SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Boha jak může někdo míchat kalafunu s chloridy ????? A nelepí to kvůli lihu . To jsou zase kraviny . Teplota varu líh 78 toluenu 111 ....... měrné je trochu obráceně , ale v tom to není .
Offline
Offline
Frank: Já se na videa moc nekoukám, to bývá většinou obrovská ztráta času. Mluvící hlava tam mluví půl hodiny a když je totéž v textu v nějakém článku, je to na půl minuty. Videa mají smysl hlavně u návodů, protože tam v obrazu bývá spousty přídavných informací, které v textu nejsou.
Ty cínové fousy jsem našel tady:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Whisker_(krystalografie)
Bezolovnatá cínová pájka potom způsobuje problémy při kontaktu s mědí vývodů součástek, protože tam vznikají sloučeniny mědi a cínu, které jsou křehké a které narůstají za běžných teplot až za nějak dva roky dosáhnou takové tloušťky, že začnou praskat a vznikají studeňáky. A tomu taky b, kalfuna jao látka takyrání olovo.
Na pájení olovnatou pájkou a současně na ochranu proti oxidaci stačí vývody součástek galvanicky pocínovat.
Na pájení bezolovnatou pájkou se musí měď a cín oddělit nějakou vrstvou. Naposledy, co jsem to zjišťoval, tak se ty vývody coby nejlepší řešení galvanicky poniklovávaly. Což je problém při pájení, protože na poniklovanou měď je třeba účinnější tavidla než na pocínovanou měď. Ale už je to pár let, co jsem se po to dával dnes už možná mají účinnější řešení.
Jinak olovo je v cínu hlavně kvůli snížení teploty pájení. Pájka olovo cín 63/37 pro klempířinu nebo pájka Cín olovo 63/37 pro pájení spojů taje kolem 180 st, čistý cín při 235 st C, cín s troškou, do 3% mědi nebo ještě lépe stříbra taje o 20 - 30
st níž. Pájecí teplota je pak o 50 - 70 st C výš.
jouda74: Líh, etanol nebo izopropylalkohol jsou taky do značné míry polární rozpouštědla kalafuna jako látka taky. Toluen ne.
Tam nejspíš funguje to, že jak kalafuna vysychá, povrchová vrstvička kalafuny začne špatně propouštět zbytek alkoholu s vodou vysoušení se tak velmi zpomalí. Toluen jako nepolární rozpouštědlo s velmi dobromu propustností množstvím pevným organických látek snadno prochází i vrchní vrstvou úplně vysušené kalafuny a proto rychle vyschne do suchého nelepivého stavu.
bobobo: Takhle se dělala tavidla na cín. Vzal se suchý salmiak, případně do toho troška chloridu ziněčnatého, k tomu se řekněm přidalo 50 % dalšího jemnějšího tavidla, dneska by byla dostupná kyselina acetysalicylová - aspirín a třelo se to v misce do jemna. přidala se prášková kalafuna, zase se to utřelo a potom se do toho vetřelo rozpouštědlo, ať už lihové nebo třeba toluen a třením se z toho nechala udělat kaše. A to bylo pak to univerzální socialistické tavidlo, kterým se tehdy pájely i plošné spoje i klidně se tím mohly pájet okapy z pozinkovaného plechu.
Offline
Bobobo, kdo tady míchá kalafunu s chloridy! Zase máš mlhu pře očima. Psal jsem o tom loetfettu. V něm žádná kalfuna není. Abys měl jistotu v tom, co tu napadáš, tak si zkus rozpustit kalafunu v lihu a tolouenu, natři s tím cuprex a po zaschnutí porovnej. Ono to nelepí kvůli lihu, ale jeho hydroskopičnosti. Teplotu varu lihu a toluenu do toho vůbec nemíchej! A víš co, neperli tady blbostma, co stím nemají nic společného a už konečně něco vysvětli!. Když to vysvětlíš a skutečně ukážeš jako to je velmi rád se poučím a přiznám že jsem se mýlil. (to víš, nechci být furf bl.ý a šířit samé kraviny) Jinak z mého pohledu není vlastně podstatné jak to ve skutečnosti je. Na základě zkušenosti používám roztok v toluenu.
Offline
Radim napsal(a):
Frank: Já se na videa moc nekoukám, to bývá většinou obrovská ztráta času. Mluvící hlava tam mluví půl hodiny a když je totéž v textu v nějakém článku, je to na půl minuty. Videa mají smysl hlavně u návodů, protože tam v obrazu bývá spousty přídavných informací, které v textu nejsou.
Ty cínové fousy jsem našel tady:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Whisker_(krystalografie)
Bezolovnatá cínová pájka potom způsobuje problémy při kontaktu s mědí vývodů součástek, protože tam vznikají sloučeniny mědi a cínu, které jsou křehké a které narůstají za běžných teplot až za nějak dva roky dosáhnou takové tloušťky, že začnou praskat a vznikají studeňáky. A tomu taky b, kalfuna jao látka takyrání olovo.
Tak jasně, sledovat video může být nudné a je to každého věc, jestli ho sleduje, nebo zavrhne. Já to zde zmínil hlavně kvůli zajímavému jevu, který tam ten Ing. popisuje a co to může zavinit.
Taky jsou mi známy všechny ty peripetie kolen slitin(roztoků), a jejich vlastností, včetně závislosti bodu tavení na složení a poměrech jednotlivých prvků, změněny vlastností slitin až po vznik intermetalických složek zejména jejich vzniku v závislosti na teplotě a jejich vlastnostech na pevnost a křehkost ap. Samozřejmě mi je znám i účel tavidel při pájení.
Jsem rád, že jsi našel něco o těch whiskerech, aspoň okrajově na Wikipedia. Na té zprávě z NASA je to popisováno detailně, bohužel in English...
Offline
Radim napsal(a):
Co se týká tavidel za socíku, hodně to byla prostě směs kalafuny a do toho ještě přidané chloridy zinečnatý a amonný neboli klasická velice agresívní oplachová pájka. Myslím, že jenom v málo případech zkoušeli ty agresívní chloridy nahradit něčím méně korozivnějším. Bezoplachová tavidla tehdy snad ještě neexistovaly.
Za socíku jsem zažil pouze tu kalafunu, takovou směs kalafuny se ZnCl₂ a NH4Cl jsem nikdy neviděl ani nemám tušení, že by by existovala. Co bylo velmi účinné tavidlo, byla "převařená" HCL se zinkem, kde vlastně byl účinnou složkou ten ZnCl₂ ale naprosto vražedné pro elektroniku.
Offline
Teď je k dispozici dost široký sortiment tavidel- myslím pro elektroniku. Kromě toho jsou běžná a fungující i tavidla na hliník, nerez. To na nerez používám k pocínování niklovaných vývodů před pájením. Na př. konektorů. Co jsme se natrápili připájením kostření MF filtrů z Al.
Offline
Franku, jo ale až po Bobovi. Víš on Bobo se udělá nejspíš před očima mlha když vidí můj příspěvek. Proto reaguji tímto způsobem. Jinak mě to je ale jedno. řeším důležitější věci.
Offline
Já jsem kdysi takové kalafunové tavidlo, jaké popisuji, měl a používal ve svých začátcích na pájení elektroniky. Bohužel si už nepamatuji název ani kde jsem ho sehnal. Měl jsem ho v té době, kdy jsem ještě o prodejnách elektronických součástek Tesla nevěděl a součástky jsem kupoval v železářství anebo v elektře. Takže jsem ho tehdy asi koupil tam nebo v drogerii. Pamatuji si jen, že bylo v úzkovysoké plechovce z pocínovaného plechu o objemu kolem 50 ml. Bylo to cítit trochu podobně jako štěpařský vosk
Přirozeně dneska souhlasím, ten výběr všech možných tavidel je dnes obrovský.
Offline
Frank napsal(a):
... Co bylo velmi účinné tavidlo, byla "převařená" HCL se zinkem, kde vlastně byl účinnou složkou ten ZnCl₂ ale naprosto vražedné pro elektroniku.
Na okapy a železo bezvadná kapalina, na elektrotechniku nepoužitelné jak píšeš. Kdysi mě to klempíři naučili, tehdy to převařili pomocí benzínové pájky. Do dneška tuhle vodičku používám. Ani to nevařím, to se zvládá samo. Vezmu skleničku, naleju kyselinu solnou, vhodím zinek a nechám ohřát vlastní reakcí. Pozor, má to snahu ze skleničky vybublat. Pak jen hlídám, aby tam byl nějaký nerozpuštěný zinek a po 3 měsících, půl roce či roce je vodička hotová. Zastrčeno na zahradě tak aby k tomu nikdo nemohl, pěkně zraje a čeká na použití. Dělejte to na volném prostranství, nebo vám v dílně všechno zrezne. Myslím, že jsem někde slyšel název od L , něco jako Lofer či tak nějak.
Někdo psal, že používá do kalafuny aceton, tak to nedělá dobře. Aceton naleptává umělou hmotu i popisky a to nědělá součástkám dobře. Jeden čas jsem s tím experimentoval, třeba jako prvotní lak na celou desku před pájenín, nebo zvýraznění-slití předlohy pro tišták. Pro uvedenou agresivitu jsem na vždy aceton a perchloretilen (kdysi ho fetovali, pak byl zakázanej, pak se dal opět sehnat) s kalafunou opustil. Toulen se dá stále koupit v litrovém či podobném balení a není tak drahý jako z elektrochemických potřeb.
Famatere, asi nejsi jediný rudý hadr pro bobo, už se mi párkrát stalo, že se probudil, výkřikl útočný výrok, ale bez podložení a zase usnul. Beru to jak to je a hlouběji se tím nezabývám. Byla by to ztráta času.
Editoval Charon (06-04-2024 15:06:21)
Offline
Charon: Jasně, pamatuji též i ty benzínová pájedla A také jsem používal zejména lihový roztok kalafuny, díky menší agresivitě. Dnes tady prodávají na pájení elektroniky takovou pastu, asi hlavní složení je ta kalafuna. Nebo stále trubičkový cín, tedy přesněji Sn/Pb slitinu s obsahem kalafuny, která pájí perfektně.
Offline
Tak ono se to taky musí umět, otec vyučený klempířem ještě před válkou používal na pozinkované plechy jako tavidlo obyčejnou smrkovou pryskyřici oloupanou z kmenů v lese bez jakékoliv úpravy a taky to šlo.
Offline
Radime, proč ne, kdo umí ten umí. Kalafuna je pryskyřice. Možná bych to zkusil s borovicovou smolou, ta se shání lépe. To jen teď objevujeme úžasný přípravky v miniaturním balení za horentní ceny. Čím menší a hezčí balení, někdy také praktičtější (abych nekřivdil), tím vyšší cena.
Editoval Charon (06-04-2024 15:45:00)
Offline
Frank napsal(a):
Charon: Jasně, pamatuji též i ty benzínová pájedla A také jsem používal zejména lihový roztok kalafuny, díky menší agresivitě. Dnes tady prodávají na pájení elektroniky takovou pastu, asi hlavní složení je ta kalafuna. Nebo stále trubičkový cín, tedy přesněji Sn/Pb slitinu s obsahem kalafuny, která pájí perfektně.
Jednu takovou benzínovou letlampu mám po tchánovi. Držadlo (nádržka) leštěná mosaz, krásný kus nářadí.
Offline
To si piš, že jí také mam. Jednu s držadlem u nádobky ze strany a druhou co vypadá jako pumpička. Ta už je bez pájecího kladívka neb ji používali při startování traktoru, ta bude mít 100 let a více. Funkční obojí, jen ta mosaz je zašlá a potlučená. A k tomu benzínový vařič, Primus. Údajně čas od času bouchaly.
Editoval Charon (06-04-2024 17:36:13)
Offline
Charon napsal(a):
... Myslím, že jsem někde slyšel název od L , něco jako Lofer či tak nějak.
Letvasr (lötwasser). Aspoň u nás... D)
Offline
Davore, ano, Letvasr (lötwasser), to bude ono.
Offline
Radim napsal(a):
bobobo: Takhle se dělala tavidla na cín. Vzal se suchý salmiak, případně do toho troška chloridu ziněčnatého, k tomu se řekněm přidalo 50 % dalšího jemnějšího tavidla, dneska by byla dostupná kyselina acetysalicylová - aspirín a třelo se to v misce do jemna. přidala se prášková kalafuna, zase se to utřelo a potom se do toho vetřelo rozpouštědlo, ať už lihové nebo třeba toluen a třením se z toho nechala udělat kaše. A to bylo pak to univerzální socialistické tavidlo, kterým se tehdy pájely i plošné spoje i klidně se tím mohly pájet okapy z pozinkovaného plechu.
Ha vzpominam. Acylpyrin sezral vsechno, takze jsem se mu snazil hodne vyhnout, ale byla to uzasna vec na tenke smaltovane dratky (trafa...) - vzala se pistolka, na ni kapka "cinu", vychladit v kalafune. No a pak se vzal dratek, konec polozil na tabletku Acylpyrinu, a tou pripravenou pistolkou to nechalo vybublat, a smalt byl pryc a konec nadherne pocinovany.
(a nakonec hodne rychle mezi prsty z horke pajeci smycky strhnout ten bordel)
A pak jsem dostal obvykle vynadano za ten smrad :-)
Offline
jouda74 napsal(a):
Ha vzpominam. Acylpyrin sezral vsechno, takze jsem se mu snazil hodne vyhnout, ale byla to uzasna vec na tenke smaltovane dratky (trafa...) - vzala se pistolka, na ni kapka "cinu", vychladit v kalafune. No a pak se vzal dratek, konec polozil na tabletku Acylpyrinu, a tou pripravenou pistolkou to nechalo vybublat, a smalt byl pryc a konec nadherne pocinovany.
(a nakonec hodne rychle mezi prsty z horke pajeci smycky strhnout ten bordel)
A pak jsem dostal obvykle vynadano za ten smrad :-)
Acylpyrin znam. Alterativu k němu jsem používal jako kluk. Stejnou práci udělala záchodová trubka co se používala od nádobky k míse. Červeno cihlová barva, snad novodur. Smrdělo to hnusně a štiplavě, ale smalt to dostávalo dolu spolehlivě.
Offline
Jó Aspirin fungoval krásně na lakované Cu vodiče. S odstupem času už nejde ani o ten smrad z toho v kuchyni, ale co člověk za mlada všechno vdechnul...
Offline
Charon napsal(a):
Stejnou práci udělala záchodová trubka co se používala od nádobky k míse. Červeno cihlová barva, snad novodur. Smrdělo to hnusně a štiplavě, ale smalt to dostávalo dolu spolehlivě.
Jo, to byl novodur nebo jiný obchodní název PVC. Ten smrad, který tepelným rozkladem toho vznikl, byl slušně toxický, mohly být v tom dioxiny a další slušně silné jedíky. Ovšem tehdy za socíku někteří liidi pravidelně valili takové plasty i do kotle, třeba v zimě ráno , aby potmě nebyl vidět ten kouř. Saze, když potom čistili komín, musela být chemická lahůdka.
Drátky v tom smradu zřejmě čistila klasická kyslelina chlorovodíková, která při tepelném rozkladu PVC taky vzniká.
Offline
Novodur perfektne fungoval na Vf lanka. Ale. Kamarád převíjí motory a zmínil se, že mu došla "vodička" kterou od někoho (z Tesly, nebo VCHZ) kdysi dostal a že shání něco na pocínování lakovaných drátů. Tak jsem samozřejmě novodur. Jenže dnes se asi používají na dráty jiné laky a téměř to nefungovalo:
Přidávám fotku toho o čem je řeč. Loetfett, pohled na víčko krabičky a do vnitřku, co tam je a jak to vypadá. Pro nostalgiky jsem přidal i originál balení toho Eumetolu s možnosí pohledu trochu dovnitř..
Offline