SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Stránky: 1
Dobry vecer.Ako naschval som si vsimol ze mi tecie radiator. Nie velmi ale pravdepodobne sa to bude uz len zhorsovat. Chcel by som sa tym padom spytat ci sa da dany radiator zavarit elektrodou, teda metodou MMA. K dispozicii totiz mam invertor. Dierka je cca 2 cm zdola. Viem ze by sa to dalo skor kyslik/plynom avsak to bohuzial nemam. Ak ano tak by ma zaujimalo aj ake elektrody a tak podobne.... dakujem.
Offline
Radiátor a jaký litina ? plech? 2 mm? To sotva kolem je materiál tak temký že zavařit elektro bude velká prča.Skus elektrody 1,6 baziky ale moc šancí Ti nedávám.
Offline
Jestli máš plecháč , kup bez dalších starostí nový .
Offline
Liatinový to bude fakt zábava,prepokladam,že je to zvnutra poriadne vyhrdzavené,aj ked to zavaris,tak okolo tej diery to je pravdepodobne zoslabene a aby si si nenarobil z 2 cm diery 5 cm dieru a tak dalej.Ak je to plechový,tak ako píse bobobo kup druhy...ale prajem ti vela zdaru
Offline
Zavarit bude problem ked je plny vody . Nevies urobit poriadny zvar , stale to bude studenak . Bude ti do zvaru vytekat voda . Treba zneho vypustit vodu , a potom by to slo , len aky bude hruby material okolo dierky ...
Editoval atishajn (01-11-2011 09:32:35)
Offline
Radiátor bude bezpochyby plechový, protože litinový má dostatečně silnou stěnu, která neprorezne. Litinový radiátor může nanejvýš prasknout mrazem nebo nárazem. Jediná netěsnost u tohoto radiátoru vzniká ve spoji mezi články, kdy je potřeba vyměnit těsnění. Ostatně, co se týká prorezivění plechového radiátoru, tak je to spíše rez venkovní, když dojde k požkození nátěru, protože pokud se v soustavě nemění "každý měsíc" nová voda, tak k vnitřní korozi téměř nedochází, jelikož voda v soustavě je po delším používání tzv. "mrtvá", což znamená bez kyslíku, který způsobuje korozi. Plech na výrobu plechových radiátorů je sice tenký, ale při troše zručnosti a zkušeností se slabými materiály je svaření možné. Pokud je prorezivění většího rozsahu, lze navařit dostatečně překrývající záplatou. Vypuštění vody ze systému je samozřejmostí, bez toho je to nemožné. Hodně štěstí. Jole.
Editoval jole (01-11-2011 11:45:12)
Offline
Díru v plechovém radiátoru jsem kdysi opravil tak, že jsem vypustil vodu, plech řádně obrousil, místo vysušil PB hořákem a prasklinku za pomoci pájecí pasty a PB hořáku zapatlal cínem. Původně to mělo být provizorně, do konce topné sezóny, ale jede to bez problému doteď - je to asi 6 nebo 7 let. Elektrodou jsem si na to netroufal.
Offline
Zdenek11 napsal(a):
Díru v plechovém radiátoru jsem kdysi opravil tak, že jsem vypustil vodu, plech řádně obrousil, místo vysušil PB hořákem a prasklinku za pomoci pájecí pasty a PB hořáku zapatlal cínem. Původně to mělo být provizorně, do konce topné sezóny, ale jede to bez problému doteď - je to asi 6 nebo 7 let. Elektrodou jsem si na to netroufal.
I toto je řešení pro domácí podmínky, protože cínová pájka má dostatečně vysoký bod tavení, takže není nebezpečí, že by se při případném přetopení kotle pájka roztavila. Jenom jaký vydrží tlak vody, pevnost cínu není zase až taková veliká. Ale jestli je systém bez tlakové expanzní nádoby, tak by tlak neměl přesáhnout kritické výše.Jole.
Offline
Také bych se bál toho tlaku. Teploty ani tolik ne, cínové pájky na instalace, jako např. SnCu3 nebo SnAg4 se používají na rozvody až do 110°C, ale trubky jsou zasunuty do sebe, do mufen, přechodek, téček atd. Takže raději to přeplátovat, nebo vyříznout jemný závit, zašroubovat šteft a ten přepájet. Šteft neutahovat, ať se kvedlá a pájka může zatéct mezi závity, nebo radši závit i šteft pocínovat, pak závit protáhnout, pak zašroubovat a celé znovu ohřát.
Ale pozor na ty pájecí pasty. Mají tavidlo účinné pro měď a slitiny mědi. Na ocel a litinu nestačí. Na úplně čistém, čerstvě obroušeném povrchu může dojít k malé difuzi, takhle jsem třeba pájel matičky M3 na plošný spoj, ale nijak bych na to nespoléhal.
To spíš tavidlo na pozink okapy. Hledejte zatřízení dle DIN 8511 F-SW 12 nebo F-SW 11, dle DIN EN 29454 3.1.1.A nebo 3.2.2.A
Offline
Existují vynikající tavidla, speciálně na ocel + nerez je velmi vhodné třeba MTV125R nebo řada jiných. Už je jiná doba. A ta napatlaná cínová hroudečka tam prostě pořád drží, tlak netlak...
Edit: Ale u mně to byla jen malá prasklinka, asi 0,3x15 mm, jak je to u původního dotazu samozřejmě nevím.
Editoval Zdenek11 (01-11-2011 14:06:17)
Offline
Nazdar.Tak po vsetkych tych radach som to riskol a skusil som to zavarit elektrodou.Bohuzial este som to viac prepalil takze mam dalsie moznosti a to: kupa noveho radiatora, nahodenie stareho od kamosa alebo pokus o to cinovanie. Asi najrealnejsia moznost je ta druha ale nastava tu dalsi problem. Je mozne zvarat vodarenske trubky (asi tie pozinkovane) nakolko stary system je robeny s takych rurok. Skusal som to doma na starej rurke . Sice to dost prskalo ale navaril som to. Bohuzial pri ateste neprepustnosti som zistil ze to stale presaka. Prevaril som to teda poriadne, niekolko vrstiev a bolo to fajn.Neviem vsak ako to bude v reali lebo tam tie rurky nebudem moct zvarat v zveraku a tiez neviem ze ako je ten spoj stabilny casovo.Tym padom by som sa chcel spytat ze ci existuju aj nejake elektrody na ten ucel alebo si vystacim s klasickou EB-121, popripade rutilkami ER-117.Vopred dik.
Offline
pomoze to kusok plechu tak 2x2 cm alebo vecsi a bude to flak ... len ho musis dotvarovat tej diere ...
Offline
stare vodařske trubky bych radeji nesvařoval vzal bych starou dobrou zavitnici kus nove trubky a udelal zavity podle potreby a spojil ruznyma mufnama, holedndrama aspol..
Offline
Naprostý souhlas s Allem. Pokud nesvařujete dnes a denně, pravděpodobně se Vám to nepodaří, už i proto, že staré trubky mohou být z materiálu s omezenou svařitelností, byly dělány na závitové spoje. Alespoň u mně, když jsem zkoušel svařovat černé a nebo staré pozinkované trubky, chovalo se to jinak. Když to přece budete chtít zkusit, pak asi jedině přechodovou elektrodou - je i na problematické materiály (např. Esab OK 67.60, 68.81 apod). Tou by se to mohlo povést, ale obyčejnou bych to já osobně nezkoušel. Dají se koupit i po jednotlivých kusech, jeden kus stál něco kolem dvacky.
Editoval Zdenek11 (02-11-2011 10:28:23)
Offline
Samozřejmě, že při svařování pozinkovaného materiálu svarová lázeň prská a svar není těsný. Před svařováním takového materiálu se musí zinková vrstva důkladně obrousit a teprve potom svařovat. Elektrody musí být dobře vysušené, jinak vznikají také póry a spoj není těsný. Jinak staré vodovodní trubky se svařovat dají. Jsou to normální trubky, které se používají i v topenářství, ale právě proto, že jsou pozinkované kvůli zabránění korozi v pitné vodě se spojují šroubovými spoji, protože svařováním by se spálila zinková vrstva a docházelo by v místě svaru ke zmíněné korozi. Jole.
Offline
Až bude nejhůř tak si vzpomeňte na starý dobrý autogen, kterým se dají svařit skutečně různorodé materiály, a to i v mimořádně nepříznivých polohách, třeba i na zrcátko.
Online
jole napsal(a):
Jinak staré vodovodní trubky se svařovat dají. Jsou to normální trubky, které se používají i v topenářství, ale právě proto, že jsou pozinkované kvůli zabránění korozi v pitné vodě se spojují šroubovými spoji, protože svařováním by se spálila zinková vrstva a docházelo by v místě svaru ke zmíněné korozi. Jole.
Teoreticky je to naprostá pravda, ale když jsem prakticky zkoušel svařovat staré pozinkované trubky někdy z padesátých let, i po obroušení zinku to šlo obyč. bazickou elektrodou velice špatně, prskalo to a zhasínal oblouk. Nové černé trubky se na rozdíl od nich chovaly zcela normálně. Nenapadá mně, čím by to mohlo ještě být, než nevhodným materiálem pro svařování.
Offline
U těch vodovodních trubek je silná vrstva zinku, zdá se jako by celá tloušťka trubky byla nasycena zinkem, nepomáhá ani hloubkové obroušení. Já mám z těchto trubek svařenou bránu u plotu a svarům se moc rezatět nechce ani po několika letech. Svařovat to šlo bazickou elektrodou s trochou trpělivosti a neustálým vracením se elektrodou na již hotový svar při sváření - prostě dokud ten zinek rozumně nevyhoří.
Offline
při broušení se zinek odtavuje a nalepuje na již obroušenou plochu, je třeba brousit tak aby odpad směřoval mimo již očištěnou plochu také zinek na vnitřním průměru dělá problem, svárem se ohřeje, nataví a vměšuje se do sváru
Offline
Tak to možná bude tím. Myslel jsem, že se ty staré poválečné trubky mohly dělat z nějaké horší oceli, protože zinek z povrchu jsem obrousil dost pečlivě, ale je fakt, že ne zevnitř. Jak jsem už psal, prskalo to a vedle sváru se tvořil nějaký černý povlak. Na zbylé svary jsem pak vyzkoušel přechodovku, měl jsem pár v zásobě a šlo to podstatně líp, vlastně bez problémů, oblouk se krásně ovládal a byl stabilní. Akorát to přišlo dráž, ale ne zas o tolik, dělal jsem jen 3 spoje.
Offline
Prskalo ti to proto že trubka je zevnitř rezavá od vody a pak ještě je tam intersticionální koroze postupující od vnitřku trubky ven - to znamená že trubka je nasáklá vodou a dost hluboko do kovu. Tak je varianta trubku obrousit po povrchu a pak zevnitř fortunou. Poté ji nahřát plamenem a pořádně vysušit. nachystat si v úkos pro elektrodu a nedělat mezeru na kořen. Přisadit k sobě a hotovo. Pak zavařit elektrodou a ze spoda nahoru ze dvou stran a to bez rozkmitu a valit to. Prostě vylít to nachytané Včko svárovým kovem.
1 si to zkus ve svěráku a neotáčet ať si to pořádně natrénuješ.
Offline
Stránky: 1