SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

A neda sa to urobit doma? Mam TIG, kyslik-plyn, nevie mi niekto poradit?

A ta pasta je bezne v predaji?A po naneseni pasty, pritlaceni SK platku je mozne ohriat to plyn, kyslik??
Naozaj nikto si SK platky doma nenavaral trebars na kotuc pily???

Na pájení plátků není třeba hrdinství ,ale vybavení + školení .Máme tady velkou pilu kde zaměstnanec údržby má přípravky na upínání  a chemii na pájení pak to není problém.
Co si pamatuju ještě za totáče jsme pájely plátky pomocí mosazné nebo stříbrné síťky a tavidla.

Editoval fmodel (12-07-2015 10:27:18)

Ludia, to nie je na kotucovu pilu, ale na nôz v dlzke cca 28 cm s roztecou 10mm.
Tak teraz o tom mi nieco pomozte.

No, mě to ve svář.škole předváděli tak že se na obroušený plátek nanese pájka, když tak se znova přebrousí a znovu nataví, protože na plátky to někdy blbě chytá no a jak píše kolega, kleštičkama  měkkým plamenem.......

Pájecí pastou bych to nedělal, většinou je třeba stejně doplňovat pájku, jak je někde výše uvedeno.
Mosazí také ne, to je jen pro naprosto obyčejné plátky bez jakýchkoliv požadavků, kvalitní plátek se tak vysokým ohřevem obvykle zničí.
Nová výroba, a zejména u větších plátků, probíhá pomocí sendvičové pájky. Je to lamela mědi obvykle 0,1-0,2 mm silná, která má po obou stranách nanesenu stříbrnou pájku.
Ta má obvykle 49% stříbra a navíc nikl a mangan kvůli smáčivosti na tvrdokovu. To už tu výše také bylo, na některé tvrdokovy se normální pájka moc nechytá. Lamela z velmi kujné mědi mezi nosičem a tvrdokovem kompenzuje pnutí vzniklé značným rozdílem koeficientu tepelné roztažnosti.
Tavidlo musí být pro stříbrné pájky, žádný borax, ten funguje až při téměř 900°C, tedy na mosazi, tady se bavíme o max. 700°C. A navíc speciální, aby sneslo i intenzívnější nebo delší ohřev.
Obvykle se používá tavidlo pro pájení stříbrnou pájkou indukční metodou, např. Fontargen F 300 HF Ultra.

Tolik normální praxe a nyní dostupné řešení - protože sendvičovou fólii jako Fontargen A 312 F a tavidlo Fontargen F 300 HF Ultra asi v obvykle dodávaném množství á 1 kg pořizovat nechcete:

Sežeňte si stříbrnou pájku s co nejvyšším obsahem stříbra, ideálně 50-55%, možná i 45% klapne, ta už by neměla být nesehnatelná. V obalené verzi. A měděný pásek 0,1-0,2 mm.
Nosič, plátek i pásek z obou stran důkladně očistěte a ihned naneste pájku. Pokud je vše bez vad pokovené pájkou, odkápněte plamenem z pájky na nosič trochu tavidla, přilepte pásek, znovu odkápněte, přilepte plátek, no a pak celé prohřejte, až se všude pájka rozteče a celý díl se spojí.

JardaK napsal(a):

Pájecí pastou bych to nedělal, většinou je třeba stejně doplňovat pájku, jak je někde výše uvedeno.
Mosazí také ne, to je jen pro naprosto obyčejné plátky bez jakýchkoliv požadavků, kvalitní plátek se tak vysokým ohřevem obvykle zničí.
Nová výroba, a zejména u větších plátků, probíhá pomocí sendvičové pájky. Je to lamela mědi obvykle 0,1-0,2 mm silná, která má po obou stranách nanesenu stříbrnou pájku.
Ta má obvykle 49% stříbra a navíc nikl a mangan kvůli smáčivosti na tvrdokovu. To už tu výše také bylo, na některé tvrdokovy se normální pájka moc nechytá. Lamela z velmi kujné mědi mezi nosičem a tvrdokovem kompenzuje pnutí vzniklé značným rozdílem koeficientu tepelné roztažnosti.
Tavidlo musí být pro stříbrné pájky, žádný borax, ten funguje až při téměř 900°C, tedy na mosazi, tady se bavíme o max. 700°C. A navíc speciální, aby sneslo i intenzívnější nebo delší ohřev.
Obvykle se používá tavidlo pro pájení stříbrnou pájkou indukční metodou, např. Fontargen F 300 HF Ultra.

Tolik normální praxe a nyní dostupné řešení - protože sendvičovou fólii jako Fontargen A 312 F a tavidlo Fontargen F 300 HF Ultra asi v obvykle dodávaném množství á 1 kg pořizovat nechcete:

Sežeňte si stříbrnou pájku s co nejvyšším obsahem stříbra, ideálně 50-55%, možná i 45% klapne, ta už by neměla být nesehnatelná. V obalené verzi. A měděný pásek 0,1-0,2 mm.
Nosič, plátek i pásek z obou stran důkladně očistěte a ihned naneste pájku. Pokud je vše bez vad pokovené pájkou, odkápněte plamenem z pájky na nosič trochu tavidla, přilepte pásek, znovu odkápněte, přilepte plátek, no a pak celé prohřejte, až se všude pájka rozteče a celý díl se spojí.

po uvahe , ak by som Ta mohol poziadat, NENAVARIL BY SI MI TIE PLATKY NA NOZ, Tvoju cenu budem respektovat.

Bohužel, to nedělám.

retaz napsal(a):

JardaK napsal(a):

Pájecí pastou bych to nedělal, většinou je třeba stejně doplňovat pájku, jak je někde výše uvedeno.
Mosazí také ne, to je jen pro naprosto obyčejné plátky bez jakýchkoliv požadavků, kvalitní plátek se tak vysokým ohřevem obvykle zničí.
Nová výroba, a zejména u větších plátků, probíhá pomocí sendvičové pájky. Je to lamela mědi obvykle 0,1-0,2 mm silná, která má po obou stranách nanesenu stříbrnou pájku.
Ta má obvykle 49% stříbra a navíc nikl a mangan kvůli smáčivosti na tvrdokovu. To už tu výše také bylo, na některé tvrdokovy se normální pájka moc nechytá. Lamela z velmi kujné mědi mezi nosičem a tvrdokovem kompenzuje pnutí vzniklé značným rozdílem koeficientu tepelné roztažnosti.
Tavidlo musí být pro stříbrné pájky, žádný borax, ten funguje až při téměř 900°C, tedy na mosazi, tady se bavíme o max. 700°C. A navíc speciální, aby sneslo i intenzívnější nebo delší ohřev.
Obvykle se používá tavidlo pro pájení stříbrnou pájkou indukční metodou, např. Fontargen F 300 HF Ultra.

Tolik normální praxe a nyní dostupné řešení - protože sendvičovou fólii jako Fontargen A 312 F a tavidlo Fontargen F 300 HF Ultra asi v obvykle dodávaném množství á 1 kg pořizovat nechcete:

Sežeňte si stříbrnou pájku s co nejvyšším obsahem stříbra, ideálně 50-55%, možná i 45% klapne, ta už by neměla být nesehnatelná. V obalené verzi. A měděný pásek 0,1-0,2 mm.
Nosič, plátek i pásek z obou stran důkladně očistěte a ihned naneste pájku. Pokud je vše bez vad pokovené pájkou, odkápněte plamenem z pájky na nosič trochu tavidla, přilepte pásek, znovu odkápněte, přilepte plátek, no a pak celé prohřejte, až se všude pájka rozteče a celý díl se spojí.

po uvahe , ak by som Ta mohol poziadat, NENAVARIL BY SI MI TIE PLATKY NA NOZ, Tvoju cenu budem respektovat.

Nevyrábíš raketoplán ,tak se do toho pusť klidně mosazí a boraxem (Evita má dobrou připomínku jak na to ) není to problém pro hobbíka je každá zkušenost dobrá,když se s tím nebudeš živit tak v tom nehledej kouzla a životnost nástroje nedokážeš posoudit na klasickým soustruhu.

No já celou dobu předpokládal, že se jedná o soustružnický nůž, toto mi přijde dost divoký, protože při pájení autogenem se to pěkně zprohýbá a navíc jsou ty plátky křehčí než ocel. Mosaz okolo plátků bude působit dost rušivě. Dojde k popuštění zakaleného ostří.

Je to uz zakalene a popustene, tak som ho ziskal.

pt.kbely:On rozvod se tam udělat dá,nikoliv však šraňkováním.Jestli jste viděl pilku na švýcaráku tak identicky frézováním,případně broušením aby vznikly 2 řady zubů s pracovní částí po stranách(vlastně obdoba šraňku který se dělá mechanicky vyhýbáním zubů do stran.Podmínkou aby to fungovalo je aby rovina vzdálenosti mezi levým a pravým vrcholkem zubu byla nejtlustějším místem celé  konstrukce.Čepel by se měla pod pilkou plynule ztenčovat.Pár nožů s pilou jsem vyrobil,ale upřímně je to jen ke vzteku-člověk si při silovém řezání nemůže o hřbet zapřít palec,drží se v tom piliny a v neposlední řadě to při každém vytažení a zasunutí rozedírá vložku pochvy tak dlouho dokoud se neprodře ke stehům.nerozřízne je a můžete šít novej futrál.

Dakujem za odpovede. A tie platky by ani odporovym zvaranim nebolo mozne naletovat bez odkalenia noža?