SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Použij materiál AWS RW 307Lsi.

Podle složení by to byla obyč. ocel s nízkým uhlíkem a trochou manganu, svařitelná bez omezení. Ale na tak vysoké teploty by tato ocel nestačila. Spíš to vypadá na blbou analýzu někde z okysličeného a opáleného povrchu. Prskněte to znovu a vzorek pořádně obruste několik mm do hloubky. Při broušení ho nespalte jinak to bude zase zkreslené.

Rellik napsal(a):

Co je to za materiál a číma a jak nejlíp svařit... Je to z šasi ventilátoru pece vyrobené v USA. Pec je už už staršího data a toto šasi vlivem vibrací ventilátoru začalo praskat (námaha teplotou cca 600°C). Po odvrtání konců prasklin a svaření klasickým drátem v céočku, to buď praskne vedle nebo přes svár (ovšem ne původní prasklina ale nová - vede jinudy). Po poklepu má jiný zvuk, než klasická ocel, tak jsme nechali udělat rozbor spektrometrem... Jinak síla těch praskajících plechů je 8mm...


http://www.svarforum.cz/forum/uploads/t … svarit.jpg

To vypadá na běžnou ocel F11 zde v USA dost používanou. Nebo něco kolem, jestli tedy je to měřeno přesně. V tom případě by byl přídavný mat pro TIG ER 80S-B2, nebo elda E 8018. Ale to praskání jak popisujete, to mě dost mate, to by nemělo praskat ani s použitím běžného příd. mat pro uhlík. ocel. Není tam pokročilá únava materiálu? Zkuste PT test na dobře očištěném materiálu. Zda tam není síť drobných microtrhlinek. Takhe na dálku těžko určit.

bourač napsal(a):

dle mých zkušeností ty dlouhodobě tepelně namáhané oceli prostě křehnou. Složení jsem nikdy nezkoumal ale "nerezové" i nerezové orezlé původem z nějakého kotle nebo rafinerie jsou křehké.
Veškerá houževnatost oceli jak ji známe je pryč, do plechu tl. cca 5mm stačí praštit palicí a rozletí se to skoro jak sklo.

Ano, nastane degradace materiálu dlouhodobým působením vysokých teplot a tepelných změn. Tepelná únava materiálu. Něco takového jsem měl právě na mysli.

jirkati napsal(a):

Zajímavost: Zařízení provozovaná i při vyšších teplotách, ale "zatížená" trvalými silnými vibracemi, např. kulové mlýny na uhlí v tepelných elektrárnách, touto nectností netrpí. Vysvětluje se to tím, že rázové vlny v materiálu narušují "šplhající" dislokace, což omezí ony vnitřní mikrotrhlinky na úrovni krystalů.

Podobné je to i při kování.Proto by se měla ohřívat jen kováním tvářená oblast výkovku a ideálně pouze na teplotu přiměřenou.Prastará moudrost platící zejména při výrobě nástrojů a užitných výrobků pak říká:"Je lepší dvakrát kovat studené než jednou přehřáté".Něco na tom je ale jak k tomu s dobovou úrovní analytické techniky dokázali dojít....klobůk dule.

Hoši díky za odpovědi. Bude to nejspíš tím tepelným ovlivněním. Ta pec jede už cca 25let v kuse pouze s každoroční měsíční odstávkou...