SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Bohužel, co se týče praktických návodů pro začátečníky - domácí svářeče, je to bída a utrpení. Většinu informací musí člověk sesbírat z mnoha míst a třeba konkrétních tipů jak držet a pohybovat elektrodou jsou na celém českém internetu jednotky. Ale nakonec jsem to pokořil, i díky 16ti letému uživateli "stárek", který napsal obšírný odstavec s několika opravdu praktickými tipy. Zkusím se se zkušenostmi podělit, třeba to někomu pomůže.

Svářečka - Když jsem vybíral svářečku pro sebe jako začátečníka, díval jsem se hodně na cenu (máme toho teď hodně) a byl jsem ochotný akceptovat omezení na menší sváry, lehčí konstrukce a tenčí plechy. Díky extrémně dobrým zkušenostem s nářádím z Lidlu, konkrétně Parkside, jsem se i přes některé negativní ohlasy rozhodl pro invertor této značky. Výkon má 80A @ 22,5V a mohu potvrdit, že to je opravdový stabilní výkon a ani ve vedru se nepřehřívá a nedělá pauzy na chlazení. Překvapením bylo, že opravdu s přehledem zvládá elektrody 2,5mm (používám rutilové) a že s nimi jde dělat krásný svar cca a5 (z7). Nakonec si tedy svařuji i agro techniku za malotraktor, kterou jsem chtěl dát kamarádovi s profi svářečkou za 20tis. Počítám s cca max. 100 hodinami za sezónu, takže mi tento invertor asi vystačí, profi nářadí to ale zcela jistě není, kdo svařuje více, určitě se poohlídne po nějaké klasice a pravděpodobně i s vyšším výkonem.
Hrubým výpočtem (neuvažovány ztráty a drobné vlivy) tato svářečka bere ~7,5A proudu ze sítě 250V, při zapínání má ale špičku a občas vyhodí proudový jistič na dané zásuvce (novostavba, tuším že mám 16 nebo 20A rozvody). Po té co se úspěšně rozběhne větrák se mi zatím nikdy nezastavila, jak si někteří uživatelé levných svářeček stěžují.

Elektrody - po přečtení pár článků jsem zvolil rutilové, jako první jsem koupil 2,5mm od slovinské firmy. Mají mít dobré vlastnosti zapalování a udržování oblouku. To druhé můžu potvrdit, zapalování u těch slovinských je dobré až v momentě, kdy se s elektrodou již úspěšně vařilo a na jejím konci se vytvoří dutá trubička z ochranného obalu a svarový kov je tedy utopen vevnitř. Ty slovinské (ale asi to bude standard) mají na svém konci ale naopak sražení cca 2x45°, což se mi zdá jako příčina opravdu špatného zapalování nové elektrody. Zatím jsem na to nenašel jednoznačný lék, trošičku možná pomáhá "škrtání" po nějakém pomocném plechu (rada kolegy), ale většinou to i tak nechce spolupracovat a přilepí se. Jakmile se ale odpálí trochu kovu z elektrody stabilním obloukem, je všechno v pohodě. Ale kolikrát mi to vezme i 15 až 20 pokusů :-(. Každopádně doporučuji novou elektrodu zapálit bokem na zkušebním kousku odpadu (no je to otrava předělávat zem, tak asi lepší nachystat si několik elektrod dopředu) a pak teprve vařit "ostrý" svár. [Rada vítána!]. Objednal jsem si také na zkoušku lidlovské elektrody, jejich typ tají, ale z potisku na nich vyplývá, že by mohly odpovídat velmi vychvalovaným SUPRA elektrodám, pokud se nepletu tak ty jsou s přídavkem celulózy. Nicméně, ještě jsem je nezkoušel. Elektrody přesouším dle pokynů výrobce na obalu, u těch slovinských to je 1h @ 140°C - normálně v elektrické troubě.

Zapojení - je potřeba elektrodu zapojit na správný pól dle pokynu na obalu, protože to může být různé (obecně je rozdíl mezi bazickými a rutilovými, ale není to jednoznačné). Dále je potřeba věnovat pozornost přívodnímu kabelu, především pokud se používá prodlužovačka. U bubnové se musí kompletně odmotat celý kabel z bubnu - např. ta má má přípustný proud 16A, ale pouze u rozmotaného kabelu, na bubnu má pouze 5A! To je dokonce i deklarováno přímo na prodlužovačce. Je asi dobré mít kabely natažené tak, aby se zbytečně nekřížily a nebyly mechanicky namáhané. Místo připojení svorky druhého (obvykle záporného) pólu je nutné obrousit tak, aby bylo zbaveno oxidační vrstvy (černá vrstva na lesklém kovu, v případě konstrukční uhlíkové oceli). Při nedodržení asi můžete čekat potíže, se kterými zkušenost nemám, ale může je být asi těžké odhalit, vzhledem k tomu kolik parametrů do svařování vstupuje.

Ostatní - nechtěl jsem zkoušet metodou pokus-omyl co si můžu dovolit a rovnou jsem si koupil kuklu (obyčejnou, levnou, ale vyhovuje), svářečské rukavice, svářečské rukávy a zástěru. Při svařování si pak beru bavlněné triko, umělina se logicky nesmí používat. Také jsem si koupil koutový magnet, který se extrémně osvědčil a takové přípravky vřele doporučuji.

Příprava svařence - samozřejmě nezapomeňte důkladně obrousit svařované plochy na lesklý kov tak, aby se odstranily veškeré oxidační a korozní vrstvy. Pokud možno, tak si svařenec zafixujte tak, aby se díly vzájemně nemohly pohnout a aby jste k místu svařování měli dobrý a pohodlný přístup. Pohodlí je předpoklad pro schopnost udržet stabilní posuv a ten zase pro dosažení hezké housenky, tedy kvalitního sváru.

Svařování - prvních pár hodin bylo opravdu zoufalých a donutilo mě to detailně pátrat po internetu a po známých. Vzhledem ke strojírenskému vzdělání a ke dvoum desetiletím v praxi, kde jsem svary navrhoval a kontroloval (dokonce mám ČSN EN ISO 9712), tak vím, co jsem vytvořil. Housenku by tam člověk těžko pohledal, je to spíš hutný katalog vad svarů. Nutno podotknout, že začínat koutovým svarem není také zrovna ideální, nicméně držení elektrody jsem měl správné a přesto se mi mísila struska se sváry, když už byl svár podobný drobné housence tak se přilepil na jednu nebo druhou stranu, atd. Chyba byla ve vedení elektrody a pro danou elektrodu a podmínky (rutilová elektroda D2,5, koutový svar plechů silnějších >4mm) jsem přišel na následující pravidla, která zaručují stabilní svařování hezké housenky:

* elektrodu držím v úhlu cca 60 až 70° od přímky svaru (různé zdroje uvádí od 45 do 80°, ale nepřijde mi, že to má nějaký zásadní vliv)

* elektrodu v koutovém svaru držím tak, že jsou v příčném směru úhly půlené, tj. u klasického svárů dvou plechů pod úhlem 90° to je 45° na každou stranu. Elektroda tedy směřuje přesně do svařovaného koutu.

* elektrodu nedržím nad svarem a neposunuji. Jákékoli pokusy držet elektrodu třeba 1mm nad plechy koutu vedly k nestabilním, resp. stabilně velmi špatným výsledkům. Evidentně je vzdálenost jádra elektrody u opřené elektrody do koutu už tak dost velká a elektrodu je potřeba opřít a lehce ji do koutu tlačit (jak napsal "stárek"). Když píšu, že elektrodu neposunuji, tak to opravdu tak myslím. Místo snahy ji posunovat rohýbu vršek elektrody (tam kde je uchycena) a rozkývu ji ve směru příčném na směr svařování, velmi drobně, o cca 5 až 10mm. Zároveň lehce tlačím (elektroda se může tlakem i lehce prohýbat) do směru svařování. Vznikne efekt inženýra Pavla Pavla a jeho soch z Velikonočních ostrovů a elektroda se sama rozpochoduje ve směru svařování. Výsledkem je opravdu stabilní pohyb elektrody, což je asi nejdůležitější předpoklad pro kvlaitní housenku.

* svařovací proud jsem pro rutilovou elektrodu D2,5mm nakonec ustálil na 75A, výrobce uvádí potřebu 60 až 90A. Svařovat šlo i při 65A, ale výsledky byly horší.

* napojování - samozřejmě je potřeba nejdříve odstranit kompletně strusku! Pokud se svař nepovede, je možné ho převařit nebo doplnit, ale pouze po kompletním odstranění strusky, což není kov, nemá žádnou pevnost a nesmí se přes ni vařit!

* samostatnou kapitolou jsou konce plechů, pokud je potřebujte ovařit kolem dokola, jako já. Doporučuji začít na jedné straně kousek (1cm) od konce plechu, s rukou už nachystanou na "obkroužení" hrany navařovaného plechu a tuto co nejplynuleji obkroužit a kousek za hranou zase ukončit. To je tak maximum, co plynule zvládnete, výhodou je to dělat s kratší elektrodou. Po odstranění strusky se pak již napojujete na rovném úseku. Pokus zavařit jednu a druhou stranu a pak nasoplit něco do hrany většinou vede k mizerným výsledkům.

* "stárek" uvádí, že je jednodušší svařovat v drobném náklonu do mírného kopečka. To jsem měl možnost porovnat, protože mé koutové svary měly drobné zakřivení (břity navařované kolmo na válec) a tak jsem u každého sváru chtě-nechtě náklon měl. Nutno podotknout, že svařování "na padáka" opravdu není (minimálně pro začátečníka) vhodné. Že bych poznal rozdíl mezi svarem do mírného kopečka a po rovině nemohu potvrdit, výsledná kvalita se mi zdá shodná. Dle mách zkušeností závisí velikost svaru na posuvu a kvalita svaru na plynulosti posuvu a výkmitu elektrody.

* hezká housenka se vyplatí, protože struska se pak odděluje skoro sama, v dlouhých (nejčastěji 4-5cm) úsecích. Při dosoplení svárů je odstraňování strusky namáhavé a zabírá násobně více času, než vlastní svařování. Korozní odolnost výsledku je také mnohonásobně horší, stejně jako pevnost svaru. Na odstraňování strusky z dosopleného svaru si vemte kladívko s nějakým kvalitním šroubovákem (nebo jiným hrotem) a hlavně pracovní brýle, struska v očích je nic moc. Šroubovák proto, že ji budete dolovat ze škvír a dírek mezi svary.

V mém případě zahrnovalo učení se svařovat rutilovou elektrodou zhruba 5 hodin metodou "omyl-omyl", po "stárkově" příspěvku cca 0,5hodiny metodou "pokus-omyl" a pak už to šlo dobře. Snad se s radami zde uvedenými dostanete na mnohem lepší časy :-). Já jsem přesvědčený, že se správnými informacemi bych to zvládl do hodiny.

Snažil jsem se to shrnout ve stylu od "začátečníka pro začátečníky", tak snad to budou zkušení svařeči jen doplňovat a upřesňvoat a ne jen rejpat :-). Další rady jsou samozřejmě vítány!

Editoval Oak (09-06-2018 23:05:07)