch  zprávách než  jsem  je viděl  v katalogu. ty PNP tranzistory nejdřív  nebyly k  sehnání,  já  jsem  tehdy jako  náhradu  sehnal  jakési  PNP tranzistory v trochu  jiné  plastové  patici  z NDR.
Moje první  kniha,  podle které  jsem  začal  stavět byla Bozděch :Stavba doplňků  pro  magnetofony" Podle něho  jsem  udělal  první  zesilovač,  s germaniovými  koncáky GC510/520.  Druhý  zesilovač  jsem postavil  s MBA 810.

Tranzistory KC 308 jsem prvně viděl asi rok před tím, než se objevily v katalogu na výstavce, která se jmenovala "Dny nové techniky" a konávala se v kulturním domě na Novodvorské každý rok na jaře (naproti byl tehdejší VÚ A.S. Popova - proto tam) Pak se objevily v katalogu, ale stále nebyly ke koupi, ovšem pro změnu byly vystavené ve výloze tehdejšího Federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu na Karlově náměstí. Trvalo další rok, než se sporadicky daly koupit. Místo nich bývaly v prodejnách ekvivalenty z Polska BC 157-159, které měly vývody krátké, celková koncepce pouzdra byla podobná KC 148, jen plast tvořil zhruba stejně velký obdélníček, chyběla zkosená část pouzdra. Také tady byly, ovšem v menším množství, k mání SC 307-309 z produkce NDR. Ty měly pouzdro menší, podobné pro změnu těm novým KC 308 (TO - 92), ale nebylo půlkulaté, zadní strana byla plochá a měla pouze mírně zaoblené rohy. Vývody byly dělané tak, jak je zvykem dnes, tedy stříhané z plíšku a mající čtvercový průřez.

Knih bylo hodně, jedna z velice užitečných a vydaných v několika upravovaných vydáních byla Slabikář radioamatéra od Karla Nováka. Pavel Šrait měl také knihu Od krystalky k modelům s tranzistory. Bozděchovy knihy mám také, on se věnoval hlavně magnetofonům, proto i tato jeho výše zmiňovaná knížka je hlavně o příslušenství pro mgf. Jinak některé moduly popsané v této jeho knize se vyznačovaly velice dobrými parametry a byly snadno reprodukovatelné. Já jsem jich nadělal mnoho, pro sebe i některé kamarády a známé a přiznám se, že jsem je používal i jakémsi poloprofesionálním provozu, kde se osvědčily. Doma mám stále ještě něco v provozu.

Koncové stupně s GC 511/521 byla také spolehlivá klasika a bývala i v některých výrobcích, kde vystačil výkon kolem 2-3W -některé kufříkové gramofony, kazeťák B60 nebo B200.
Integrované obvody pro koncové stupně u nás začaly MA 0403, ty byly sice kopií anglického výrobce Plessey, ovšem nestály za nic a co jsem slyšel tak originály také. Zato MBA810 (původně SGS Thomson TBA810) byly a jsou dodnes známé svojí jednoduchostí použití a spolehlivostí při zachování dobrých parametrů. Musí mít dobré chlazení a napájení nesmí překročit 20V, v reálu je dobré dodržet 17 až 18V a maximální výkon 5W , byť se najdou prameny, kde se hovoří až o 7W. To se ovšem týká novějších provedení s typovým značením MBA810 DS, kde jsou již zabudovány ochrany proti přepětí a přetížení. Ovšem zase více zkreslují, právě při využití řežimu, kdy se již ochrany aktivují. Typy s písmenem A na konci jsou s odlišnými křidélky  ke kterým se chladič šroubuje pomocí šroubků M3, Základní provedení má chladící vývody určené pro zaletování do DPS, kde se pak dá využít k chlazení měděná plocha se zemním potenciálem napájení (0V). Tyto obvody se dělaly pod jiným značením také v Polsku  (UL1481) nebo  NDR jako A210K - ten byl zajímavý tím, že měl na chladící křidélka nalisovaný hliníkový chladič tvaru vějíře.

Integrované obvody TTL řady 7400 skutečně stály kolem 100Kčs za kus v 70. létech, v roce 1979 došlo k radikálnímu snížení cen. Cena byla obrovská, kupní síla tehdejších 100Kčs představovala slušný nákup pro 4 člennou rodinu na víkend! V počátku výroby měly tyto IO i jiné značení, např. MH7400 byl MHA111. Od tohoto označování se záhy upustilo a převzal se mezinárodně uznávaný systém značení od Texas Instr.

LQ 100 byly velice slabé, také se záhy nahrazovaly novějšími typy, které už měly celoplastové pouzdro a byly dokonce vidět.

Ještě ke katalogům: Katalogy TESLA rozměru A6 byly vždy postavené na stojato. V tomto formátu existovaly i katalogy pasivních součástek a bývaly k němu připojené také konstrukční prvky a odrušovací zařízení.

Katalog elektronek, který měl formát o něco málo větší než A6 (13x17cm) a byl postaven na ležato nebyl TESLA. Autorem byl Vítězslav Stříž, který v něm uspořádal parametry asi 13000 elektronek všech možných výrobců od prvopočátku výroby až asi do r. 1965, pak ještě vycházela různá další vydání s doplněnými novými typy. Později se tento autor podílel i na tvorbě katalogů polovodičů, zejména tranzistorů. Katalogy TESLA ve formátu  A4 pamatuji a vlastním od r. 1979, jestli byly před tím, tak jsem na ně nikdy nenarazil.

VašekP: Dny nové techniky A.S.Popova, to moc dobře pamatuju. Já jsem tam dělal, a na tuhle akci jsme se těšili celej rok. Kromě jiného jsme zajišťovali telefonické spojení mezi tím kulturákem a ústavem. Dělalo se to přes radiostanice, které uměly telefon a připojovaly se do tlf. sítě. Vyvíjely se u nás (to jsem tam ještě nebyl). A těšili jsme se proto, protože se muselo vlézt na plochou střechu kulturáku, kde se to konalo, natáhnout koax a postavit anténu. Při té příležitosti (protože to bývalo v květnu) jsme vypouštěli obrovský louže, který tam zůstaly po zimě, protože výpustě byly vždycky ucpaný. Tak jsme je uvolnili a to byl vždycky takovej hukot, že často vybíhali místní z kanceláří .

Editoval pafik1605 (23-09-2021 08:49:04)

Tak to já pamatuji ještě benzin za 2,40Kčs

Já jsem kupoval benzín do Pionýra Jawa 05 ještě za 2,- Kč

Editoval pafik1605 (23-09-2021 13:05:52)

Normal u Benziny za 2,40-Kčs jsem tankoval do Jawa 50 typ 23 i dalších ještě před 33mi léty. Pak byl jen bezolovnatý, asi kvůli Favoritům?

Však  taky ten  normal  byl pro  osobní  tatrovku  57. Ne pro  současné  auto. Normal  jinak  byl na benzínkách minimálně  až  nějak  do roku 1990 nebo  snad až 2000. Co  se týká  olovnatých  příměsí, u  speciálu  a supru  byla přechodná  doba,  kdy se na benzínkách  rozlišoval  olovnatý  a neolovnatý  special a super. Pak  už  byl  jen  bezolovnatý. Normal  byl  olovnatý  pořád, protože byl pro  stará  auta,  kde by bezolovnatý  benzín mohl  zadírat  ventily. Pro  auta,  která  potřebovala víceoktanový  a současně olovnatý se doporučovalo buď mixovat  normal  a bezolovnatý v poměru  cca 1:2 nebo  byla tuším  na pumpách v prodeji  aditiva,  která  to  olovi  v benzínu  nahradila. Nebo  přidala. Dnes už  to  nikdo pomalu  ani  nezná  a polovina lidí  by dnes , pokud by získala veterána,  jen  uvažovala,  jestli  kupovat  benzín levnější  nebo  dražší. A maximálně ten  bezlihový.
Co  se týká  technických  benzínů  a podobně,  tak  ráj  pro  takové  spotřebitele vznikl  až  po  sametu,  kdy se tyto  kapaliny daly kupovat  po  sudech. a kdyby někdo  chtěl,  klidně i po  cisternách. Kolega z  tehdejší  práce měl  dvoutaktního  wartburga a ten  se poradil  s odborníky motoráři ve firmě a do  auta tak  mixoval technický  benzín,  toluen  a k tomu ještě něco a jezdil  mnohem  levněji  a bez  jakéhokoliv úbytku  výkonu.

Zajímavá diskuze.
Z míst v Praze, kde šly koupit součástky, nikdo nezmínil zámeček v Bráníku (Vlnitá 33). Ale šlo tam koupit jen něco málo součástek, spíš ale speciálních pro stavbu vysílacího zařízení.
Zmíněné diody LQ100 používám jako nízkonapěťovou zenerku s neoslňující indikací funkce :-) Na nic jiného se asi nehodí a zase aby jen ležely v šuplíku...
Bratři v PLR šli v produkci LEDek s obskurními futrály ještě dále a v pouzdře jako je LQ100 dělali i žlutou a zelenou LEDku. K prohlédnutí zde: http://cemi.cba.pl/cemi-diody-led.html
Ty zmíněné MBA810 kupodivu obstojí i dnes a vlastně ono nic moc jiného nezbývá než je zase začít používat - už je problém sehnat integrovaný NF zesilovač v klasickém nohatém futrálu (THT) s malou klidovou spotřebou (když nepočítám notoricky známou šuměnku LM386). Zkoumal jsem dva kusy MBA810 a pokud se jim napájení blokuje pořádným kondíkem s malým ESR a pokud se jim utáhne záporná zpětná vazba zvětšením odporu v noze číslo 6 z katalogových 56 ohmů na cca 120 ohmů, tak mi spadlo zkreslení pod 0,05% (na širokém rozsahu výkonů) a to je snad hezká hodnota. Při buzení ze zdroje nf signálu s malou impedancí se jim zmenšil šum na neslyšitelnou úroveň.
Ze starých Tesláckých katalogů mám nejraději "Konstrukční katalog křemíkových tranzistorů", červené desky, formát A5. Jsou tam ke každému tranzistoru na několika stránkách charakteristiky. Vcelku nepostradatelná věc pro retrovývoj, přitom asi málo známý katalog...

To si dúfam robíte sranda s tým MBA810, šak to je strašný krám s veľkým šumom a maličkým výkonom. A krám to bol už v čase vydania. Ak už neviem z akého dôvodu ostať pri nízkom výkone pri analogovom zosíku, tak aspoň to TDA2005, čo je šváb úplne inde. Alebo autozosy rady TDA7xxx, to nepotrebuje žiadne súčiatky okolo a dáva to z 12V okolo 12W pri rozumnom skreslení. Ale používať dnes analogove zosíky na tieto výkony je slušný nezmyselm, ked je v ponuke kopa digitálnych švábov s lepším odstupom signál šum a hlavne účinnosť úplne inde.

jean napsal(a):

To si dúfam robíte sranda s tým MBA810, šak to je strašný krám s veľkým šumom a maličkým výkonom. A krám to bol už v čase vydania. Ak už neviem z akého dôvodu ostať pri nízkom výkone pri analogovom zosíku, tak aspoň to TDA2005, čo je šváb úplne inde. Alebo autozosy rady TDA7xxx, to nepotrebuje žiadne súčiatky okolo a dáva to z 12V okolo 12W pri rozumnom skreslení. Ale používať dnes analogove zosíky na tieto výkony je slušný nezmyselm, ked je v ponuke kopa digitálnych švábov s lepším odstupom signál šum a hlavne účinnosť úplne inde.

Výkon 4-5W co dodá MBA810 mi nepřijde "maličký". Kapesní tranzistorák TESLA Doris měl výkon 70mW a co to nadělalo kraválu, HI! Buď na to koukáte z pohledu zvukaře co ozvučuje sály a nebo jste hluchej jak pařez :-)
Jednou jsem ze zvědavosti změřil jaký výkon používám pro "pokojový poslech" a vyšlo mi něco okolo malých desítek miliwattů.
Šum viz výše, při buzení ze zdroje nf signálu s malou vnitřní impedancí a při stažení zisku naprosto neuvěřitelně spadne šum. Vyžaduje to dát i malý odpor potenciometru pro řízení hlasitosti (5-10kOhm, nikoliv obvyklých 100kOhm). Šum je tak pak malý, že musím strčit ucho do koše reproduktoru abych šum zaregistroval. Pro rýpaly - já mám sluch zcela v pořádku.
Klidová spotřeba MBA810 je cca 8mA, což je pro bateriové zařízení únosné. Vámi doporučený TDA2005 má klidový proud cca 10x větší.