SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Momentálně zařizujeme pro naši formu pWPS dle 15609-2 na metodu 311 na svary trubek k parnímu vedení. WPQR se provede podle 15614. Jedná se o trubku 70x4 HL045.
Normálně jsem uvedl do pWPS postup svařování vzad. Teď ovšem nastal problém se svařečem. Nemůžem sehnat žádného s postupem vzad, zatím jsme sehnali jen s postupem vpřed, který by to zavařil.
Mám takový dotaz, je někde specifikováno nějakou normou či nařízením, že se musím použít postup svařování vzad. Když jsem dělal technologa, tak nás to tak učili - do 3 mm 311 vpřed nad 3-6 vzad, ale neobjevil jsem žádné nařízení nebo normu, která to přikazuje. EN 287 jen popisuje zkratky rw vzad, lw vpřed, ale žádná zmínka na zaměnitelnost, třeba jako když mám sl, tak nemůžu ml svary.
Offline
Ta zaměnitelnost tam skutečně není možná, ale dá se tento problém snadno vyřešit za mírný peníz tím, že svářeč současně se zavařením WPQR složí zkoušku podle EN 287-1. Pak ten svářeč totiž vůbec žádnou zkoušku před svařováním mít nemusí. Doporučuji prostudovat ČSN EN 15614-1 kap. 5 a zvlášť pečlivě kap. 8.4.2.
Offline
Děkuji za odpověď. Potom mi ale vrtá hlavou na co je zkouška EN 287-1 311 lw pro tloušťky 3 mm a více.
Offline
Ta zkouška je využívána hlavně plynaři, kteří svařují 311 až do 12 mm.
Offline
Pro Svařák - žádný pozor, stačí si pečlivě přečíst normu ČSN EN ISO 15614-1 odst. 5. Máme ve firmě již několik svářečů s několika zkouškami vykonanými právě při svařování WPQR. Pokud normu nemáte tak sem celý odstavec vypíšu.
Offline
jirkati má naprostou pravdu. Setkal jsem se s několika takovými případy. Je však nutné vytipovat výborné svářeče, aby nehrozilo"nevyhovění" (DT/NDT) při zkoušení vzorků pro vystavení WPQR.
Zkouška na metodu 311 prováděná na silném materiálu dopředu/lw mi příjde opravdu zvláštní. Nevím o tom, že by něco podobného plynárny vyžadovaly.
Offline
tu 1090-1čku to ukazuje jako platnou .
Offline
Svařák napsal(a):
To není takové jednoduché. Pro pokrytí platnosti WPQR personálem musím mít nejméně dva svářeče na danou metodu a parametry ve firmě. Kde vemu toho druhého když zkoušku bude vařit jen jeden? Ledaže by oba zavařili současně jedním vrzem dvě stejné desky- zastupitelnost personálu.
Taky plyne riziko, že když pošlu CÉočkaře na TIG, prostě že nebude mít dostatečnou praxi aby to zvládal....
Co není takové jednoduché? To že lze zároveň při svařování kusů pro WPQR zároveň udělat kvalifikaci svářeče dle EN 287-2, resp. ISO 9606 je holá skutečnost, která se běžně provádí v praxi. O MAG ani TIG zde nebyla řeč. Kolega se dotazoval na to, zda je možné zaměňovat u oprávnění/certifikátu na 311 postup rw a lw.
Tu povinnost mít 2 svářeče pro platnost WPQR stanovuje který předpis?
BTW: kirkmen - většina svářečů, kteří mají zkoušku dle EN 287-1, maji zpravidla zkoušku na silném materiálu a tedy rw (znám jich několik - odhadem desítek, žádný z nich nemá zkoušku dle EN 287-1 na slabý plech. Všichni pouze rw...)
Offline