SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Problém to není, znám člověka, který by mi to mohl udělat. Ale to nebylo předmětem dotazu, ptal jsem se na návar, protože si rád hraju, zkouším a učím se.

Škoda, že odpovídáte hned takhle podrážděně, přijde mi to trochu zbytečné - na tom, že někdo občas volí místo nejsnazší cesty cestu složitější, pokud má příležitost se na ní něco nového naučit, mi nepřijde nic špatného.

Honza007 napsal(a):

A to je to takovy problem odvezt je nekomu kdo ti je vykova a zakalí?

Ps: kdyby jsi sem napsal bydliště třeba by se někdo nabídnul

Navařování vrstev tvrdokovů na vysokouhlíkovou ocel oškrtů je obtížné až nemožné. Křehké struktury, které vzniknou v přechodových oblastech, jsou pro nárazové zatížení nevhodné. Po dokonalém vyžíhání by se dalo s návarem a následným tepelným svařováním speciálních materiálů experimentovat. Návary tvdrých vrstev na zubech bagrů jsou ale něco jiného.

Dá se říct že jednu "nastavovanou" lopatku opravuji s železnou pravidelností měsíc co měsíc. právě kvůli tomu experimentování mi to zatím nevadí.Teď zvažuju další výzvu-návarem renovovat poškozené a opotřebené obrážecí nože.

Řekl bych, že ta lopatka je způsobem zatížení dost podobná těm zubům bagru, což je celkem běžná renovační práce.
Oškrt je o dost větší výzva.

Než jsem se odhodlal se zeptat, přemýšlel jsem o postupu "předehřát na 200, pak polštář 68.81 a pak na to 84.58" ale došel jsem k tomu, že:
1) je to onanie
2) je to pakárna
3) a ještě k tomu je to fakt nejspíš kravina :-)

Asi to teď ještě nechám u ledu, postupně zvětším zásobu ojetých oškrtů a pak naklušu za kovářem. Dík za všechny konstruktivní názory.

Ládes napsal(a):

Dá se říct že jednu "nastavovanou" lopatku opravuji s železnou pravidelností měsíc co měsíc. právě kvůli tomu experimentování mi to zatím nevadí.Teď zvažuju další výzvu-návarem renovovat poškozené a opotřebené obrážecí nože.

Editoval Smudla (22-08-2017 22:31:28)

Ta lopatka je z SDS max(Hilti) naroubovaná na SDS+(Bosch)-v závorkách jsou "výrobci"(liší se použitým materiálem)

Nee ta polní drží.Ani osekávání omítek jí nic neudělalo.Půlí cihly beton kámen bez zásadnějších defektů.Jenže tam je návar na relativně měkkém plechu.Čím víc uhlíku a dalších legur tím větší pravděpodobnost destrukce.

Smudla napsal(a):

Ahoj,
hromadí se mi hodně opotřebené sekáče (špice, majzlíky) do velkého SDS a přemýšlel jsem, jestli by se ty pracovní konce nedaly obnovit návarem, protože nemám kovářské vybavení. Ta upínací část je v pořádku.
Hledal jsem na googlu i v příručce ESABu, ale nic o navařování oškrtů jsem nenašel.
Což předpokládám znamená, že je to kravina :-), ale říkám si, že se radši zeptám - třeba někdo nevěděl, že to nejde a udělal to...
Dík.

Mnohokrát jsem navařoval(opravoval) tyto a podobné věci slitinou Stellite. Nutno sehnat Stellite požadované tvrdosti návaru. Tyto slitiny se vyznačují dostatečnou tvrdostí a přitom i určitou houževnatostí, stačí vybrousit ostří.

Ládes napsal(a):

Frank: to by mně celkem zajímalo.Já vždycky objevím problém nikoliv návaru,ale v teple vneseném do základního materiálu.Ty oceli jsou do značné míry "samokalitelné"(něco jako emérická S7),ale taky celkem náchylné na zhrubnutí zrna při přehřátí.Nástroje namáhané tlakem nebo otěrem taky celkem úspěšně renovuju,ale sekáče a oškrty rázy namáhané prostě neumím a to úspěšně navařuju kovátka,kladiva čelisti všeho možného,ale ty rázy tam evidentně nejsou takové jako u "pneumatických a elektrických "kladiv.

Ano, je pravda, že je potřeba co nejméně vneseného tepla a velmi pomalé ochlazení po takové opravě. Upřímně řečeno, moc jsem nezkoumal, kolik vydrží taková oprava, vždy to bylo pro farmáře a pravděpodobně na občasné použití. Sám pro sebe jsem vyrobil několik ručních sekáčů s návarem Stellitu, které používám i na beton a drží znamenitě. Takže je možné, že takto opravené pneumatické nástroje nevydrží tolik co originál, nebo překovaný a správně zakalený po opravě. Nemám vyzkoušeno žádné srovnání. Tolik k tomu.

Radim napsal(a):

Mám takový laický zvědavý dotaz.
Pomohlo by k vnášení co nejmenšího tepla to, že by se to navařovalo někde venku v zimě za minusových teplot místo někde v dílně při 20 st C?
Přirozeně za předpokladu, že by se svařování venku při minusových teplotách zvládlo a dělalo by se to po malých kouscích.

Pane Radime, okolní teplota není tolik podstatná. Tady se musí počítat se složením oceli zákl. mat, zejména procentem uhlíku. To znamená, že se ve většině případů pracuje s předehřevem kolem 300°C a minimum vneseného tepla se určuje tzv. interpass teplotou. Navaří se malým proudem vrstva tvrdokovu, změří se teplota a musí se počkat před dalším návarem na určenou interpass teplotu...
Zjednodušeně řečeno.