SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

To f.zalud , ať použiješ kteroukoliv z navrhovaných , tak půjde svařit . Zde jde spíše o technologii a ruce , než o elektrodu , ta ti to sama nesvaří . V základě je třeba svar dobře připravit , opravdu provařit i kořen , ve šrotě leží většinou jen ty kusy se "svařeným" povrchem .

Pánové mohli by ste mi poradit jak svařit ulomenou nožičku na MLÝNKU NA MASO mtr litina povrch je chromovaný.

To je, a nejen u litiny, častý postup. Elektrod se dá obvykle sehnat i pár kousků, řada prodejen je rozbalí a prodává po kusech.
Jen je třeba si ověřit, jestli se jedná o elektrodu s legovaným jádrem a obal tvoří jen strusku. Řada elektrod a zejména těch levnějších, je v menší či větší míře dolegováváno z obalu a když se ten oklepe, tak pak samozřejmě něco chybí.

semancko napsal(a):

No ja som pouzil na mlyncek oklepanu elektrodu na liatinu a TIG, kedze elektrodu neovladam. Drzi to uz dva roky.

To je dobrá rada pokud má být svar otěruvzdorný a vůbec nevadí, že bude křehký a s trhlinami
Ty 2-4% uhlíku z litiny s těmi více než 20% chrómu z vámi doporučeného přídavného materiálu vytvoří tvrdé karbidy a ne houževnatý svar.
A to s tou plotýnkou a žádným smyslem...a co tepelná roztažnost? Při velkém rozdílu tepelné roztažnosti obou materiálů se už jen při ohřevu na vysokou teplotu (a plotýnky mohou být až červené, tzn. přes 800°C) to minimálně bude kroutit. 

mirekh napsal(a):

U starých kamen se dá dost dobře předpokládat zatížení teplem plotýnky. To je možné vařit kde čím,protože to nemá žádný smysl.ALE já bych do toho šel a vzal bych elektrodu přes 20%Cr min.10%Ni  HOKUS POKUS není co pokazit. dej mi vědět dík.

Editoval JardaK (16-08-2011 11:48:39)

Odpověd´pro JarduK. E-B 456 se už nedělá je to čistý austenit a neztvrdne ani nezkřehne. Jsou jí elektrody podobné jako třeba Castolin 680,OK 68.81,OK 68.82,OK 67.45 a mnoho jiných od různých výrobců.

Pro jirkati:   Díky za poklonu
pro mirekh:

Castolin 680, Esab OK 68.81 atd. jsou naopak austeniticko-feritické materiály s vyšším podílem feritu. Jsou to typy 30 Cr a 10 Ni.
OK 67.45 je sice čistý austenit typu 18 Cr, 8 Ni, 6 Mn ale...
Problém je difuze uhlíku do svarového kovu. Pokud tam bude, vždy z části uhlíku a části chrómu vzniknou karbidy. I struktura se dle typu přídavného materiálu a promísení může měnit, např. část bude martenzit, atd. atd. 
Aby se tomu všemu zabránilo, musí být přídavný materiál s vysokým obsahem niklu.
Z austenitů jsou to např. známe typy 70 Ni a 20 Cr.

Než svařovat litinu sebelepší nerezovou elektrodou klasického typu, to už je fakt lepší použít obyčejnou nelegovanou elektrodu a svařovat s vysokým předehřevem.

Pokud je ta plotýnka ve stavu, kdy na ní jde udělat svar, bych Vám doporučil následující postup.
Ale berte ho stejně jako prozatímní řešení. Ty spálené litinové díty jsou prostě problém.

1) vybrousit trhlinu
2) ohřát skoro do červena a ze strany ohně zavařit železnou elektrodou pro litinu za tepla nebo klidně i tou nelegovanou bazickou
3) pokud se to nespojuje, opakovat vybroušení-vyvaření. ono tam po každém cyklu něco nového materiálu zůstane, až tam časem vznikne spoj
3) po vychladnutí vybrousit kořen a z druhé strany zavařit niklovou elektrodou na litinu za studena

Kombinace materiálů zabezpečí, že nahoře bude houževnatý svar niklovou elektrodou a dole bude mizerný svar ze železa, který má jen chránit ten nikl před přímým plamenem a zejména zplodinami síry.

Ono to tavení materiálu s 20%chromu s materiálem co má 4%uhlíku udělá svý.Austenit už pak rozhodně austenitem nezůstane.....

franišek napsal(a):

kolegové a tedksa mi poraďte jak a čím mám svařit mlýnek na maso. Ulomená ta část se šroubem co se přitahuje ke stolu. Jde o litinu a na povrchu je chrom

Osobně bych ten Chrom(je to skutečně chrom-nějak mi uniká smysl chromování litiny kor mimo pracovní část mlýnku byť v potravinářství) mikrobruskou v okolí praskliny odstranil,trochu obrousil lom,zpolohoval,čímkoliv díly sestehoval k sobě,pak opatrně ukotvil k vodivé podložce nebo rovnou svářecímu stolu a invertorem zavařil nikelitkou,nebo UTP už nevím kolikátkou(81?).
Dnes jsem si vyráběl zápustku na výrobu nýtů(otevírací Téčko s půldírouna každé polovině) z nástrojovky 19 356(zrovínka nic vhodného nemaje).Při kalení mi zápustka vypadla z kleští do kýblu s vodou a než jsem ji vylovil byla už studená.Ohřál jsem ji tedy na  350°C a zahrabal do dřevěných pilin.Popuštěná ale byla evidentně málo protože po páté ráně kladivem na budoucí hlavičku nýtu milá zápustka praskla(ulítla půlka břevna Téčka a na druhé půlce byla prasklina).Očistil jsem celý povrch,seskládal jednotlivé kusy,sestehoval a céóčkem drátem nad 500MPa svařil.To břevno Téčka jsem spojil kouťákem a aby to bylo v rovině tak na obou půlkách.Když jsem zkoušel funkčnost čekal jsem to nejhorší,takže jsem si vzal štít(on odštěpek kalené oceli umí udělat pěknou paseku),ale jaký bylo překvápko když jsem do toho mydlil 2 kilovým kladivem nýt za nýtem hodinu v kuse.Přitom normálně je to materiál s 1%C.

Opravdu nevím,nebo spíš si ten mlýnek nedokážu vybavit-asi jsme měli nějakej jinej.Zkusím to pohledat a uvidím třeba budu kapku moudřejší.
Nicméně popisem anabáze se zápustkou jsem chtěl říct že i zdánlivě nesvařitelné se dá slepit takže to na funkčnost nebude mít vliv(možná se zkrátí životnost v případě namáhání rázy nebo ohýbání.

Ládes napsal(a):

Osobně bych ten Chrom(je to skutečně chrom-nějak mi uniká smysl chromování litiny kor mimo pracovní část
mlýnku byť v potravinářství)

Vždyť by to bylo po půlroce používání napůl rezavé jak liška. A napůl černé jak neosprchovaný horník po směně, jak by se železo z té rzi spojilo s mastnotou a bílkovinami z masa a jiných zpracovávaných potravin.  Nebo by se to muselo po použití  vypulírovat a potom nakonzervovat nějakým konzervačním olejem jako samopal po cvičných střelbách. A před použitím zase odkonzervovat. Na to byl čas na vojně, ale doma rozhodně ne.
Jestli to je cín, tak se to dělá cínováním ponorem a cín zároveň ucpává póry, které by se mohly objevit v té litině.

Jsem zvědav, jak dobře půjde svařit spodek těch nožek mlýnku,  při šroubování mlýnku na stůl a utažení bude svár dost namáhán.

Editoval Radim (15-12-2011 08:58:13)

no právě už sem to zavařil nikelkou a prasklo tu po první zabíjačce. tak nevím kde je chyba jestli ve svářeči nebo obsluze. Jinak jinak to 16 mlýnek na ruční pohon.


v místě červené čáry se to zlomilo.

Editoval franišek (15-12-2011 17:43:03)

Akorát jsem to chtěl napsat
Tvrdé pájení mosazí vidím jako nejvhodnější metodu. Jediný problém je, že uvedené vysokopevnostní niklem legované mosazné pájky Fontargen A 102 + tavidlo Fontargen F 100, nebo tavidlem obalená Fontargen AF 102, se dodávají v 5 KG balení. A to by asi stálo víc než nový mlýnek (kilo pájky je asi za 600,- Kč). Takže bych zkusil někoho, kdo by to zapájel běžnou mosazí s boraxem a pevnost bych řešil třeba navrtáním kolíků, nebo pokud to z estetických důvodů nevadí, tak příložkami z obou stran.
Pokud trváte na svařování, obrousil bych styčné plochy na véčko, předehřál na ca. 60°C, ovařil kolem dokola elektrodou na litinu, pak obrousil a pocínoval. Čistý cín, nikoliv SnPb, tavidlo např. co mají klempíři na titanozink, protože originál tavidlo bude zase min. 0,5 kg za tisícovku.
Znovu se tedy ptám, jestli to stojí za to. Nový litinový mlýnek je asi za čtyři stovky.

Frank napsal(a):

franišek napsal(a):

no právě už sem to zavařil nikelkou a prasklo tu po první zabíjačce. tak nevím kde je chyba jestli ve svářeči nebo obsluze.

Zkuste tvrdé pájení. Materiálů je dost...


http://www.kskct.cz/images/materialy/cz/fontargen.pdf

Jestli jsi to už svařoval nikelitkou a je to kontaminované niklem asi bude vhodná tato:

A 102 / AF 102
CU 305 mod.
L-CuNi10Zn42+Ag
Vysoce pevná niklem a stříbrem legovaná pájka pro ocel, šedou
a temperovanou litinu, nikl a slitiny niklu. Určena zejména pro
tupé spoje, pájení nástrojů, ocelový nábytek, výrobu jízdních
kol, výrobu různých aparátů, klempířské práce atd. Velmi dobrá
ovladatelnost a smáčivost.

Při správném svaření to musí vydržet . Dobře svařené litinové táhlo na stavech nikdy neprasklo ve svaru , ale jinde . Ale jak bylo napsáno výše , musí se provařit celý průřez , ne jen smrknout povrch a ještě obrousit .