SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

@specialista:

Tak existuje - určitě to rozpustí rtuť, ale s velkou pravděpodobností i s velkou částí té mědi... takže tudy cesta nevede.

Na běžné pájení v elektrotechnice se používala (a občas stále používá Sn63Pb37 nebo Sn60Pb40) z důvodu nízké teploty při pájení (okolo 183°C). Pokud někdo používal doma něco jiného, bylo to hlavně z důvodu, že nic jiného nesehnal. V průmyslové výrobě se používalo to, co píši já a pokud by se to nedodržovalo, stoupla by mimo jiné i poruchovost a zmetkovitost výrobků! Dnes se používají bezolovnaté cíny, kde bývá měd a stříbro v malém zastoupení a je výrazně vyšší teplota pájení. Tomu jsou však přizpůsobené také součástky a u strojně osazovaných desek se některé součástky doplňují po strojním osazení ručně, aby byly chráněny před nadměrným ohřevem.

Stolní scaner sejme i motiv kousek nad sklem a pak to dočistit v Photoshopu nebo jiném kreslícím programu. Záleží na požadované přesnosti, ale zvládá se to bez vypájení součástek. Pokud lze součástky odpájet, tak pak odsávačka, knot nebo jen setřít hadříkem po ohřáti a pětovně ohřát aby byl cín jen na ploškách.

Trochu nerozumím té replice. Mělo by to být osazené dobovýma součástkama a to vidím jako problém. Při vypájení se mohou součástky poškodit jak mechanicky, tak elektricky. Dobové součástky už nemusí fungovat nebo parametry být mimo. Rozchodit to nebude bez dobrých znalostí elektrotechniky a vybavení jednoduché.

No nechci rypat, ale pokud pises odstranit soucastky (to nejcenejsi) stipackama, tak ti na nich asi nezalezi. Dale, pokud vyrobis repliku tistaku, tak proc resis ten stary? Ten uz stejne nebudes potrebovat. A novych desek si nasekas kolik chces.

A jeste uplne na zaver, zkousel jsi nejprve hledat, je dost mozne, ze toto uz nekdo udelal za tebe. Hledat vicejazycne. O cestine se ani nema cenu bavit, pokud to teda neni cesky vyrobek, nevim moc o jaky model jde.

Chemii  na odstranění  pájky,  když má měď zůstat,  neznám  žádnou. Kromě toho jestli to  je nějaký  starý  kuprexkart,  do  toho  každá  trochu  agresívnější  chemie nasákne a potom  i  kdyby se to povedlo odkrýt měděný  povrch,  za pár měsíců  desku  zničí  koroze. Taky teplotně to  moc nejde,  sundávat  ten  cín  postupně pájkou  se musí  obrovsky opatrně a nahřátm  v troube nejspíš vůbec ne, podle mne by se tak  sundal  i  cín  i  spousta měděných  propojení.
Já  bych  nic neodstrańoval,  maximálně očistil,  třeba izopropylalkoholem,  povrch  desky ze strany pájky , aby byl  dobrý  kontrast mezi  vodivými  ploškami  a izolantem  okolo  a vyfotil. V dobrém  garfickém  editoru nebo  rovnou  Photoshopu se potom  těch  úprav fotky dá  udělat  spousta,  v krajním  případě dokonce i  některé  na fotce chybějící  detaily spoje znova vymodelovat,  v Photoshopu  třeba razítkem,  nebo  třeba dokreslit.
A ve výrobnách  PCB dost běžně udělají desku  podle rastrového  obrázku.

Nejen to, ale nastavení (zkontrolování) vazeb. Byl by potřeba wobbler.

sttefo86: No,  budou  se hlavně muset  dodržet  proporce těch plošných  spojů,  užší  spoj,  širší  spoj  s ohledem na kapacitu  a indukčnost toho  spoje.  Tehdejší  spoje byly obvykle pájeny  ručně,  tudíž individuálně tak  tam byly  často doslova úplné  "kopečky"  pájky. Šířka spoje se tak  může snadno  špatně odhadnout. Anebo  ty "kopečky" pájky taky měly svůj  vliv na kapacitu  a indukčnost  spoje.
Potom,  pokud se počítá u vysokých  frekvencí i s permeabilitou i  izolantu  plošného  spoje, může hodně udělat  to, že na originálu to  byl jakýsi druh kuprexkartu, zatímco  na kopii to  bude skelný  laminát s jinými dielektrickými  parametry.

Pásmo 80m představuje kmitočet 3,5MHz, takže kapacity budou sice potřeba doladit, ale není to kritické. Stále nějak netuším, proč dělat novou DPS, daleko jednodušší a také následně snáze rozchoditelnou vidím opravu stávajícího zařízení. Jedině pokud se někdo pokouší o reverzní iženýrství a chce vyrobit nová zařízení jako kopie. K tomu mu lze poradit, aby hledal firmy, které se tímto způsobem výroby živí. Pár jich je a mají zkušenosti, znalosti i potřebné vybavení. Pracují s osazenou deskou, kterou použijí ke zkopírování a vrátí ji nepoškozenou.

Jak jsem psal prve, cele nesmysl. Radeji koupit nekde v bazaru zachovaly kus a usporeny cas venovat necemu uzitecnejsimu.

pafik1605 napsal(a):

Tak tak, 80 m je celkem o ničem. Když se člověk podívá na tehdejší přepečlivé konstrukce a pak to srovná s některejma současnejma "profesionálníma" .... blééé.

No  ono  se jedná  asi  o  to, že tehdy bylo  3,5 Mhz už  solidní  vyskofrekvenční  kmitočet,  kterého se dosahovalo  jen  s pár typy speciálních vf tranzistorů. Okolo  roku 1970 to  u  nás byly hlavně germaniové  tranzistory,  třeba tuším  sC29 a sC30 (nebo  sC130 a 129?) nebo  tranzistory řady GF třeba505.  V zahraničí  už  možná  byly dostupné  vysokofrekvenční  křemíkové. Ty potom  u  nás byly dostupné  o  cca 10 let později.  Ale právě s tranzistory se tyto  věci  musel dělat  velmi  pečlivě,  protože se muselo přiuzpůsobovat  jednotlivým vysokofrekvenčním  parametrů  konkrétního  typu  nebo  dokonce konkrétního použitého  tranzistoru.
Dneska se pro  zpracování  kmitočtu 3,5 Mhz použije levný a dostupný  integráč a plošňák  splácá nějakým  běžným  nízkofrekvenčním  způsobem,  protože ten  integráč má  takové  zesílení,  tak  vysoký  mezní  kmitočet a takovo u stabilitu,  že to  funguje.

Editoval Radim (15-09-2021 20:59:35)

to Radim: V roce 1970 už u nás byly k mání křemíkové tranzistory KC 507, 508, 509, KF 507, 508, 517(pnp) KFY 16(p), 18(p) , 34 , 46  a zanedlouho také (levnější) plastové typy KC 147, 148, 149, Všechny tyto typy pracovaly minimálně do 50MHz, byť byly označovány jako nízkofrekvenční, později začaly být v katalogu udávány Ft až 150MHz, také existovaly vysokofrekvenční typy KF 124, 125, 524, 525, 167, 173, 272, které měly až 300MHz i více. Dále se dovážely v rámci RVHP SF 240, 245, BF 257, 258. Zajímavých součástek bylo dost, jediný problém byla jejich cena a dostupnost v maloobchodě.

Zajímavé bylo, že průmyslová výroba zjevně zpracovávala skladové zásoby, rádia, magnetofony a televize měly osazení některých součástek typy 10 let starými, byť byly k mání daleko modernější součástky. Snad nejznámější byly 5W koncové stupně nf. zesilovače osazené KCčky a a koncovými germaniovými tranzistory GD 607/617 ještě v době, kdy se již vyráběl integrovaný obvod - koncový stupeň typu MBA 810

VašekP napsal(a):

to Radim: V roce 1970 už u nás byly k mání křemíkové tranzistory KC 507, 508, 509, KF 507, 508, 517(pnp) KFY 16(p), 18(p) , 34 , 46  a zanedlouho také (levnější) plastové typy KC 147, 148, 149, Všechny tyto typy pracovaly minimálně do 50MHz, byť byly označovány jako nízkofrekvenční, později začaly být v katalogu udávány Ft až 150MHz, také existovaly vysokofrekvenční typy KF 124, 125, 524, 525, 167, 173, 272, které měly až 300MHz i více. Dále se dovážely v rámci RVHP SF 240, 245, BF 257, 258. Zajímavých součástek bylo dost, jediný problém byla jejich cena a dostupnost v maloobchodě.

Zajímavé bylo, že průmyslová výroba zjevně zpracovávala skladové zásoby, rádia, magnetofony a televize měly osazení některých součástek typy 10 let starými, byť byly k mání daleko modernější součástky. Snad nejznámější byly 5W koncové stupně nf. zesilovače osazené KCčky a a koncovými germaniovými tranzistory GD 607/617 ještě v době, kdy se již vyráběl integrovaný obvod - koncový stupeň typu MBA 810

VašekP: Hodně těch  křemíkových  tranzistorů se ocitlo  v oficiálním  katalogu  Tesla až  od let  1980 a tak  podobně. Jestli byly dostupné  ve firmách  dřív, než  je dali  do  ofiko  katalogu  pro  bastlíře,  to  nevím.
V roce 1970 byly pravděpodobně tranzistory řady KC50x, řady KF5x a 51X ,  snad i  KFY1x (průmyslová  verze KF5xx). Možná  ještě vysokofrekvenční  KF524 a 525. Další  myslím  už  ne. Rozhodně nebyly KC14x a KF124 a KF125,  protože plastová  pouzdra v té  době myslím  Tesla ještě neuměla.
Jinak  NF tranzistory měly některé  papírově vysoký  mezní  kmitočet,  ale na vysoké  frekvence se z  určitých  důvodů,  třeba vysokých  vnitřních  kapacit,  moc nehodily,  maximálně snad vysloveně nouzově.
Fakt ale je,  že jak  si  teď uvědomuji, na těch  3,5 Mhz by možná docela dobře šly použít i  ty nízkofrekvenční. Každopádně tehdy z  roku  okolo 1990 nebo  tak  nějak  si pamatuji třeba jakýsi  širokopásmový  videozesilovač  který  měl  taky mezní  kmitočet  nějak  do  3 nebo  dokonce do 10 Mhz  a mohly tam  být použity taky tyto  nf tranzistory. Akorát že je tam  ta věc,  že pro nf trazistory na takových  kmitočtech je vhodnější  používat  vyšší  proudy než  jsou  ty doporučené  na nf kmitočtech  a při  tak  vysokých  proudech mají  ty tranzistory,  jestli si  to  dobře pamatuji, příliš nízké  komplexní  impedance,  které  nepříznivě ovlivňují na ty tranzistory navázané  LC obvody.
Jestli se tedy mají  okopírovat  přesně původní  cívky, musí  se taky pro  správný  chod okopírovat  i  správné  impedanční parametry tranzistorů - použít  takové  tranzistory,  které  mají podobné  parametry jako  měly ty původní.
Co  se týká  nf zesilovačů  s koncovými germaniovými  tranzistory, tak  ty germaniové  tranzistory těm  zesilovačům  dodávaly výrazný,  na poslech  velice dobrý  zvuk. I když  i  MBA 810 byly docela povedené,  snad proto,  že byly poměrně rychlé  a v doporučeném  zapojení  měly dost  vysokou  rychlost  přeběhu. I pozdější MDA2010 a 2020 byly taky slušně udělány - vybrali  k  okopírování  to  lepší.