SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Borax vhodný není. Funguje za vyšších teplot než jsou teploty pro pájení stříbrem. Typické použití boraxu je pro pájení mosazí, teplota cca kolem 900 stup. celsia. Vy potřebujete něco co funguje již od 580 stup. Pokud je vám líto těch cca tří stovek, nezbyde nic jiného, než začít zkoumat a pokusně hledat co by se dalo použít na stříbrné pájky. S průběhem výzkumu a výsledky nás můžete průběžně informovat.

Tavidla na bázi  fosforečnanových  skel  se nedají  použít? Mám pocit,  že nad 500 st  C už  začínají  tát a mají  kyselý  charakter,  takže by povrch  kovu dokázaly očistit.

„Manželka“ vyrábí šperky, a tak jsem trochu pronikl do tajů pájení stříbra, pájení stříbrem, a tak zkusím praktický pohled na věc z šperkařské perspektivy.
Oni tavidla dělí na několik kategorii ,které se více či méně překrývají.
Asi jste si všimli, že když zahřejete základní kov/slitinu , tak dochází k oxidaci třeba měd ráda po zahřátí oxiduje a mění barvu, stejně tak mincovní stříbro , vlivem zahřívání plamenem na kovu vznikají „ohňové skvrny“, pokud v šperku máte kámen může ho plamen poškodit . V technické praxi asi nejklasičtější případ, krásná měděná trubka, sáhnete na to plamene a krása je fuč.
Takže první skupina fluxu má primární účel chránit kov všude tam kde působí plamen a vysoká teplota, nanáší se ve velké ploše u šperků mnohdy na celý šperk. Asi nejnotoričtěji známým tavidlem této kategorie je  Prip’s Flux. „Vymyslel“ ho v 70. letech na univerzitě v Rochestru jistý John Axel Prip. Ve světě se běžně prodává, ale není žádný problém si ho doma vyrobit. Míchají to na lžíce tedy objemovými poměr 3:2:2 Kyselina boritá H3BO3, Fosfát trojsodný (TSP), Tetraboritan sodný – borax. Rozpustí se bud v destilované vodě nebo v alkoholu. Pokud použijete vodu tak musíte následně zahříváním část vody odpařit, aby vznikla směs konzistence odpovídající zvolenému způsobu nanášení, bud štětečkem nebo se to stříká třeba fixirkou.  Klidně v několika vrstvách s přisoušením, výsledkem je bíla krusta na kovu, která chrání kov. Na internetu či youtube jsou desitky návodu na této flux, autoři už ani nevědí o co go a kdo pro co to vymyslel čili používá se i jako pájecí flux od stříbra po mosaz a lidí jsou spokojeni. On to v podstatě je i pájecí flux, jen díky přítomnosti TSP není zde výrazná podpora vzlínavosti pájky a zatékání tam kam zatékat má. U precizních věcí tedy šperkaři v druhém kroku nanáší přímo pájecí tavidlo, které funguje více méně stejně, jen tam kde je podporuje pájku v zatékání tam kam je pájecí flux nanesen. Všechny chemikálie lze zakoupit například u fichema.cz, bohužel díky EU potřebujete na Boritany nějaké IČO klidně kamarádovo firmy 0,9kg boraxu mají z 59Kč 😊
Pajecí flux, tedy stejný flux s podporou vzlínavosti. Zde začíná ta správný alchymie u které důležitou roli hraje i to co budete a čím budete pájet.
Nicméně dones tisíce šperkařů pro pájení stříbrnými pájkami s vysokým obsahem stříbra +55% používají borax. Jak to, když,  jak jsme se zde dočetli nejde, jak to tedy je?
Ano borax taje při 748C a 55% Ag pájka typicky při 650C , ale pokud to celé zahříváte plamenem o teplotě o 1000 C vyšší tak řada lidí říká, že je lepší mít tavidlo, které vydrží 1000C a o 100C přehřát pájku než spálit tavidlo, které od 850C už nefunguje. Pokud pájku nanášíte do roztaveného tavidla nevidím problém otázka by byla pokud by šlo třeba o pájecí kroužky a pájka by tála dříve než tavidlo…
V každém případě šperkaři používají boraxový, kamen, nebo homoly ne pytlík s práškovým boraxem, kamen se třením o keramickou podložku změní na prach, který smíchaný s vodou v podobě kašičky putuje štětečkem tam kde má vzlínat pájka. Stará škola, ale dodnes hojně používaná.
Další používaná směs je kyselina boritá ve vodě nebo alkoholu, metanolu nebo isopropylu s přidáním 30 až 50% boraxu. Popravdě, málo co má takovou čistící schopnost na měď jako tohle, používám s mosaznými dráty, ale mnozí i na stříbro, je to opět osvědčená klasika. 
Pak zde máme zázračné komerční směsi. Například americké FXSP Griffith Self Pickle Flux, za 6$ dostanete 8uncovou lahvičku kapaliny pro tvrdé pájení s pájkami od 590 do 1090C , lahvička obsahuje kouzelnou ve tmě svitíci kapalinu a je zvláště vhodná pro pájení v klenotnictví atd. Co to je, borax rozpuštěný ve vodě, které je obarvena fluorescenční sodnou coli , proto  zelené a svítí ve tmě.  To mi připomíná další profláklá směs na pájení stříbrnými pájkami 1díl boraxu 1díl potaše 0,5 díl kuchyňské soli. Pokud potaš nemá tak ho vynecháme 😊 Tisíce spokojených uživatelů.
EU přestala mít rada borax a kyselinu boritou a tak tavidla prodávaná v EU přešla na boritanové a fluoridové soli, ale to už je jiný příběh., který rozebereme možná příště.


K puvodnímu dotazu všechna zde v doiskuzi  zmínná tavidla jsou v podstatě to samé jako F-SH1 LP5 zminěná původním tazatelem jako to co má doma. čli pokud mám LP5 nemá cenu kupovat mic co zde bylo zmíěnněo podle normy je to vlastně stejný typ tvidla s pracovním okenm cca 600-850 C

Editoval Berger (04-04-2022 19:51:24)

Sám pracuji v oboru tepelných čerpadel, pro tvrdé pájení mědi na měď používám nejradějí stříbrné pájky L-Ag 5CuP, či na topenářskou měď L-Ag 2CuP. Pro pájení teplotně citlivějších komponent dávám L-AG 15CuP (lépe zatéká při nižší teplotě) (a samozřejmě musíme dané součástky ochlazovat zabalením do mokrého hadru)...
Dále se používají obalované pájky LAg 20Sn (pro pájení poměděných ocelových vývodů a mědi k sobě) a LAg 30 (40)Sn pro pájení deskových výměníků na okruhu chladiva....

Pájecí pasty používám jen sporadicky, jen při opravy prasklin apod na již instalovaném potrubí. To používám pastu Flux Ag4
holé pájky s fosforem se nesmí používat na spoje ocel-měď, protože fosfor degraduje spoje s ocelí a tvoří křehké přechody.

Dobrý den
Se stříbrnou pájkou pracuji celkem často a nejlépe se mi osvědčilo tavidlo ve formě pasty od italské firmy Stella.
Pro pájení ocelí, mosazi a mědi používám tavidlo Ag4  a pro pájení nerezu Ag8.
Zde je odkaz
https://stella-welding.com/it/disossida … brasatura/
Při pájení drobných dílů (stříbrné a zlaté řetízky), pokud mne někdo ukecá , používám Fluron, který doma v hrnci vařil před léty můj známý a potom ho dodával zlatníkům.

Pokud chcete šetřit a tavidlo si připravit doma sami, tak tady máte kompletní středověký návod pro zlatníky :

Pak připrav letování (pájení) tímto způsobem: Vezmi popel z bukového dřeva a připrav z něj louh, který ještě jednou procedíš takovým popelem, aby byl hustý. Dej louh opět na misku a vař ho, aby zbyla jen třetina. K tomu přidej něco mazu z ucha a trochu neškvařeného sádla ze starého vepře. Jakmile to vychladne a usadí se, přeceď to pečlivě plátnem a dej do měděné nádoby, která je masivní, kulatá kromě malého otvoru, který vyúsťuje nahoře, aby mohl být uzavřen prstem. Pak vezmi tenký kus mědi, který navlhčíš vodou a na každé straně potřeš solí, pak dáš do ohně a při rozžhavení do běla ponoříš do čisté mísy s čistou vodou a v ní uchovej, co se z mědi spálí. Nyní znovu potři měď solí a čiň jako dříve a tak dále, dokud to nebude stačit. Pak vylij vodu a usuš prášek v měděné nádobě a v ní roztírej prášek železným kladivem až je úplně jemný, postav znovu nádobu na pálení na oheň a roztírej opět jako předtím. Přidáš-li maz z ucha, pečlivě to zamíchej, postav na oheň, pak stejnoměrně a znovu roztírej. Na to nalej louh z výše zmíněné nádoby do té, v níž je prášek, promíchej ho a nech ho dlouho vařit(?). A když je vychladlý, vyprázdni ho i s práškem opět tam, kde byl dříve a kam přidáš čtyři dílky mědi, s nimiž se prášek úplně smísí, jak často chceš.

Touto směsí se letuje zlato a stříbro, ale u letování zlata se musí prášek míchat, jak bylo výše řečeno, u stříbra ne

Štěpán napsal(a):

Dobrý den
Se stříbrnou pájkou pracuji celkem často a nejlépe se mi osvědčilo tavidlo ve formě pasty od italské firmy Stella.
Pro pájení ocelí, mosazi a mědi používám tavidlo Ag4  a pro pájení nerezu Ag8.
Zde je odkaz
https://stella-welding.com/it/disossida … brasatura/

Dobrý den,

a kde se dá reálně tato pasta (Stella Ag4) koupit? Aby ji měli také skladem. Stačí mi balení 0,25 kg..

Děkuji.