SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Edit: název vlákna jsem zvojtil, mám na mysli pájku Sn63Pb37 či Sn60Pb40
Zdravím borci!
Chci postavit repliku jednoho elektronického zařízení z roku cca 1970, jehož vrak mám k dispozici (SSB transceiver TTR-1). Myšlenka je taková, že bych z plošného spoje opatrně vyletoval součástky tak, aby na pájecích ploškách zbylo minimum cínové pájky a posléze bych jejich zbytky rozpustil v nějaké chemikálii. Pak by už bylo možné DPS v klidu vložit do scaneru, sejmout motiv a vyrobit nový DPS.
Napadá vás nějaká chemikálie, která by v klidu rozpustila Sn63Pb37/Sn60Pb40 a zároveň by jen málo ublížila měděným cestičkám a podkladovému materiálu (skelný laminát) ?
Díky předem za nápady
Editoval spectrista (12-09-2021 20:48:20)
Offline
DPS očistit odsáním cínu odsavačkou s nasazenou silikonovou hadičkou na špičce. Při troše pečlivosti se dá očistit téměř do hladka a pak není problém oscanovat. Další možností je vyfotit kvalitním fotoaparátem ve stativu a pak opravit případné chyby a upravit do správného rozměru v počítači. S těmi chemikáliemi to bude problém, že by něco umělo vzít pouze cín nebo eutektickou pájku to nevím.
P.S. Běžná olovnatá pájka je Sn60Pb40 nebo Sn63Pb37, pájky s vysokým obsahem olova se používaly na pájení patic žárovek, nikoliv na pájení v elektronice.
Editoval VašekP (12-09-2021 14:47:51)
Offline
Nesmysl. Navic uplne mylna predstava. Jednak ta pajka vytvori na rozhrani s medi slitinu a dale by se musela pouzit nejaka velmi silna anorganicka kyselina jako je horka dusicna nebo lucavka, ktera by soucasne narusovala i med.
Pokud ses trochu sbehly v elektrice a nejaky tistak jsi uz v zivote navrhl, tak prenest hotovy tistak na novou desku zvladnes i bez vyletovani soucastek. Ale podle celeho tveho dotazu soudim, ze ses uplny zacatecnik a akorat ses nadchl pronejaky nesmyslny projekt. Vubec ti nedoporucuju se do neceho takoveho poustet.
Jinak existuje tzv. knot, ktery vysaje uplne vsechnu pajku. Vzhledem k tomu, ze ta pajka tvori na rozhrani s medi slitinu, tak je to jedina funkcni moznost, ktera bude ucinnejsi a bezpecnejsi nez nejaka kyselina.
https://www.abetec.cz/eshop/category/odpajeci-knoty/
Muzes si ji byrobit i sam z nejake velice jemne licny, kterou hodis do roztavene kalafuny. Musi to byt skutecne velmi jemna licna, ktera je jako chmyri. Nelze pouzit nejake jemne dratky bez izolace. Pokud si to vyrobis sam hodne usetris. Kalafuna stoji par desetikorun kilo.
To Vasek: Pajka s 60% olova byla bezna a pouzivala se i na normalni prace na obvodech. Sam ji mam. Roky jsem s ni letoval tistaky a vsechno ostatni. Vubec jsem nepremyslel, jesli je vhodna nebo ne.
Editoval Jakobo (12-09-2021 16:37:18)
Offline
Na běžné pájení v elektrotechnice se používala (a občas stále používá Sn63Pb37 nebo Sn60Pb40) z důvodu nízké teploty při pájení (okolo 183°C). Pokud někdo používal doma něco jiného, bylo to hlavně z důvodu, že nic jiného nesehnal. V průmyslové výrobě se používalo to, co píši já a pokud by se to nedodržovalo, stoupla by mimo jiné i poruchovost a zmetkovitost výrobků! Dnes se používají bezolovnaté cíny, kde bývá měd a stříbro v malém zastoupení a je výrazně vyšší teplota pájení. Tomu jsou však přizpůsobené také součástky a u strojně osazovaných desek se některé součástky doplňují po strojním osazení ručně, aby byly chráněny před nadměrným ohřevem.
Offline
No u tech bezolovnatych pajek jsou 2 zasadni problemy. Vyssi teplota tani je jeden problem, tomu se musela prizpusobit technologie. Ten druhy problem je hlavne pri rucnim pajeni, dnes se prumyslove paji vlnama, tam to neni tak markantni. Ten problem je, ze smes olovo cin je tzv. eutekticka, krome jinych vlastnosti tam byl ostry prechod z taveniny do pevneho skupenstvi. Proste pajka v kratke dobe ztuhla v celem objemu. Kdezto ty smesi s 95 a vic % cinu se chovaji jinak, spatne se s nema paji. Je tam pozvolny prechod, kdy to tuhne pres takove kasovite skupenstvi, v tu chvili, kdyz se dilem pohne a pajka se chova jako kase.
Kdo chce zacit pajet vrele doporucuju smes olovo cin, stale se nastesti da sehnat i ruzne po bazarech apod.
A vlasne jeste 3. problem, kdy samotny cin je vice agresivni k hrotum a ty rychleji ubyvaji.
Editoval Jakobo (12-09-2021 19:25:04)
Offline
Stolní scaner sejme i motiv kousek nad sklem a pak to dočistit v Photoshopu nebo jiném kreslícím programu. Záleží na požadované přesnosti, ale zvládá se to bez vypájení součástek. Pokud lze součástky odpájet, tak pak odsávačka, knot nebo jen setřít hadříkem po ohřáti a pětovně ohřát aby byl cín jen na ploškách.
Trochu nerozumím té replice. Mělo by to být osazené dobovýma součástkama a to vidím jako problém. Při vypájení se mohou součástky poškodit jak mechanicky, tak elektricky. Dobové součástky už nemusí fungovat nebo parametry být mimo. Rozchodit to nebude bez dobrých znalostí elektrotechniky a vybavení jednoduché.
Offline
Zdravím! Dotaz jsem trošku zvojtil:
1) Samozřejmě jsem měl na mysli běžnou pájku Sn63Pb37 či Sn60Pb40. Teď ale nevím jak upravit název vlákna :-(
2) V dotazu jsem nenapsal, že je mi nejmilejší demontáž součástek pouze štípačkama a radši bych na plošný spoj teplem nešahal, ale použil bych jen chemické odstranění pájky - tyhle staré plošňáky byly dosti citlivé na teplo a cestičky se loupaly jen při křivém pohledu. jako horší možnost vnímám rychlé odsátí pájky odsávačkou (odsávačka sice všechnu pájku neodstraní, ale je jakž takž šetrná, neboť na jedno ohřátí plošky dokáže odsát velký objem pájky)) a poté chemii. Nejhorší z pohledu vneseného tepla bude asi ten odsávací knot, i když ten je samozřejmě velmi účinný a vycucá skoro všechnu pájku. Mám zkušenost, že plošky odsáté knotem stačí ogumovat abrazivní gumou (takovou tou, kterou se gumoval pauzák) a pájka úplně zmizí a zbyte čistá měď.
Jinak nějaké drobné zkušenosti s návrhem DPS a elektroniky mám, živí mě to 12 let a kreslím i 6 vrstvé plošné spoje. Jenže tohle má být replika, tedy je nutné přesně zachovat podobu plošného spoje - žádné překreslování! Se součástkama není problém, dá se sehnat halda nových součástek ze 70-let a jejich kusové přeměření před zapájením pochopitelně není problém.
Offline
No nechci rypat, ale pokud pises odstranit soucastky (to nejcenejsi) stipackama, tak ti na nich asi nezalezi. Dale, pokud vyrobis repliku tistaku, tak proc resis ten stary? Ten uz stejne nebudes potrebovat. A novych desek si nasekas kolik chces.
A jeste uplne na zaver, zkousel jsi nejprve hledat, je dost mozne, ze toto uz nekdo udelal za tebe. Hledat vicejazycne. O cestine se ani nema cenu bavit, pokud to teda neni cesky vyrobek, nevim moc o jaky model jde.
Offline
A z čeho chceš udělat novou desku? Z FR4, aby to vypadalo dobově? Jak chceš něco renovovat, když neumíš letovat bez odpaření cesty? Dobový pertinax mám, a asi ho i seženeš po bazarech, ale je velmi citlivý na levé ruce.
http://www.hellsoft.cz/ok1ike/ham/ham.html Koukni se tady úplně dolů. Je tam tvoje deska. To opravdu nejsi schopen udělat fotku a prohnat softwarem, kdy máš originál na stole?
Jsem na tebe zvědavý, jak budeš navíjet ty vf cívky-nastavovat jadérka a celý transceiver oživovat. Doufám že se pochlubíš s výsledkem i průběhem práce na replice.
A rada na závěr: Strč to do trouby na 220°C A ještě v troubě s deskou zprudka klepni o hranu, nebo jí v troubě podrbej mosazným kartáčem. A budeš jí mít čistou jak andělskou prdýlku. Tuhle teplotu ta deska ještě zvládne. Ale nechápu tě, proč jí chceš mít prázdnou. Podle čeho budeš replikovat, když si rozebereš originál?
Odpověď na tvojí úvodní otázku: čím rozpustit Sn60Pb40 tu už zazněla, 183°C tepla.
Držím palec s replikou.
Franta
Offline
Chemii na odstranění pájky, když má měď zůstat, neznám žádnou. Kromě toho jestli to je nějaký starý kuprexkart, do toho každá trochu agresívnější chemie nasákne a potom i kdyby se to povedlo odkrýt měděný povrch, za pár měsíců desku zničí koroze. Taky teplotně to moc nejde, sundávat ten cín postupně pájkou se musí obrovsky opatrně a nahřátm v troube nejspíš vůbec ne, podle mne by se tak sundal i cín i spousta měděných propojení.
Já bych nic neodstrańoval, maximálně očistil, třeba izopropylalkoholem, povrch desky ze strany pájky , aby byl dobrý kontrast mezi vodivými ploškami a izolantem okolo a vyfotil. V dobrém garfickém editoru nebo rovnou Photoshopu se potom těch úprav fotky dá udělat spousta, v krajním případě dokonce i některé na fotce chybějící detaily spoje znova vymodelovat, v Photoshopu třeba razítkem, nebo třeba dokreslit.
A ve výrobnách PCB dost běžně udělají desku podle rastrového obrázku.
Offline
Ano, civky me take napadly hned. Ono uz postavit cokoliv kratkovlneho podle presneho navodu v AR uvadejici i nakresy vinuti, to byla takova maturita. Ale replikovat civky bez znalosti smeru vinuti - kdo toto zvladne tak to pak respekt.
Offline
Nejen to, ale nastavení (zkontrolování) vazeb. Byl by potřeba wobbler.
Offline
Má byť tá replika aj funkčná? ak nie máte vyhraté, ak áno prajem veľa šťastia.
Cca 20rokov som sa venoval elektronike (oprave, navrhovanie a konštruovanie, programovanie) hlavne NF techniky, sem tam niečo z VF, teraz hlavne elektroenergetika ale vyladiť aby to bolo funkčné bude chcieť veľkú dávku trpezlivosti,
pri dokresľovaní plošného spoja cez editor už len malé zmeny môžu spôsobiť dosť veľké chyby a aj pri 100% identických súčiastkach (čo sa samozrejme nedá, naposledy som riešil výber 10 VF tranzistorov z várky 150ks) oživovanie bude dosť náročné .
Offline
sttefo86: No, budou se hlavně muset dodržet proporce těch plošných spojů, užší spoj, širší spoj s ohledem na kapacitu a indukčnost toho spoje. Tehdejší spoje byly obvykle pájeny ručně, tudíž individuálně tak tam byly často doslova úplné "kopečky" pájky. Šířka spoje se tak může snadno špatně odhadnout. Anebo ty "kopečky" pájky taky měly svůj vliv na kapacitu a indukčnost spoje.
Potom, pokud se počítá u vysokých frekvencí i s permeabilitou i izolantu plošného spoje, může hodně udělat to, že na originálu to byl jakýsi druh kuprexkartu, zatímco na kopii to bude skelný laminát s jinými dielektrickými parametry.
Offline
Jedná se pásmo 80m. Proto, pokud bude zachován obraz tištěného spoje, t.j. umístění hlavních dílů, uspořádání hlavně zemnících bodů, správně zeměné stínění a p, tak zase šířka spojů, základní materiál spojové desky a p. nebude mít tak výrazný vliv.
Rozhodně bych původní desku nepáral, fotograficky sejmul obrazec spojové desky, zkorigoval. A ten původní nejde opravit? U takových zařízení bývá problém s kondenzátory, filtry bývají ujeté. Rozchodit a znovu sladit. U SSB to bude náročné a bez kvalitní měřící techniky to nepůjde. Myslím, že rozchodit nově postavené bude složitější než oprava.
Tady o tom neco je:
http://ok1amf.nagano.cz/TECHNIKA/OK1AMF/TTR1/TTR1.htm
Přeji úspěch.
Offline
Pásmo 80m představuje kmitočet 3,5MHz, takže kapacity budou sice potřeba doladit, ale není to kritické. Stále nějak netuším, proč dělat novou DPS, daleko jednodušší a také následně snáze rozchoditelnou vidím opravu stávajícího zařízení. Jedině pokud se někdo pokouší o reverzní iženýrství a chce vyrobit nová zařízení jako kopie. K tomu mu lze poradit, aby hledal firmy, které se tímto způsobem výroby živí. Pár jich je a mají zkušenosti, znalosti i potřebné vybavení. Pracují s osazenou deskou, kterou použijí ke zkopírování a vrátí ji nepoškozenou.
Offline
Famater napsal(a):
Jedná se pásmo 80m. Proto, pokud bude zachován obraz tištěného spoje, t.j. umístění hlavních dílů, uspořádání hlavně zemnících bodů, správně zeměné stínění a p, tak zase šířka spojů, základní materiál spojové desky a p. nebude mít tak výrazný vliv.
Tak tak, 80 m je celkem o ničem. Když se člověk podívá na tehdejší přepečlivé konstrukce a pak to srovná s některejma současnejma "profesionálníma" .... blééé.
Tady o tom neco je:
http://ok1amf.nagano.cz/TECHNIKA/OK1AMF/TTR1/TTR1.htm
Přeji úspěch.
Tam jsou akorát obrázky, i když hezký. Ty hliníkový kapacitní trimry ještě někde mám .....
Editoval pafik1605 (15-09-2021 15:17:21)
Offline
Jak jsem psal prve, cele nesmysl. Radeji koupit nekde v bazaru zachovaly kus a usporeny cas venovat necemu uzitecnejsimu.
Offline
Bastlení není o ekonomii. Jde o druh uspokojení.
Offline
pafik1605 napsal(a):
Tak tak, 80 m je celkem o ničem. Když se člověk podívá na tehdejší přepečlivé konstrukce a pak to srovná s některejma současnejma "profesionálníma" .... blééé.
No ono se jedná asi o to, že tehdy bylo 3,5 Mhz už solidní vyskofrekvenční kmitočet, kterého se dosahovalo jen s pár typy speciálních vf tranzistorů. Okolo roku 1970 to u nás byly hlavně germaniové tranzistory, třeba tuším sC29 a sC30 (nebo sC130 a 129?) nebo tranzistory řady GF třeba505. V zahraničí už možná byly dostupné vysokofrekvenční křemíkové. Ty potom u nás byly dostupné o cca 10 let později. Ale právě s tranzistory se tyto věci musel dělat velmi pečlivě, protože se muselo přiuzpůsobovat jednotlivým vysokofrekvenčním parametrů konkrétního typu nebo dokonce konkrétního použitého tranzistoru.
Dneska se pro zpracování kmitočtu 3,5 Mhz použije levný a dostupný integráč a plošňák splácá nějakým běžným nízkofrekvenčním způsobem, protože ten integráč má takové zesílení, tak vysoký mezní kmitočet a takovo u stabilitu, že to funguje.
Editoval Radim (15-09-2021 20:59:35)
Offline
Zdravím pánové!
Děkuji všem, kteří se vyjádřili k jádru mého dotazu (hledání chemikálie, která by rozpustila cínovou pájku a jakž-takž nenaruší měděné cesty).
Ke zbylým podnětům:
1) Vrak který mám, má plošňáky už mírně poškozené teplem, další vnášení tepla považuji za rizikové. Když se mi cestičky odloupnou, ztratím část informace (chci výrobní podklady sejmout opravdu pečlivě a opravdu přesně, chci co nejméně dokreslovat). Po oscanování ať si plošňák klidně schnije od nasáklé chemie, neb to nejcennější (sejmutý motiv) budu mít už na věky věkův a můžu si vyrobit nových plošňáků kolik chci. Určitě použiju dnešní FR4, zase tak přesná replika to být nemusí, HI! Ale výrobní podklady chci přesně (pro rejpaly - ne, to se nevylučuje...)
2) Pro ty, co nejsou v elektronice kovaní: Je to zařízení pro kmitočty 3,5-3,8MHz, což jsou dostatečně nízké kmitočty, takřka stejnosměrné (snad to není rouhání). Na takto nízkých kmitočtech prakticky nehrají žádnou roli kapacity a indukčnosti spojů. Žádná duchařina, vše chodí skoro na první zapnutí. Dřív jsem měřící přístroje neměl a taky nebyl problém postavit alespoň přijímač. Než jsem začal stavět první vysílače, tak jsem si pochopitelně pořídil / postavil nějaké měřící vybavení. Bez něho je stavět vysílače hazardní a hrozí nepříjmenosti s ČTÚ.
I v tom roce 1970 byl už solidní výběr polovodičů, které tyto kmitočty zpracovaly "s prstem v nose"... A dá se z nich stavět i dnes (pro potěšení).
Editoval spectrista (16-09-2021 15:55:35)
Offline
to Radim: V roce 1970 už u nás byly k mání křemíkové tranzistory KC 507, 508, 509, KF 507, 508, 517(pnp) KFY 16(p), 18(p) , 34 , 46 a zanedlouho také (levnější) plastové typy KC 147, 148, 149, Všechny tyto typy pracovaly minimálně do 50MHz, byť byly označovány jako nízkofrekvenční, později začaly být v katalogu udávány Ft až 150MHz, také existovaly vysokofrekvenční typy KF 124, 125, 524, 525, 167, 173, 272, které měly až 300MHz i více. Dále se dovážely v rámci RVHP SF 240, 245, BF 257, 258. Zajímavých součástek bylo dost, jediný problém byla jejich cena a dostupnost v maloobchodě.
Zajímavé bylo, že průmyslová výroba zjevně zpracovávala skladové zásoby, rádia, magnetofony a televize měly osazení některých součástek typy 10 let starými, byť byly k mání daleko modernější součástky. Snad nejznámější byly 5W koncové stupně nf. zesilovače osazené KCčky a a koncovými germaniovými tranzistory GD 607/617 ještě v době, kdy se již vyráběl integrovaný obvod - koncový stupeň typu MBA 810
Offline
2 spectrista. Rozpúšťať spájku chémiou, ak má zostať nepoškodená meď, nie je najlepší nápad, resp. neuskutočniteľný. Meď je síce ušľachtilý kov, ale ani cin a olovo nie sú ako zinok. Najlepšie bude ten osadený plošák dať pod foťák na stative podľa možnosti kolmo a odfotiť. Prípadné geometrické skreslenie sa dá odstrániť vo fotošope. Rozteče vrtania otvorov sú štandardizované, takže ak potrebuješ aj veľmi vysokú presnosť, tak vo fotošope prekryť mriežkou a spresniť. Jedine tak získaš veľmi presnú mapu pcb.
Offline
VašekP napsal(a):
to Radim: V roce 1970 už u nás byly k mání křemíkové tranzistory KC 507, 508, 509, KF 507, 508, 517(pnp) KFY 16(p), 18(p) , 34 , 46 a zanedlouho také (levnější) plastové typy KC 147, 148, 149, Všechny tyto typy pracovaly minimálně do 50MHz, byť byly označovány jako nízkofrekvenční, později začaly být v katalogu udávány Ft až 150MHz, také existovaly vysokofrekvenční typy KF 124, 125, 524, 525, 167, 173, 272, které měly až 300MHz i více. Dále se dovážely v rámci RVHP SF 240, 245, BF 257, 258. Zajímavých součástek bylo dost, jediný problém byla jejich cena a dostupnost v maloobchodě.
Zajímavé bylo, že průmyslová výroba zjevně zpracovávala skladové zásoby, rádia, magnetofony a televize měly osazení některých součástek typy 10 let starými, byť byly k mání daleko modernější součástky. Snad nejznámější byly 5W koncové stupně nf. zesilovače osazené KCčky a a koncovými germaniovými tranzistory GD 607/617 ještě v době, kdy se již vyráběl integrovaný obvod - koncový stupeň typu MBA 810
VašekP: Hodně těch křemíkových tranzistorů se ocitlo v oficiálním katalogu Tesla až od let 1980 a tak podobně. Jestli byly dostupné ve firmách dřív, než je dali do ofiko katalogu pro bastlíře, to nevím.
V roce 1970 byly pravděpodobně tranzistory řady KC50x, řady KF5x a 51X , snad i KFY1x (průmyslová verze KF5xx). Možná ještě vysokofrekvenční KF524 a 525. Další myslím už ne. Rozhodně nebyly KC14x a KF124 a KF125, protože plastová pouzdra v té době myslím Tesla ještě neuměla.
Jinak NF tranzistory měly některé papírově vysoký mezní kmitočet, ale na vysoké frekvence se z určitých důvodů, třeba vysokých vnitřních kapacit, moc nehodily, maximálně snad vysloveně nouzově.
Fakt ale je, že jak si teď uvědomuji, na těch 3,5 Mhz by možná docela dobře šly použít i ty nízkofrekvenční. Každopádně tehdy z roku okolo 1990 nebo tak nějak si pamatuji třeba jakýsi širokopásmový videozesilovač který měl taky mezní kmitočet nějak do 3 nebo dokonce do 10 Mhz a mohly tam být použity taky tyto nf tranzistory. Akorát že je tam ta věc, že pro nf trazistory na takových kmitočtech je vhodnější používat vyšší proudy než jsou ty doporučené na nf kmitočtech a při tak vysokých proudech mají ty tranzistory, jestli si to dobře pamatuji, příliš nízké komplexní impedance, které nepříznivě ovlivňují na ty tranzistory navázané LC obvody.
Jestli se tedy mají okopírovat přesně původní cívky, musí se taky pro správný chod okopírovat i správné impedanční parametry tranzistorů - použít takové tranzistory, které mají podobné parametry jako měly ty původní.
Co se týká nf zesilovačů s koncovými germaniovými tranzistory, tak ty germaniové tranzistory těm zesilovačům dodávaly výrazný, na poslech velice dobrý zvuk. I když i MBA 810 byly docela povedené, snad proto, že byly poměrně rychlé a v doporučeném zapojení měly dost vysokou rychlost přeběhu. I pozdější MDA2010 a 2020 byly taky slušně udělány - vybrali k okopírování to lepší.
Offline