SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Ahoj,
potřeboval bych poradit, jak nejlépe zacínovat pozinkovanou nádrž. Konkrétně jde o to, že potřebuji utěsnit dno nádrže po celém obvodu, protože v nádrži bude trvale voda. Mým cílem je dosáhnout pevného spoje, který bude silný a dlouhodobě odolný. Jakou zvolit pájku, tavidlo, cín popř nějaké kyseliny?
Pokud by se tu našel někdo, kdo má zkušenosti s cínováním pozinku, byl bych moc vděčný za radu. Popř. kdyby měl někdo víc času a mohl mi s projektem pomoc? Rád bych zaplatil za cenné know-how a něco se aspoň přiučil.
Děkuji předem!
Offline
Asi budeš muset uvést víc podrobností.
Tloušťka pájeného materiálu
Typ pozinkování
Rozměry nádrže
Výška hladiny vody
Obecně - klempířina je řemeslo docela náročné na zručnost. Spoje, které mají udržet "tlakovou" vodu, nemají klempíři moc rádi, protože vrstva Zn na ocelovém plechu dokáže podreznout. A měkká pájka drží jen na tom zinku.
Offline
Tloušťku bohužel neodhadnu, na vrchu nádrže je trubkovitý lem (nevím jak toto změřit). Typ pozinku by mi asi zabralo nějakou dobu než bych to přes dodavatele zjistil (kdyžtak ještě dopíšu)
Jinak jedná se o malou nádrž 150cm (délka) x 60cm x 60cm a bude v ní zhruba 300l vody (tak cca 40cm výšky hladiny vody), tudíž nic moc velký tlak? Vím že pozink se moc nedoporučuje natírat, ale jedna komaxit firma se tím zabývá roky a zaručila mi, že to bude držet. Tudíž přes pozink a cín půjde ještě nátěr.
Teď mi jeden pán ze specializovaného obchodu napsal, že by mi doporučil hořák s kladívkem + Sn97Cu3 pastu i slitinu.
Jak to vidíte Vy, prosím?
Offline
Pokud bude nádrž ošetřená práškovým nátěrem je zcela zbytečné použít pozinkovaný plech. Při udaném rozměru bude muset být dno z plechu tloušťky aspoň 1, raději 1,5 mm. Pak je ale mnohem spolehlivější provést spoje svařováním (metodou TIG) a potom práškový nátěr.
Pokud trváte na pozinkované variantě, navržený cín i pasta při dobře zvolené konstrukci a odpovídající zručnosti dobře vyhoví. (Oboustranné pájené spoje, dobře zvolené klempířské napojení samotných plechů ve všech hranách ... )
Nebylo by jednodušší použít plastové nádrže, vyráběné na zakázku?
Editoval jirkati (22-01-2025 21:35:25)
Offline
Z vlastní zkušenosti vím, že pájet pozinkované plechy cínem vyžaduje dlouhodobé zkušenosti získané praxí. Pokoušel jsem se přiletovat utržené dno pozinkovaného plechového kýblu klasickou cínovou pájkou Sn60Pb40 a strhanou kyselinou solnou. Po velkém trápení a mnohých nezdařených pokusech jsem pokorně odnesl kýbl k jednomu starému klempíři, už byl v důchodu, a ten byl s prací hotov během deseti minut. Nádoba byla perfektně vodotěsně zaletována. Zajímavé bylo, že všechno dělal podobně jako já, ale výsledek byl diametrálně odlišný.
Offline
jirkati napsal(a):
Pokud bude nádrž ošetřená práškovým nátěrem je zcela zbytečné použít pozinkovaný plech. Při udaném rozměru bude muset být dno z plechu tloušťky aspoň 1, raději 1,5 mm. Pak je ale mnohem spolehlivější provést spoje svařováním (metodou TIG) a potom práškový nátěr.
Pokud trváte na pozinkované variantě, navržený cín i pasta při dobře zvolené konstrukci a odpovídající zručnosti dobře vyhoví. (Oboustranné pájené spoje, dobře zvolené klempířské napojení samotných plechů ve všech hranách ... )
Nebylo by jednodušší použít plastové nádrže, vyráběné na zakázku?
Já vím, akorát ty nádrže už takto dělají v pozinku. Výroba plastových nádrží na zakázku není vůbec špatný nápad, akorát se obávám, že by se mi to finančně nevyplatilo. Nebo teď si ani nedokážu představit, jak by se taková plastová nádrž dokázala vyrobit? 3D tiskem nebo vytvořením nějaké formy?
Mluvil jsem s jedním svářečem, který mi právě doporučil pájení. Prý u svařování by se propálil plech.. těžko říct co je na tom pravdy, třeba svaří jinou metodou? A metodou TIG by se to propálit nemuselo?
Nemám jak se svařováním ani pájením žádné zkušenosti, tak si říkám, že pro takového začátečníka jako jsem já, by bylo jednodušší se pustit nejprve do pájení a zkusit si pár testů.
Zapomněl jsem dodat, že nádrž je už sestavená, takže klempířské práce nebudou třeba.
A oboustranně napojit spoj myslíte jak? Spoj je především v rohu.
Offline
Lakování pozinku je dnes dávno zmáknuté, jenom se musí použít základ či mezivrstva určená na zinek.
S pájením a potom práškovou barvou pozor, většina práškových barev se vypaluje na hranici nebo nad hranicí teploty, kdy se měkká pájka taví. V lince s tím musí mít zkušenosti, používat práškové barvy s nižší vypalovací teplotou nebo mít sníženou vypalovací teplotu při delší době setrvávání v sušce. Taky je třeba vzít za úvahu, co to je za měkká pájka, olovnatá se taví při nižší teplotě, bezolovnaté většinou mají vyšší teplotu tavení. Kde se pod práškovou barvou bude tavit a stékat olovnatá pájka, bezolovnatá může držet.
U pozinku je jinak problém voda, pokud není úplně čistá nebo s inhibitory rzi a hlavně rozhraní kolem hladiny, kde je vlhkost a střídavě vzduch a voda. Hlavně pokud bude ta nádrž otevřená, bude tam mít přístup vzdušný kyslík. I žárový pozink může velice rychle zmizet a potom ten plech začít reznout a proreznout. Vnitřek nádrže je tak potřeba nějak pořádně natřít mnohem víc než vnějšek.
Pájení žárově pozinkovaného plechu jde hůř, protože na povrchu zinku bývá obvykle dost odolná vrstva, je třeba použít agresívnější tavidla a hlavně je třeba pájená místa prohřát pořádným zdrojem tepla. Na pozink 0,6 nebo 0,8 by měla stačit elektrická pájka tak 300 watt. Jako tavidlo by měla stačit klidně klasika, hustá kalafuna s lihem a v ní utřený chlorid amonný a chlorid zinečnatý nebo klempířská pájecí voda. Zbytky kalafunového tavidla se jinak oplachují třeba izopropylalkoholem, zbytky klempířské vody vodou. Opláchnout a očistit pořádně, protože zbytky tavidla jsou silně korozivní. Ale viděl jsem pájet pozinkovaný plech , kde byla jako tavidlo použita čistá pryskyřice nasbíraná v lese z kmenů smrků a taky to šlo. Jenom se ten plech musí pořádně prohřát.
Offline
ZDENÁL napsal(a):
Z vlastní zkušenosti vím, že pájet pozinkované plechy cínem vyžaduje dlouhodobé zkušenosti získané praxí. Pokoušel jsem se přiletovat utržené dno pozinkovaného plechového kýblu klasickou cínovou pájkou Sn60Pb40 a strhanou kyselinou solnou. Po velkém trápení a mnohých nezdařených pokusech jsem pokorně odnesl kýbl k jednomu starému klempíři, už byl v důchodu, a ten byl s prací hotov během deseti minut. Nádoba byla perfektně vodotěsně zaletována. Zajímavé bylo, že všechno dělal podobně jako já, ale výsledek byl diametrálně odlišný.
Klempířská pájka je SnCu (snad 97/3 ?), ne SnPb. Párkrát jsem letoval okapy a nikdy jsem neměl problém. Jedinej bývá, když si člověk vezme málo výkonnou pájku. Plech má velkej povrch a ochlazuje se rychle.
Offline
Nerozumím tomu vůbec . Ty máš novou nádrž , která teče ??? Nebo jsi koupil koš na odpadky ?
Jak psal Jirka , je stěžejní provedení klempířských spojů . Pájení není PEVNOSTNÍ spojení . Pájení je v tomto případě utěsněním spojů .
A druhák od pafika základ . Je nutná taková páječka , že jedeš a spoj se stíhá ohřívat . Musíš se dostat s pájkou do spoje NEŽ se odpaří tavidlo !!
Klempířská je 40/60 . Čím více cínu , tím vyšší teplota tání a horší tekutost .
Offline
Já se domnívám, že Dawyzek má nějkou hotovou nádobu z pz, která má dno pouze zfalcované a chce to utěsnít zapájením měkou pájkou. Takže jak píše Bobo. jen k tomu dodám, že ne plamenem, ale "kladívkem" s dostatečným výkonem. Spoj nepřehřát!
Offline
bobobo napsal(a):
Nerozumím tomu vůbec . Ty máš novou nádrž , která teče ??? Nebo jsi koupil koš na odpadky ?
Jak psal Jirka , je stěžejní provedení klempířských spojů . Pájení není PEVNOSTNÍ spojení . Pájení je v tomto případě utěsněním spojů .
A druhák od pafika základ . Je nutná taková páječka , že jedeš a spoj se stíhá ohřívat . Musíš se dostat s pájkou do spoje NEŽ se odpaří tavidlo !!
Klempířská je 40/60 . Čím více cínu , tím vyšší teplota tání a horší tekutost .
Kdysi jsem kupoval v baubau klempířskou pájku s mědí. Asi se to průběžně mění v čase, našel jsem teď na netu jak 60/40, tak 30/70.
Prase aby se v tom vyznalo.
Offline
Pájka 97Cu3 se používá na měděné trubky, podobně jako Sn 97Ag3. Ta se stříbrem je trochu lepší, lépe zatéká a celkově se s ní lépe pracuje. Základní klempířská pájka na pozinkované okapy je Sn60Pb40. Čím je více olova a méně cínu, tím je pájka pružnější a má nižší teplotu tavení. Proto se na tmelení karoserií cínem používá pájka Sn25Pb75. Je pružnější ale hůř chytá na železo, proto je nutno, před použitím plech důkladně pocínovat.
Offline
pafik1605 napsal(a):
Kdysi jsem kupoval v baubau klempířskou pájku s mědí. Asi se to průběžně mění v čase, našel jsem teď na netu jak 60/40, tak 30/70.
Prase aby se v tom vyznalo.
Je to snadne. Klempirske mekke olovnate pajky jsou historicky do 30%, max. ke 40% Sn. Typicky Sn30Pb70.
Lepsi je neeutekticka, aby tuhla postupne. Sn60Pb40 je skoro eutekticka, na klempirinu nevhodna.
Editoval Dawe (23-01-2025 15:21:48)
Offline
ZDENÁL napsal(a):
Pájka 97Cu3 se používá na měděné trubky, podobně jako Sn 97Ag3. Ta se stříbrem je trochu lepší, lépe zatéká a celkově se s ní lépe pracuje. Základní klempířská pájka na pozinkované okapy je Sn60Pb40. Čím je více olova a méně cínu, tím je pájka pružnější a má nižší teplotu tavení. Proto se na tmelení karoserií cínem používá pájka Sn25Pb75. Je pružnější ale hůř chytá na železo, proto je nutno, před použitím plech důkladně pocínovat.
Aha, tak proto byla v sekci klempířina. A já jako neznalec přesného použití jsem si jí koupil. No, kromě okapu jsem s ní pak letoval ještě obecné věci, protože mi připadala tvrdší a pevnější.
Offline
Jednou z nejčastějších chyb při pájení je, že se přidává pájka do plamene a pájený materiál je ještě studený.
Pak běhá kulička po povrchu a nic.
Potřete povrch kyselinou, ať to při ohřevu moc neoxiduje, ohřívejte tyčovou pájkou nebo měkčím plamenem (PB, PB+O2, redukční plamen na autogenu, atd.), občas škrábněte pájkou o povrch a až když se o něj taví, má cenu jí přidat víc.
Je vhodné ji trochu smočit v kyselině, ať se vypláchnou nečistoty a již spálené tavidlo.
Mimochodem, má dnes cenu si tavidlo připravovat ze solné kyseliny? Vždyť se dá koupit i v menším balení už hotové.
A u pájky je v tomto případě fuk, jestli je 40/60 nebo 60/40, podstatně větší roli hraje tavidlo a správný postup.
Offline
ZDENÁL napsal(a):
Zajímavé bylo, že všechno dělal podobně jako já, ale výsledek byl diametrálně odlišný.
Ahoj Zdenku - to je velmi aktuální a zajímavá věta Hlavně od doby co je zde YouTube!
Na zmíněnou nádrž bych pájení vůbec nepoužil. Natřel bych to dvousložkovým lepidlem (epoxid)
Offline
Cenu kyselina 100%ně má . Pokud není povrch opravdu čistý , tak jedině kyselina . V ŽÁDNÉM případě neohřívejte pájené místo s kyselinou , než jste na něm s pájkou ! Nahřát můžete jedině nasucho , potom kyselinu a okamžitě pájet .
Offline
Čistou kyselinu solnou nedoporučuji používat, při letování pozinkovaných předmětů dojde k odstranění pozinkování, kyselina může zatéci do míst, která pak nebudete moci pocínovat a předmět od toho místa začne rezivět. V kyselině je třeba rozpustit čistý zinek v nadbytku, vznikne chlorid zinečnatý ve vodném roztoku (lidově nazývaný lötwasser - letvasr), který je dokonalou pájecí vodičkou. Pocínujete s ní vše, co cínovat lze - železo, litinu, zinek a pozinkovaný materiál, již pocínované předměty, většinu nerezů a měď, pouze hliník s ní nejde. Doporučuji být opatrný, používat ochranu očí, nosu a úst, nejlépe pracovat venku, při častější práci v dílně může docházet ke korosi nářadí.
Letovaný předmět je vhodné omýt dostatečným množstvím čisté vody nebo lépe vodou se zásaditým mýdlem.
Ještě rada, kde snadno získat zinek - dnes jsou vyvažovací závažíčka na kola zinková, v každém pneuservisu mají mraky starých použitých. Je třeba je však očistit od nalakování a ocelového uchycení. Protože jsou lakovaná v práškové lakovně, tak je nejjednodušší je obrousit
Editoval VašekP (25-01-2025 07:20:31)
Offline
Je to nesmysl . I "převařená" v klidu dále koroduje . Jak solná tak všechny její soli podporují korozi , viz sůl ze silnice . Pokud je starší pozink , tak je na povrchu oxidován . Ta vrstva MUSÍ pryč , na to převařená není . Nejhorší na netu , že je plný blbých rad , jako ta výše a nešťastník , co tomu věří . Převařená je na nový pozink , tam stačí . Ale na starý kbelík či konvičku musí být ostrá . I čistá nezinkovaná ocel se pájí pomocí ostré kyseliny . Tam zase sežere okuje . Je třeba se podívat na starého klempíře . Měl jsem tu čest . Spoustu věcí ve fabrice za bolševika dělali z čistě zinkového plechu . Proto mám dodnes odstřižky na "převaření" , ale nedělám to . Nový pozink nepájím a když , tak mám trubičkový cín se salmiakem . Nějaký ignorant to , naštěstí pro mne , nakoupil na elektrotechnickou výrobu , a potom to odvezli do šrotu . Měl jsem toho plný kbelík zdarma . Okapy a svody na celém baráku jsem si touto pájkou spájel . S následným grifem klempířů s hadrem . Naposledy jsem ocel pájel nedávno , začal mi sáknout kanysr 20ka . Takže pěkně ocelákem v karbošce do lesku , řádně nahřát páječku , kyselinu a bylo . Ještě jsem navrch nanesl vrsvu pájky tak 1-2mm . Kanystr zachráněn .
Offline
Čistou kyselinou solnou tam ten chlorid zinečnatý teprve vzniká a to jenom částečně.
Jinak tavidlo je v případě klempířské vody ten chlorid zinečnatý, který při rozpouštění zinku z pozinkovaných odřezků v kyselině chlorovodíkové vzniká. Dá se to ještě trošku vylepšit přídavkem salmiaku. A na tom jsou založeny vyráběné agresívní pájecí vody, na směsi chloridu zinečnatého a salmiaku případně okyseleného malým množstvím kyseliny chlorovodíkové.
Jinak pájet s tímto tavidlem, pokud je to jen trochu možné, tak venku, protože ty páry jsou velmi agresívní a jak se tím nějaký materiál uvnitř v dílně zamoří, spolehlivě zrezne.
Zinek ze závaží na kola bude asi slitina zíinku s nějakými jinými kovy, pozná se to tak, že v kyselině ten povrch leptáním nezjasní, ale zčerná.
Offline
Radim napsal(a):
.....
Jinak pájet s tímto tavidlem, pokud je to jen trochu možné, tak venku, protože ty páry jsou velmi agresívní a jak se tím nějaký materiál uvnitř v dílně zamoří, spolehlivě zrezne.
....
Má pravdu předsedo; chlorovodík je hnus. Před pár lety mě odvezli do nemocnice, protože jsem se toho svinstva nadejchal.
Offline
Kyselina solná se zinkem je nepřekonatelná pájecí vodička. Já to běžně dělám tak, že do kyseliny kterou mám ve skleničce od přesnídánky naházim zinek. Začne bouřlivý proces, bublá to a čím víc se reakcí tekutina zahřeje, tím to je bouřlivější. Dělat jenom venku s možností uniku do bezpečné vzdálenosti! Stačí jednou udělat a je to na věky, ani horko, ani mráz tomu nevadí.
Zinek je ted ve vyvažovacích závažíčkách na kola (zelení teroristi prosadili změnu olova na zinek), ve starých a levných baterkách (tam je čistý, zinkový obal-záporný pol a uprostřed uhlíková elektroda-kladný pol), různé odlitky jako víčko karburátoru, tisková matice do rotačky (dřív to tak bylo, u nových nevím),... nebo zajít do sběrny a koupit od nich.
Kyselina solná je tak velký svinstvo a zároveň jedna z nejužitečnějších kyselin v dílně, že jí nedoporučuji skladovat v místnosti - železo nezadržitelně rezne. Mě prorezly i plechovky v místech sváru, tam co nejsou lakovaný. Je uplně jedno, zda je kyselina ve skleněné lahvi nebo moderním plastovém obalu. Možná že laboratorní sklenice s zabroušenou zátkou by byla lepší, ale zjištovat to nebudu.
Editoval Charon (25-01-2025 11:08:04)
Offline
Do takto "převařené " kyseliny je dobré přidat trochu salmiaku.
Offline
Dobrý podnět, salmiak musím vyzkoušet. Co zlepšuje?
V případě potřeby používám kyselinu s zinkem jako elektrolit na pokovení železa. Jeden pol na plech, druhý do smotku hadru s zinkem (asi by šel i štěteček), pak louži elektrolitu na plech a potírat smotkem namočeným v elektrolitu. Je to galvanický zinkování, vrstva je tenká, ale jako mezivrstva pro pájení plně dostačující.
Editoval Charon (25-01-2025 11:16:11)
Offline
A potom to je roztok chloridu zinečnatého plus troška toho přidaného salmiaku.
Offline