SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

to černý to je krusta ještě z válcovací stolice, bordel, prach zaválcovaný do povrchu plocháče. Může to být i nevodivé pro kostřící kleště.
V zinkovně máčej železo před zinkem nejdřív kyselině, jestli sežere i toto si nejsem jistý. Ty chemie který jsi na to zbytečně naplácal ta kyselina sežere.
Já bych si ty packy vzal ven na nějaký stůl, přitáhnul svěrkou a flexou obrousil. Soused je truhlář a dělá bordel hoblovkou (takže se respektujem navzájem). Druhej soused je blbec, byl na radnici aby se zakázalo o víkendu sekat trávu a brousit flexou. Neuspěl.

Jo a ty packy navaříš na sloupky před zinkem nebo až po? Možná se ptám blbě - nedavno jsem zinkoval podobný placky, ale ty se dávaly do zděných sloupků.

Davam galvanicky zinkovat a vtedy si s tym ciernym poradia chemicky, nic nebrusim. Neviem, ci je pri ziarovom zinkovani rovnaka priprava materialu.

To čierne je kysličník železnato-železitý. Dá sa to poznať podľa toho, že je to tvrdé a oteruvzdorné. Mám dojem, že to nechávajú vytvárať úmyselne, keďže tá vrstva pomerne dobre chráni proti korózii a výrobcu to nič nestojí. K oxidácii povrchu dochádza už počas výrobného procesu a potom už len stačí aby na to pôsobila určitú dobu vriaca voda.

To černý je uměle vytvořená rez a je tam přesně jak psal kolega aby to nerezlo. Pro zinkování obecně netřeba leštit, čeho se vyvarovat tak to je nějaký lak. Pozor i na permanetní značkovače vodě odolné, nápis zustane zinek nebude. Po zinkovaní nelze vařit zinek shoří a blbě se to i vaří....

senior napsal(a):

To čierne je kysličník železnato-železitý. Dá sa to poznať podľa toho, že je to tvrdé a oteruvzdorné. Mám dojem, že to nechávajú vytvárať úmyselne, keďže tá vrstva pomerne dobre chráni proti korózii a výrobcu to nič nestojí. K oxidácii povrchu dochádza už počas výrobného procesu a potom už len stačí aby na to pôsobila určitú dobu vriaca voda.

Problém  je hlavně při  delším  skladování  venku,  kdy černý  materiál bez  vrstvy oxidů místy prorezne víc do  hloubky a po odstranění  rzi tam  jsou  potom  díry. Materiál,  na kterém  je  po  válcování  za tepla vrstva oxidů  ponechána, není  v huti  odmořena kyselinou, se může venku  skladovat  podstatně déle,  než  místy vrstva oxidů prorezne  a udělá  díry do  materiálu. To  je využíváno  v levnějších  skladech hutního  materiálu.

jirkati napsal(a):

Možná někoho zklamu.
Nechal jsem žárově pozinkovat díly na před rokem budovanou pergolu. Díly, které byly svařované byly celé lehce obroušeny od vrstvy kysličníků a jsou i po roce naprosto lesklé, čisté. Dlouhé díly z plocháče 80 x 8 x 1000 mm, svařené do tvaru T pro použití místo dřevěného zavětrování,  byly obroušené jen v místě svárů. Po roce už nejsou svařence (kromě zabroušených míst se svárem) tak lesklé. Přisuzuji to právě nedokonalému odstranění ochranné vrstvy kysličníků před žárovým zinkem.

To že žarový zinek zmatovatí nebo žbělá je naprosto přirozená věc, časem i toto zmizí a zůstane jen krásná patina

Michall napsal(a):

Me pripada ze kazdy ma dva sousedy :  Druhej soused je blbec ---
Nekdy ten "Cerny sajrajt" moc nedrzi- hlavne na profilech, ale tentokrat nechtel dolu...hlevni duvod moji otazky je jestli se kyslicnik z-z neodloupne za par let i se zinkem, hlavne to co jde lehce odstranit.

Ten  "černý  sajrajt"   či  ten  kysličník se v žádném  případě za pár let neodloupne i  se zinkem. Protože na takových  místech  se žárovým zinkem  ten  dílec vůbec nenazinkuje,  protože se v lázni  s roztaveným  zinkem  nesmočí.
Jo  a jinak  nejde jen  o  vrstvu  se zinkem. Vrstva čistého  zinku  je jen  malá  část toho  antikorozního povlaku. Většina tloušťky toho  povlaku  jsou  slitiny zinek železo  v různém  poměru. Pokud se to  správně nazinkuje neboli  se ten  dílec v zinkové  lázni  dostatečně prohřeje.

Bouraci videl som dost pozinkovanych  konstrukcii kde hrdza ,,vyhravala,, nad zinkom a kde sa stala chyba je na dlhu diskusiu ale najlepsie pozinkovane diely-profily mali elektrikari ,ze by ma zaujimalo aky postup pouzivaju zinkovne alebo ina metoda  ked ich zinkovane profily boli po dlhych rokov neskorodovane?  Ze niekto s zinkovne by mohol objasnit ich specialny postup alebo metodu preco to bolo ovela kvalitnejsie

bourač napsal(a):

Radime nevím co myslíš tím "nenazinkuje" ale boural sem konstrukci nad plaveckým bazénem, všechno tam bylo žárově zinkovaný. Pohledově úplně OK.
Stáří asi 30let.
Ale např. okenní rámy - jekl 100x100 byly hodně zasažené korozí mezi zinkem a ocelí, zvenku to vidět nebylo ale při manipulaci odpadávaly velké plochy zinku, na spodní straně zinku byly nalepeny z kysličníku železa vrstvy. Chytlo to povrchovou (dost silnou) korozi mezi zinkem a železem.
Příčina? Buď to v zinkovně odflákli, bez přípravy vrazili rovnou do vany se zinkem, nebo to zinkovali i s tou krustou.

Na okujích prostě roztavený  zinek  nedrží a steče z nich. Hlavně pokud je ten materiál  dostatečně dlouho  v zinku,  takže je prohřátý. Pokud to  je napůl  očištěné a napůl  neočištěné, takže mohou  být  v těch  okujích  nebo  rzi holá  kovová  místa. na nich  se potom  může zinek  chytit a někdy potom  překrýt i  ty neočištěná  místa kolem. To  by ale potom  mělo  být vidět  na kvalitě povrchu, kdy je ten  zinek  takový  rapatý jako  ropuší  kůže. Je možné,  že když  to  na těch  jeklech vyšlo  tak,  že ty rapatá  místa bylo  možné  do  těch  oken schovat,  tak  to  nereklamovali  a schovali.
Žárový  zinek  na správně očištěném  povrchu jinak  kopíruje tvar  povrchu, má obvykle mezi  100 - 150 mikrony a je hladký. A je na té  oceli  dost  pevně přichycen,  protože mezi  zinkem  a železem  v oceli vznikají  slitinové  vrstvy.
Pokud by ten  zinek  byl  správně udělaný  a poreznul  by, tak  by kolem  rezavých  míst byla nerezavá  vizuálně trochu  odlišná  vrstva,  spíš tmavší  než neporušený zinek  dál  od té  rzi,  ale žádné plochy zinku  by se ve větších  kusech neodlupovaly.
Je ještě možnost,  že tu  rapatou  vrstvu  opravili nějak  mechanicky obroušením  a potom na ty obroušená  místa nanesli  náhradu žárového  zinku,  barvu  plněnou zinkovým  práškem. A že se potom odlupovala ta barva.

Editoval Radim (30-04-2021 10:28:43)

No,  ono  to  není  tak  jednoduché. Například skutečné  mořicí  lázně obsahují  prostředky, které omezují  rozpuštění  kovu  v kyselině, protože čistý kov se rozpouští  znatelně rychkleji než vrstva oxidů  na povrchu. Ideální  je tak  kombinovat čištění  v kyselině a mechanické  čištění třeba nějakým  kartáčem z plastu,  který tu  kyselinu  vydrží. Nebo  se smířit s tím,  že z tloušťky materiálu bude kyselinou  nějaká  desetinka ubraná.
Omořený  povrch  je navíc třeba velmi  pečlivě opláchnout  a stabilizovat pasivačním  roztokem,  jinak  zrezne dřív,  než  stihne oschnout.