SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Tolik zbytečných příspěvků a jen jeden, který byl opravdu k věci. Všichni gůgloví odborníci jsou k ničemu v porovnání s vlastní konkrétní zkušeností.Proto děkuji Tomáši S, že napsal co napsal.

Dá se to udělat i kyselinou chlorovodíkovou aby to dobře chytlo. Kyselina se odpaří a není důvod "k panice" Navíc se opláchnutím vodou neutralizuje. Já ji běžně používám v létě do bazénu ke snížení PH (cca 1l kyseliny na 10000l vody ) Minulý rok jsem potřeboval pocínovat postříbřeneé dráty. Obyčejná kalafuna (smola) nestačila. Až když jsem to omáčel v HCL tak to pak pomocí té kalafuny pěkně chytlo... Stačí to vzít štětcem a pěkně to "vymalovat kyselinou", nahřát hodit pár kousků kalafuny (smoly) s tím cínem, nechat roztavit a hned to pěkně rozetřít tím hadříkem. Klidně to zítra vyzkouším na měděné trubce a dám vědět...

Ad ta pájecí voda/ převařená kyselina, prý je nejlepší vybrakovat staré obyčejné zinkové tužkové baterie a ty obaly jsou z čistého zinku a ty hodit do HCL. Jednou před 20-ti lety jse to dělal a přišlo mi to dobré a pájka  se chytala na zašlý pozink plech jak divá

tomaslad napsal(a):

Ad ta pájecí voda/ převařená kyselina, prý je nejlepší vybrakovat staré obyčejné zinkové tužkové baterie a ty obaly jsou z čistého zinku a ty hodit do HCL. Jednou před 20-ti lety jse to dělal a přišlo mi to dobré a pájka  se chytala na zašlý pozink plech jak divá

Staré zinkové tužkové baterie obsahovaly se zinkem ještě kadmium. A ještě starší, ale to už je asi dávno, rtuť.
Rtuť z hlavy nevím, ale kadmium se chemicky chová prakticky totožně jako zinek. Proto při rozpouštění zinku z těchto baterií v kyselině i kadminum, pokud tam bylo, určitě přešlo do pájecí vody. Možná proto ta pájecí voda fungovala lépe než běžná pájecí voda.
Ale na věci přicházející do styku s potravinami bych cokoliv s kadmiem nikdy nedal. I když z hlavy nevím, kolik z toho kadmia by se při cínování zachytilo v cínu.

takže když kvůli zinku vybrakovat nějaké zinkové baterie, tak nejlépe ty novodobé "ekologické" , ne nějaká staré x let zapomenuté v šuplíku.

Podle mne je pořád nejčistší tu pájecí vodu prostě namíchat z chemikálií.

Editoval Radim (16-04-2018 20:12:22)

Dobrý den, chtěl bych navázat na diskusi cínování s dotazem, jestli někdo nemáte zkušenost s cínováním ocelové nádoby. Jedná se o míchací mísu kuchyňského robota / mat. ocel 2mm. Mísa byla původně dle návodu k robotu žárově cínovaná ( doslova z návodu: „cínovaná v ohni“). Tohle se už v rámci renovace asi nepovede – není kde, resp. už se to dle mého zjištění v republice nikde nedělá.
Z vnitřní strany je mísa ve stavu 50/50 ( zbytky cínu / koroze - rok výroby 1956). Z venkovní strany stav „na plech“ / někdo to už zkoušel leštit. Chtěl bych mísu nově pocínovat k dalšímu využití. Máte s tím prosím někdo zkušenost – tj. jak mísu pocínovat oboustranně? Je to vůbec technicky reálné z důvodu ohřevu mísy na teplotu tavení cínu? Nebo možnost uvnitř cín / z venkovní strany pomědit? Díky za radu.

Pokud cínovat oboustraně, tak ponořením a to bude omezovat velikost vany.
Pamatuji dobu, kdy byly v prádelnách domů vyvářecí kotle, měděné. V té době ještě chodili cikáni (dnes romové) dům od domu a nabízeli různé práce, broušení nožů, nůžek a také cínování prádelních kotlů. Uměli to a dělali dobře. Oboustraně ale ne. Sháněl bych firmu, kde cínují větší předměty. V dnešní době to bude problém. Poslední firmu o které vím, že žárově cínovala byly Orlické strojírny - Porkert, ve Skuhrově. Místo fabriky tam je už jen volný plac, možná už nějak zastavěný.
Dnes se asi takové kotle vyrábějí z nerezu.

Dobrý den Viděl bych to asi takto .Máte dvě možnosti buď si to pocínujete sám doma ohřátím ,pocínováním části hrnce, otření hadrem a tímto postupem pocínujete postupně celý hrnec. Předem je samozřejmě potřeba aby byl hrnec zcela kovově čistý. Tento způsob se stále používá v některých výrobních závodech v zahraničí a třeba na Yotube najdete záznam z exkurze v takovém závodu.  Pokud bude hrnec používán je potřeba použít cín bez olova . Doporučuji cín s příměsí mědi a nebo stříbra. Obě slitiny se dají koupit jako pájka pro pájení měděných trubek

No a možnost číslo dvě. Z nádoby nechat elektrochemicky  nebo chemicky odstranit zbytky starého cínu a nechat znovu galvanicky pocínovat.
nechával jsem takto pocínovat už různé díly (ne jen kuchyňské ). Teď mám zrovna k pocínování od kamaráda kus mlýnku na strouhanku.  Zdravím Štěpán.

Řekl bych,  že ten  cín  byla tehdy spíš nouzová  povrchovka. Z nerezi  to  tehdy udělat  asi  nešlo,  protože nerez  tehdy byla pro neprůmyslové  zařízení pravděpodobně nedostupná. Zatímco  klempířů,  kteří  uměli takové  nádoby cínovat,  bylo tehdy plno. Takže takový  robot byl  tehdy samodomo  snadno  opravitelný,   i  když  cín  je měkký  a při  častějším  používání  robota nejspíš rychle zmizel. Dokonce ani  nemuselo  vadit,  že tam  cín  nebyl,  pokud se robot používal  často  a po  použití  se čistě vymyl,  vytřel  do  sucha a holá  ocel  nakonzervovala třeba slabou  vrstvou nějakého  stolního  oleje nebo  sádla. Nádoba se potom  těsně před dalším  použitím  vytřela.

Co  se týká  chemického -  galvanického  pomědění, vnitřek  nádoby by se musel  před poměděním  chránit. Nevím, jistě,  jak snadno a dobře je to u  takové  otevřené  plochy možné.
Pokud ano,  viděl  bych vnitřek  nádoby na pořádné  přebroušení,  ve finále  hodně jemným  brusným  papíre, hodnoty ve finále tak  800 ,  1000 . Potom  v galvanovně na odmoření  zbytků rzi z těch  rýh,  na vyleštění  vnitřku  nádoby, potom  chránění,  potom  vyloučení  tlustovrstvé  kyanidové  mědi  na vnějšek.  A nakonec doma nebo  u  klempíře žárové  pocínování vnitřku  nádoby.

Editoval Radim (07-04-2021 18:31:19)

Štěpán napsal(a):

Dobrý den  Moje zkušenost je taková, že pokud je stará cínová vrstva porušená , někde zvětralá a někde   setřená je nejlepší tuto  vrstvu zcela odstranit potom podle žádaného vzhledu obrousit , okartáčovat nebo vyleštit a potom znovu pocínovat. Tak máte záruku, že cín dobře a stejnoměrně  pokryje celou plochu. Pastu od Chemweldu jsem osobně nepoužíval ale díval jsem se na odkaz a bude to určitě použitelné a uvádí že je to také zdravotně nezávadné tak že i to je v pohodě, tavidlo už to obsahuje.  Jinak jak jsem viděl i Chemweld  doporučuje  otírání hadrem.
Já jsem někdy používal pastu, která se prodává pro instalatéry pro pájení měděných trubek , která obsahuje buď příměs mědi a nebo stříbra, podle toho
s jakou pájkou se používá. Tyhle slitiny mají trochu vyšší teplotu tavení, tak že předpokládám , že s tím chemweldem to půjde s čistým cínem ještě lépe.
Nevím odkud jste ale pokud by jste potřeboval tak s galvanickým cínováním, měděním , nebo odstraněním staré cínové vrstvy mohu pomoci
Držím palce ať se to podaří    a zdravím Štěpán

Dobrý den, děkuji za příspěvek - pokud by jste poradil s odstraněním staré cínové vrstvy, byl bych rád. Děkuji, Petr

Zdenek11 napsal(a):

Podle mně už je zbytečné kupovat hotovou pastu, když máš práškový cín, stačí ho smíchat s cca 15% hmotn. s pastovým tavidlem, ale to už je na tobě.
Ten teploměr ti u těchto tenkostěnných věcí moc nepomůže, než to v jednom místě změříš, jinde už to bude za 2 nebo 3 sekundy úplně jinak. Zkušený praktik pozná vhodnou teplotu podle změny zbarvení mědi, ale to je až opravdu dlouholetou praxí. Největší problém asi bude sehnat vhodný zdroj tepla, ten z videa má podle mě odhadem kolem 10-15 kW nebo víc a i vhodný směr tepelného toku. Dá se to opravdu velmi lehce přepálit, povlak pak nestojí za nic, je zbarvený, přepálený.
Ono na videu vypadá jednoduše i pilotování F1....Prostě chce to pár hodin zkoušet a zkoušet.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na uvedený poměr cín x tavidlo - tj. na 100% hmotnosti hotové pasty přijde 85% hmot. práškový cín + 15% hmot. tavidlo ( F-SW 21) ? Děkuji.

Zdenek11 napsal(a):

Jo, máš to napsaný správně, ten poměr jsem někde našel na netu, ale už nevím, kde. Ale to bylo psaný pro Ondra P, který už měl doma koupený práškový cín a nevěděl, co s ním. Jinak je určitě lepší koupit už hotovou pastu i s tavidlem, to tavidlo v ní bude zřejmě o dost účinnější (ale pravděpodobně samostatně nesehnatelné). Měly by se snad prodávat i pasty na ocel.
Pokud v cínování nádob nemáš dostatečnou praxi, skoro jistě se ti to na první dobrou nepovede, je to přece jen trošku jiný, než pocínovat konec trubky nebo kousek plechu.

Děkuji za reakci na dotaz, jedná se mi o opravu cínované nádoby k míchačce masa – je tam pár míst odřených chodem stroje na plech ( bez koroze), tak bych je chtěl zkusit opravit/zatáhnout cínem.
Nádoba je původně cínovaná na vnitřní i vnější straně. Oprava asi páječkou/kopytem, hořákem nevím jak by to šlo. Hotovou pastu s 99,9% cínem ( atest na potravinářské účely) jsem našel, dá se koupit.

Radim napsal(a):

Řekl bych,  že poněkud záleží,  jak  má  ta nádoba silné  stěny neboli  jak  velkým  výkonem je třeba to  místo  na opravu  nahřát, aby bylo  dostatečně prohřáté. Protože aby tam  ten  cín  šel a dobře držel, prohřát se musí. A potom  případně jako  teplotou  budou  namáhána místa bezprostředně okolo,  kde zůstane původní  cín. Předpokládám,  že nádoba je z běžné černé  oceli.  Pokud je stěna spíš tenká,  plechová,  měla by na opravu pocínování  stačit běžná  elektrická klempířská  pájka o výkonu  kolem 250 - 400 watt. letlampa nebo propanbutanový  hořák  s pájkou  je méně vhodný, protože zahřívá moc plošně.
Co  se týká  vlastní  opravy,  vidím  tam  dvě možnosti. První  úspornou,  že se prostě vezme ta elektrická  páječka a ta místa bez  cínu,  velmi  důkladně očištěná  od mastnoty,  se prostě pocínují.  Zdrojem  cínu  může být obyčejná  cínová  pájka s atestem  pro  potraviny,  čisttý  cín  s trochou  Cu a Ag. Tak  to  vyjde asi  nejlevněji,  ale problémem jsou  místa na rozhraní nového  a původního  cínu, kde by se i po  opravě mohly vyskytnout místa bez  cínu. protože původní  cín  už  může být tenčí,  namáhaný  jednak tavidly ,  jednak  teplotou.  Akle každopádně tato  oprava vyjde mnohem  levněji.
Druhá  možnost,  jak  už  tady píšou  nahoře,  je nově pocínovat  celý  vnitřek. Ať  už  tou  elektrickou  pájkou a postupně,  potom  by k  tomu  šlo použít levnější  cín  v pájce. Nebo  cínovou  pastou s tavidlem, nádobu  pečlivě celou  očistit,  asi  nejlépe sundat  i  ten  celý  starý  cín  a potom  obřevem,  třeba nádoby zvenku  PB plamenem nebo  možná  v nějaké  peci, cínovou  pastu  přetavit.

Každopádně tam  je velice nutné v každém  případě velice důkladně ten  povrch co  nejlépe očistit. S masem  a živočišnými  tuky mám  zkušenosti, že ten  materiál  lpí  na kovu  a vytváří  na něm  pevnou  vrstvičku,  která  cínování  hodně brání.  A dá  se sundat  buď velmi  agresívními  činidly nebo  mechanicky brusným  papírem  nebo  za mokra pískem na nádobí atd. Pokud by s tou  opravou  šlo počkat  do  teplých  dnů, navrhoval  bych  to  cínování  dělat s nějakým agresívním tavidlem  typu  chloridů zinečnatého  a amonného v pastě nebo  klasickou "klempířskou  vodičkou"  a podobnými.  Přece jen  je takovými  prostředky čištění  povrchu a následná  přilnavost  cínu  nejlepší,  ale v uzavřeném  prostoru,  pokud místo  práce není pod intenzvním   odsáváním, dochází  vlivem par  k rychlé korozi  všeho  ostatního,  co  tam  v místnosti  je.  Takže je velmi  vhodné  toto dělat  venku.
A když  ta nádoba nemá  žádné  záhyby a kapsy, zbytky tavidla se po  cínování  bez  problémů  vymyjí  vodou a povrch  neutralizuje třeba slabým roztokem  sody nebo  amoniaku z  čpavkové  vody. A nádoba potom  po  cínování  drží  a nerezne vlivem  zbytků  tavidla.

Děkuji za příspěvek + popis.

Zdenek11 napsal(a):

Nejsem si jistý, jestli je potřeba sundávat to staré pocínování, běžně jsem pájel pocínované plechy (šly dobře i starší, matné nebo odřené) a nevím, že by byly nějaké problémy, povrch se u nich krásně obnovil.

Nejdříve to na nějakém kusu vyzkouším, uvidíme jak to půjde. Nemáš zkušenost s tou cínovou pastou nebo jsi to opravoval klasika tyčový cín + pájecí voda + hořák ?