SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

spoustu let se zabývám řezáním kotelen, nádrží atd. mám úplně stejný názor jako moderátor.
To čierné svinstvo jak píšeš je vrchní vrstva koroze - vezmi kladivo a pobouchej na to na několika místech, uvidíš jak tlustá vrstva odpadne, nejhorší to bude v úrovni hladiny a u svárů. Pokud byl původní materiál 6mm je možné že tam ještě cca 5mm zůstalo ale rozhodně to neplatí u svárů, navíc mnohokrát jsem se setkal s tím že tyto plechy při výrobě na válcovací stolici v hutích mají podélné spáry (štychy) jak ten plech za studena válcujou trhá se po délce a 6mm jsou třeba dvě 3mm vrstvy - né po celé ploše ale jsou tam prostě taková místa a koroze působí i zevnitř materiálu, voda se tam dostane nějakou vlasovou trhlinkou nebo dírkou. Když to řežeš autogenem je to dobře vidět.
Čest Tvému otci - 25 let je určitě u takové nádrže dávno za dobou životnosti. Já bych nádrž úplně vypustil, vysušil, očistil z vonku a poté pomalu napouštěl tak dlouho až místo průsaku najdeš - to bych pořádně očistil zevnitř i z venku a zkusil zavařit ale na dlouho to nebude, začne to téct jinde. Možná ji ani nemusíš znovu napouštět - po sundání vaty to místo třeba najdeš i bez zkušebního napouštění.
A tu vatu bych si nejdřív namočil než bych na ní začal šahat - potom to tolik nelítá, ale jsou to galeje a můžeš ji rovnou vyhodit - práce na prd, vyhoď to všechno a pořiď novou nádrž.

na jestvujúcom UK používam obyčajné plechové radiátory, ktoré sú už v prevádzke viac ako 35 rokov a tie majú stenu omnoho tenšiu... Bohužial nemám vedomosti, či sú od výroby nejako vnútorne ošetrené, alebo sú z  kvalitnejšieho materiálu, ale skôr by som odhadoval že nie... ? A tak predsa len vo mne hloda pokušenie na opravu... čo je úplne najjednoduchšie a najlacnejšie, ALE ... ?

Vždycky existují i řešení, která nám svářečům nejsou zcela blízká, ale nikdy neříkejme nikdy. I když se zhoršuje těsnost zásobníku nemusí to ještě znamenat zánik mechanické pevnosti svařence. V daném případě je také možné po řádném vysušení a vyčištění vnitřek nádrže olaminovat, případně existují ochranné nátěry podobné gumoasfaltu, které mají provozní teploty do 90 st. C. V daném případě je nejspíš nutné ekonomicky vyhodnotit všechny dosažitelné varianty včetně zbouraní a svaření nového zásobníku třeba z nerezu včetně kvalitní venkovní tepelné izolace.

jirkati napsal(a):

Vždycky existují i řešení, která nám svářečům nejsou zcela blízká, ale nikdy neříkejme nikdy. I když se zhoršuje těsnost zásobníku nemusí to ještě znamenat zánik mechanické pevnosti svařence. V daném případě je také možné po řádném vysušení a vyčištění vnitřek nádrže olaminovat, případně existují ochranné nátěry podobné gumoasfaltu, které mají provozní teploty do 90 st. C. V daném případě je nejspíš nutné ekonomicky vyhodnotit všechny dosažitelné varianty včetně zbouraní a svaření nového zásobníku třeba z nerezu včetně kvalitní venkovní tepelné izolace.

V podstatě souhlas.
Gumoasfalt asi ne, to je na něco úplně jiného. V první řadě bude třeba po odstranění izolace a vyčištění nádrže od špíny a rzi, mimochodem ta černá špinavá hmota uvnitř má být z velké části biologického původu, bakterie, které se živí železem a nečistotami ve vodě, zhodnotit stav nádrže. Nádrž může být jinak v pořádku, jenom třeba na jednom místě díky nějaké skryté vadě ve sváru došlo k prorezavění díry velikosti desítek milimetrů, potom oprava bude logicky možná svařováním. Nebo došlo k prorezavění na hodně délky svaru, tam se dá čekat, že když se zavaří jedna díra, v krátké době se objeví na jiném místě na svaru druhá nebo po odstranění rzi se na svarech objeví spousta prorezavělých malých dírek. Ono na běžné oceli rez totiž malé dírky ucpává a těsní, jenže místo rezne dál, dokud tlak vody nevyrazí celou jednu velkou zátku rzi a neudělá najednou jeden velký otvor. Pokud jinak plechy mimo svar budou v pořádku a nádrž bude mechanicky pevná, stojí za zvážení utěsnění těch svárů nějakým tmelem nebo pryskyřicí. Může se ovšem klidně stát, že po očištění nádrže od rzi se zjistí, že většina plechů je v ploše prorezlá a pevná jak perník, potom ani nějaký tmel toho moc nezachrání, nádrž je na likvidaci.
Můj favorit pro těsnění nádrže zevnitř je neutrální silikon, pokud se povede nádrž zevnitř očistit až na kov něčím jako pískováním, na suchý kov potom neutrální silikon pevně přilne.  Nevím ale , jak se chová když bude trvale ve vodě při vyšší teplotě. Takových tmelů a nátěrů je jinak určitě spousta, ale jsou určeny spíše pro firemní použití pro vnitřní povrchovou úpravu různých velkoobjemových nádrží. Někde v drogerii se jich asi moc nesežene, a když, tak ty levné a horší, informace je třeba shánět za prvé u firem zabývajících se takovými nádržemi pro jiné firmy. Případně u výrobce tmelů či jejich obchodních zastoupení dodávajících prostředky pro povrchovou úpravu vnitřků takových nádrží.  Nejkvalitnější - v horké vodě nejdéle vydrží, pro tyto účely potom bývají tmely vytvrzované teplem, dovedu si představit kritické nejvíc prorezlé místo, na které se natře štětcem tak 2 - 4 milimetry silná vrstva tmelu a potom se ta část nádrže zahřeje nějakým infrazářičem na půl hodiny na takových 130 - 180 st C a tmel se vytvrdí. Tak cca kilo, dvě kila takového kvalitního tmelu použitého na nejhorší místa nádrže by neměl být nějaký velký finanční problém.
Je třeba taky trochu věnovat pozornosti, jakým způsobem bude ten tmel v té horké vodě degradovat, takhle velká nádrž by za prvé měla mít odkalovací prostor mimo proudění, kde by se při provozu usazovaly nečistoty a odkalovací kohout, kterým by se ty nečistoty odpouštěly ven. Tmel by neměl v horké vodě degradovat na malé částečky, které by prošly filtrem a čerpadlem, protože ty se pak budou usazovat v topných tělesech. Nejcitlivější na toto, tenkostěnná plechová topná tělesa, mohou zanešením ztratit odhaduji až 75 % topného výkonu.
Co se týká dlouhodobé odolnosti vlastního topného systému proti korozi, je to hodně ovlivněno vlastní konstrukcí. Vlastní topná voda, i neupravená, nebo jen slabě upravená inhibitory, je v uzavřeném kovovém systému k oceli v podstatě nekorozivní. Korozi v topné  vodě dělá potom zejména kyslík, který se rozpouští ve vodě třeba na styku hladiny vody se vzduchem  v otevřené expanzní nádrži, netěsnými armaturami v místě malého tlaku nebo dokonce podtlaku a potom méně kvalitními plastovými potrubími, kterým kyslík difunduje ze vzduchu do topné vody.  Vhodnou konstrukcí topného systému je potom vhodné tyhlety vlivy omezit.
Ještě bych dodal, k zvolenému tmelu je třeba dopředu zběžně uvažovat i o likvidaci. Nádrž je v jakémsi uzavřeném prostoru, v případě rozpalování či rozřezávání nádrže, pokud budou vznikat z tmelu nějaké hodně toxické zplodiny, je třeba počítat s nějakým pracovním odsáváním nebo třeba prací v ochranném obleku s přívodem vzduchu zvenku a potom s oškrábáním nějakého milimetru omítky a nanesením nové vrstvy, aby to tam ještě roky nesmrdělo jako u tchoře. O dlouhodobě stálých toxických látkách, jako jsou třeba dioxiny v případě pálení tmelů obsahujících chlór nemluvě.

Editoval Radim (27-03-2010 08:28:02)

Po prvotnej obhliadke to vypada celkom dobre, iked povrch plechov je sčernalý, je hladky bez priznakov vonkajšej korozie, zvary musim oklepat kladivom, či sa nieco neodlupi. Do plechov som poklepaval kladivom aj rypal srobovakom, ale je to uplne hladké. Zatial som prasklinu neobjavil, ale pre čierne steny je rozlišovacia schopnost zhoršená... musim namontovat 12V halogenu z auta a dokladnejsie prejst celu nadrz. Zatial dakujem za ochotu.