SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Zdánlivě jednoduchá otázka, ale komplikovaná odpověď. Plynaři svařují plamenem i potrubí nad 200 mm. Na tlakových systémech elektráren či tepláren je zase svařování autogenem zcela zakázáno. Takže trubky do cca 76 mm se svařují TIGem, větší průměry obvykle kořen TIGem a výplně a krycí vrstva obalovanou elektrodou. V topenařině je to v současnosti tak půl na půl, menší firmy používají autogen, moderní firmy spíše TIG.
Jinou otázkou je ekonomika svařování. Svařování plamenem trvá mnohem déle, je tedy proti ostatním metodám pomalejší, ale je nejlevněší pokud se týká nákladů na zařízení, na plyny a na přídavné materiály. To platí i o nárocích na zručnost svářečů. S obalovanou elektrodou se zase obtížně pracuje ve stísněných prostorách. Proto je nutné vždy nejdříve zjisit co pro příslušné rozvody povolují příslušné normy. To vše za předpokladu profesiálního svařování. Pro vlastní potřebu je to jen na uživateli.

Myslím si, že posouzení nároků na svářeče je silně individuální a nebudu s vámi polemizovat, která metoda je náročnější.
Pokud se týká nákladů trvám na nejnižší ceně svařování plamenem.
a, Při svařování plamenem kromě nákladů na mzdy, na pořízení hadic, redukčáků a hořáků, na pronájem lahví a ceny náplní a přídavných materiálů už další náklady nevymyslíte.
b, Při svařování el. obloukem kromě mezd musíte započítat vysokou cenu profi zdroje, odpočty na něj, spotřebu elektřiny včetně odsávání, cenu přídavných materiálů, případně plynů, nutnost pravidelné revize el. zařízení, u MIG/MAG ještě opravy či obměny hořáků, bovdenů, průvlaků, hubic, U TIG zase hubice, tyčinky, opravy zdrojů a ještě bych mohl pokračovat.

bourač napsal(a):

jirkati napsal(a):

už další náklady nevymyslíte.

řek bych že je nutno vzít v úvahu též místo kde se bude vařit - zda doma ve firmě nebo někde u zákazníka

Pro mě je to jasný, mám jenom invertor, takže vařit autogenem pro mě bude určitě nákladnější.

Plamen má ale jednu neocenitelnou vlastnost . Svařované plochy se nemusí nijak zvláště pasovat k sobě . Když je větší mezera , tak se jednoduše vyvaří , což jde elektrodou ztěžka .

Osobně si myslím že svařování autogenem je dražší než elektrodou.

Ptal jsem se v linde co stojí pronájem a náplň...za náplň do jedné láhve dáte 5 000kč a za pronájem jedné láhve 20kč a pokud jednou za 3 měsíce nevyměníte náplň tak už to bude za 35 kč za jednu láhev tak že to ve skutečnosti bude 70kč za obě láhve na den.

Zatím co elektroda je podle mého celkem i ekonomičtější pokud neberu v potaz svářečku.Vakuované elektrody stojí cca 200-300kč.Ale na druhou stranu mi připadne svařování obloukem těžší...zvlášť pokud půjdou sváry ještě na rengen osobně bych sám za sebe šel v tomto případě do autogenu

zajímalo by mě Michale01 kolik spotřebuješ kyslíku, třeba na tom plotru, třeba na větší zakázce, nebo za týden...

jirkati napsal(a):

Jinou otázkou je ekonomika svařování. Svařování plamenem trvá mnohem déle, je tedy proti ostatním metodám pomalejší, ale je nejlevněší pokud se týká nákladů na zařízení, na plyny a na přídavné materiály. To platí i o nárocích na zručnost svářečů. S obalovanou elektrodou se zase obtížně pracuje ve stísněných prostorách. Proto je nutné vždy nejdříve zjisit co pro příslušné rozvody povolují příslušné normy. To vše za předpokladu profesiálního svařování. Pro vlastní potřebu je to jen na uživateli.

Trochu zavádějící odpověď. V porovnání 311 a 141 bych neřekl že bude produktivita vyšší. Spíš naopak, ale je to opět zavádějící - je nutné zohledňovat svařované dimenze. Náklady na zařízení jsou možná levnější, ale vzhledem k trvale klesajícím cenám TIG zdrojů už tento rozdíl není vůbec podstatný. Náklady na tech. plyny pro 311 jsou vždy velmi vysoké. Cena PM je totožná u metod 311 a 141 (v případě nelegovaných ocelí samozřejmě). U 111 to také není nijak dramatické. Nároky na zručnost svářečů bych také moc neřešil. Metoda 311 je obecně jedna z nejnáročnějších, má-li být prováděna kvalitně. Osobně považuji metodu 311 za polomrtvou, avšak s nezastupitelným místem v určitých provozech a profesích.

Michal01 napsal(a):

kolik nahradí klasických 50l lahví?

kapalnej kyslík je k mání ve vakuově izolovaných nádobách, ty menší, minitank tzv. MOS (mobilní odpařovací stanice) mají objem 180litrů, pak je řada větších s objemem 400 - 600litrů (POS přepravitelná odpařovací stanice)
orientačně: 9 litrů kapalného kyslíku nahradí 50litrovou flašku natlakovanou na 200bar - jeden minitank nahradí 20 flašek, to je informace od dodavatele, dle mých zkušeností ještě víc, protože s jedním minitankem nařežu hromadu železa na kterou by 20flašek nestačilo.
Pro velké odběry je kapalný kyslík jediná rozumná alternativa - 20flašek váží skoro 2 tuny, minitank 350kg. A hlavně cena, tu si každý musí u dodavatele vyjednat sám, ale vždy platí že kapalný kyslík je řádově lacinější.
Kapalnej kyslík si udržuje teplotu myslím - 178°C, jakmile se ohřeje na - 177°C začne se odpařovat, nádoba je od pláště izolovaná vakuem ale i tak dojde za pár dnů k nárůstu teploty = tlaku až na cca 20bar a nepoužívaný minitank začne přes pojistný ventil ucházet. Minitank i POS mají vlastní redukční ventil a tlak lze nastavovat stejně jako u lahví. To že se kyslík v průběhu několika dnů začne ohřívat (i přes vakum) je jediná nevýhoda, nelze jej dlouhodobě skladovat.
Minitanky (180L) se používaj i pro dodávky ochraných plynů.