SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Narážím na to, že jsem v někde v diskuzi  četl komentář, kde se uživatel rozplýval nad tím, jak třífázový invertor krásně vaří a že se to s jednofázovým vůbec nedá srovnat.

Sam za sebe mohu rict ze mezi temito stroji nevidim vyrazneho rozdilu.Samozrejme je logicke ze jednofazove zdroje jsou spise na mensi vykony a nerovnomerne zatezuji sit.U trifazovych je vyhoda vetsiho vykonu a hlavne jeho rezervy.

Z principu invertorového svařovacího zdroje je celkem jedno, jestli je svářečka na jedné nebo na třech fázích. Po usměrnění je totiž "stejnosměrný" proud stejně nějakým střídačem rozsekán na kmitočet až 100 kHz a ten je přetransformován na malém transformátoru na svařovací proud. Vzhledem k vysokému kmitočtu pak stačí docela jednoduché usměrnění. Střídač se pak nechá relativně snadno nějakým procesorem řídit, což umožní ovládat třeba i statickou charakteristiku takového zdroje. Bude-li zájem dám sem i zjednodušená schemata invertorů.
Důležitou vlasností každého zdroje je stabilita parametrů a ta se díky rozložení zatížení na tři fáze lépe udržuje. A je to právě to kouzlo, kdy se výrobci oprávněně chlubí schopností svařovat i na dlouhém přívodním silovém kabelu. Fyzikální zákony nelze obejít. Mám-li na oblouku cca 20 V a 200 A, tedy výkon 4 000 W tak mi teče ze sítě do zdroje na jednofázovém zdroji cca 20 A a na třífázovém cca 7 A na fázi. A hned můžu začít počítat ztráty v přívodních kabelech.

Ono to je ve skutečnosti trošku složitější, protože klasický síťový usměrňovač s akumulačním kondenzátorem deformuje průběh odebíraného proudu. Když je usměrněné síťové napětí zrovna menší než je napětí na akumulačním kondenzátoru, usměrňovač neodebírá žádný proud a stroj je jakoby nepřipojený v síti. Teprve až okamžité napětí v síti vystoupá nad okamžité napětí na akumulačním kondenzátoru , jde proud, respektive elektrická energie ze sítě do zdroje. Odebíraný proud tak nemá průběh klasické sinusoidy, ale je určitým způsobem zkreslený do impulzního tvaru. Ćást času neteče proud vůbec žádný, část času teče vysoký impulzní proud. Který kryje spotřebu stroje i během času, kdy stroj neodebírá proud žádný.

Z tohoto titulu jsou úbytky napětí na prodlužovačce či dlouhém rozvodu větší než jsou vypočtené a stroj je na kvalitu prodlužovačky citlivější.

Toto pak odstraňuje až kvalitní PFC obvod, který by se pro tento účel dal popsat jako impulzně řízený síťový usměrňovač.  Který je nadstavený tak, že odebírá ze sítě proud právě takové velikosti, jaký odpovídá právě momentálnímu síťovému napětí. Takže strojem odebíraný proud má průběh prakticky přesné sinusoidy 50 herz a tudíž ztráty a pokles napětí na dlouhém přívodu jsou nejmenší.

Jestli se posuzuje již hotový zdroj, pak to je tak, jak to bylo již psáno. Na výstupu je svařovací proud. Z tohoto pohledu je u invertorových zdrojů jedno jak se vytvoří potřebné stejnosměrné napětí na kondenzátoru primárního usměrňovače. U řízeného usměrňovače to už tak není. Při malých proudech je malý úhel otevření tyristorů, což vyžaduje velkou idukčnost vyhlazovací tlumivky. Proto jsem ve své svářečce(200A, původně jsem plánoval 160A) před více než 25lety volil z důvodu vysokých nároků na oblast malých svářecích proudů třífázové zapojení.
Při pohledu z druhé strany, tedy je to tak, jak píše Radim. Navíc k tomu dodám, že i když není u třífázového invertoru potřebná tak velká kapacita vyhlazovacího kondenzátoru, ale zase při 3x400V je na vyšší napětí. To má vliv na cenu svářečky. Menší fázový proud byl hlavním důvodem, proč jsem při 250A volil provedení na 3x400V.