SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

pajení blbost, závit a zaslepit šroubkem

Editoval Kramlik (26-12-2014 22:12:13)

Ono to nebude zase až tak jednoduché. Závitová díra bude určitě lehce mastná, takže dobré odmaštění a dobré tavidlo. Litinový díl bude nutné předehřát na cca 300 st.C, aby vznikl adhezní spoj, tedy aby se cínová pájka při běžných tepelných změnách samovolně neuvolnila. Potom opracování nějaké souvislé plochy a její přetmelení kovovým tmelem a přebroušení pro jednotný povrch pro práškové lakování. Takový technologický postup jsem vždy pro podobné díly v TESLE předepisoval. A docela to fungovalo. Při sériové výrobě nebyly náklady až tak vysoké. Pokud máte pochyby, zkuste si práškově nalakovat kus ocelového plechu se stopami cínu. Jedinou variantou je v takovém případě použít práškovou barvu na bázi epoxidů a zvolit "pomerančový" povrch. Ten ledacos schová.

Opravdu to potřebuje vydržet 220 st C? To je totiž horní teplota vypalování práškových barev a to ještě obvykle těch starších. Nebo kvalitnějších. Ale i u takových prášků je možné provádět vypalování i při nižší teplotě, třeba 160 st C. A kvůli úsporám energie se často vypalovací teplota snižuje, pokud nevadí delší doba vypalování v sušce. Ale dneska jsou běžně dostupné i poměrně kvalitní prášky s vypalovací teplotou třebas jen 120 - 140 st C.
Pokud těch 220 je teplota horkého vzduchu cirkulujícícho v sušce, tak skutečná vypalovací teplota je o pár desítek stupňů nižší, protože na ohřátí kovového výrobku, zvláště masívního z litiny a za rozumnou dobu je třeba určitý teplotní spád.
Nalakovaný masívní odlitek v sušce, i při maximální cirkulaci, která zajistí maximální možný prostup tepla ze vzduchu do odlitku, se ohřívá poměrně pomalu , na teplotu blízkou teplotě cirkulačního vzduchu až desítky minut. Může být, že i když teplota odlitku bude pár desítek stupňů pod teplotou cirkulačního vzduchu a bude stále stoupat, vrstva prášku už bude optimálně vytvrzená a bude čas odlitek vytáhnout ven a nechat chladnout. To se ale všechno dá proměřit teploměrem se záznamem teploty.

Co se týká vlastní technologie, je otázka použití toho odlitku. Nejvhodnější technologie by totiž asi byla zašroubovat do díry "kousek" závitu a prostě napráškovat . Pokud by nemělo být vidět nic, tak vzniklé nerovnosti před práškováním zatmelit tmelem kompatibilním pro prášek - musí být vodivý kvůli tomu, aby na něj šel nanést prášek, musí snést vysoké vypalovací teploty a nesmí při tom vypalování uvoňovat plyny, které by vytvořily kazy na nátěru. Tmel by nejspíš mohl mít v sortimentu dodavatel prášku.
Pokud by se to mělo dělat pájkou, "ekologické" pájky bez olova mají teplotu tání tak 210 - 230 st C, pájka pro pájení hliníku s přídavkem zinku má tu teplotu ještě o nějakou desítku stupňů vyšší. Ovšem to jsou teploty pro úplné roztavení. není zaručeno, že už při nižších teplotách se ta pájka částečně nataví , pohne se a vytvoří na lakovaném povrchu vadu.
Muselo by se to vyzkoušet.

Sice odbočuji od pájení,ale použil bych spíše materiály na opravy typu DIAMANT nebo BELZONA.