SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Jo suřík to byla věc a k tomu hliník nebo elektron? a byly bouchací kuličky :-)
Suříkova barva a plumbinol byly opravdu dobrý barvy drželi a nerezlo to  nedávno sem předělával kus plotu a sloupky byly natřený plumbinolem i po 33 letech držel a nezrezli jen někde kam se dostala sůl z vozovky

Chlapi dik za rady tet jsem prijel z miny dovcy koukam na ty inzeraty co jste mi tu postly a pujdu koupit tu svařecku novou dam do toho 10 000 a uvidim a pracovat z jednou rukou se da mam aspon funkcni dva prsty na leve ruce (je to na trvalo)tak se to da človek si musí nějak poradit.

S výše uvedeným příspěvkem bych si dovolil celkem zásadněji nesouhlasit a významně ho zpřesnit.

Předně: Je nutné si uvědomit, že použití oxidů olova coby antikorozní ochrany, je defacto chemická pasivace povrchu oceli.

Antikorozní ochrana suříkového nátěru totiž principielně vychází z chemické afinity oxidu olovnato-olovičitého k železu.
Kde suříkový, velmi jemný, prášek ve styku s oxidy železa, tedy rzí, ale také s železem samotným vytváří reakcí sloučeniny - olovnatany, železité a železnaté, které jsou právě ve VODĚ NEROZPUSTNÉ. :-)
Samotné pojivo v této reakci nehraje zásadně žádnou roli a zajišťuje pouze penetraci povrchu a co nejlepší vzájemný kontakt obou reagentů. Z tohoto důvodu se také jako nejvhodnější používala fermež pro základní nátěr, neboť takový nátěr byl dostatečně řídký právě k důkladné penetraci povrchu a zároveň velmi pomalu zasychal, což zajišťovalo i dostatečný čas nutný k proběhnutí chemické reakce.
Zmiňovaná "moderní" pojiva jako epoxid, nebo polyurethan apod. fungovat nemohou, právě z výše uvedeného, neboť příliš rychle zasychají (vytvrzují) a mají i nevhodnou konzistenci k důkladné penetraci do materiálu, antikorozivní prostředek tak zůstane bez užitku zafixován v pojivu a bez účinného kontaktu s chráněným materiálem.

Dále, hojné používání používání dvojmocného oxidu olova do barev s protikorozním účinkem, mělo spíš prostější a praktický důvod ten, že oxid olovnatý je nažloutlý a neovlivňuje tudíž tak zásadně požadovaný odstín barev, narozdíl od sytě oranžového suříku, nemá ovšem tak výrazný účinek.

Plumbinol pak co si matně vybavuji, tak měl právě červenohnědý odstín (suříková složka) a byl - opět - na olejové bázi, čili potvrzení výše uvedeného. Nevím však s jistotou, zda-li se dělalo více odstínů, ale to je celkem nepodstatné, jeho výhodou bylo především to, že se jednalo o hotový vrchní nátěr bez potřeby základovky a samozřejmě nutnosti doma něco míchat.

Tady naváži na tu zmínku suříkovou barvu mlet v kulovém mlýnu. Tento nysmysl pramení zřejmě z negativní vlastnosti suříkové barvy, že tuto nelze prakticky dlouhodobě skladovat. Neboť, jedná se o suspenzi velmi jemného práškového pigmentu a při delším skladování je nesmírně obtížné pak tento sedimentovaný pigment opět rozmíchat. To objasňuje i to, proč se suříkovka neprodávala již namixovaná a jako hotová základovka v plechovce, ale stále jen jako prášek. A to i přesto, že suříkový prášek byl velice populární u mládeže k výrobě známých bouchacích kuliček, které soudruhy hodně, ale hodně rozčilovaly.

Použití pod vodou taky nepředstavuje zásadní problém a ve spoustě zemí s menší mírou civilizace, ale třeba i v USA ) se některé, hlavně menší a soukromé lodě natírají právě suříkovým základem zvenku i zevnitř vesele dál. V USA není tuším prodej olověných barev pro toto použití ani omezen, stejně tak mají i vojska vyjímku a můžou - pokud chtějí - používat tuto ochranu.

Jak již bylo zmíněno, olovnatany jsou ve vodě nerozpustné, ale problém představuje voda s obsahem některých chlórných sloučenin a nebo slabších kyselin , pak tato ochrana selhává, neboť v tomto prostředí dochází k rozpouštění olovnatanů. To byl v minulosti hlavní problém olověného potrubí v kombinaci s chlorovanou pitnou vodou...

Závěrem jenom podotknu, že antikorozní ochrana oceli s použitím pigmentu na bázi olova nebyla doposud v účinnosti a jednoduchosti překonaná, neboť moderní přípravky povětšinou na bázi fosforečnanů a fosfátů nemají ani zdaleka takový účinek. Mnohdy je použití odrezovače (20% kyselina fosforečná s lihem), nebo barvy s jeho obsahem spíše na škodu, neboť neopláchlé zbytky kyseliny zůstávají nezreagované na povrchu materiálu a negativně ovlivňují pH apod.

Editoval Wehrner (20-08-2019 11:24:45)