SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Já si celkem před nedávnem pořídil láhev Mixu (Corgon 18) 82% Ar / 18% CO2, na to moje domácí šmrdlání. Šlo o 10l Lahev. Problém je trochu s distribucí, český trh technických plynů si tak trochu usurpují Linde a Messer. Co-čko naplní kdejaký Akvarista, ale s mixy je to horší. Tyto velké firmy řeší lahve pronájmem a s fyzickými osobami dělají cavyky. Nakonec jsem našel firmu v Liberci, která je ochotná člověku 8L lahev mixu prodat do soukromého vlastnictví, lahev 20L byla už ovšem podmíněna smlouvou a pronájem. Nakonec jsem to vyřešil zde za hranicemi v Německu. Lahev od Linde (komické) ti prodají do vlastnictví klidně 20L (víc jsem se neptal) a cena jak za plyn, tak za plnění byla levnější než u nás v ČR.

Na nerez je zapotřebí směs 98Ar+2%Co2 (nebo přiblližně). Pro občasné a nedůležité věci stačí 92/8. Na hliník pak musí být jen argon... Co se poměru plynu týká, tak v práci používáme i na nosné konstrukce směs 92/8. Ovšem záleží na dostupnosti jednotlivých plynů...

Dekuji moc za reakce

LiVi napsal(a):

...jaká směs plynu by pro mě byla nevhodnější, 18/82 nebo 8/92 (jinou možnost nemám)?...

Odpověď a objasnění problematiky původní otázky v #5 od jirkati z 2019 nebyla dostačující?

jirkati napsal(a):

...Směsi 15/85 a 8/92 ​se použijí tam, kde jsou k dispozici výkonné svařovací stroje, které nahradí menší tepelnou účinnost svařovacího oblouku způsobenou "studenější" směsí. Za to se s nimi dají dobře svařovat i tenké plechy.

S tím Lincolnem dáš auto i "něco 5mm" s jakýmkoliv ochranným plynem.

Skoro věčná otázka. A složitá. Ono totiž velice záleží na druhu svařovaného materiálu. V elektrickém oblouku dochází k částečné disociaci CO2 na samostatný uhlík a atomární kyslík. Hodně uhlíku se rozpustí v tekutém kovu a svarový kov tak nauhličí. Volný kyslík reaguje s uvolněnými atomy kovu a nečistot a vytváří aerosol.
Rozpuštěný C ve svarovém kovu způsobuje jeho křehkost, hlavně zastudena (při nízkých teplotách). To byl vlastně hlavní důvod, proč byl vytvořen směsný ochranný plyn Ar + CO2, případně další verze.
Dalším problémem při svařování samotným CO2 je nemožnost dosažení sprchového přenosu, takže při zkratovém přenosu s vyšším napětím se tvoří jen stále větší kapky a stále širší lázeň. A stále větší rozstřik.
Pro svařování dynamicky i staticky namáhaných konstrukcí je nezbytné použití WPS vystavených na základě schválených WPQR. Vždy je požadována i metalografická zkouška a patřičné zkoušky mechanické.

Vďaka za odpovede .
Už som pochopil v čom je problém .
Je to skôr otázka na konštruktérov , akú metódu zvárania a aký ochranný plyn použiť pre danú konštrukciu.

Chcel som si len spraviť nájazdové rampy pod auto ...

Auto váži len 1,2 tony  .
Jedná sa o dvojkovú fábiu .
Uvidím , možno to nakoniec zvarím bázickou elektródou .
Napr. E-B 121 .