SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Pane Radime,        moc děkuji za Váš podnět směřující k získání zpětnovazebního signálu použitím přiměřeně tvrdého děliče .
Tato Vaše myšlenka mě nakonec vedla k předřazení transilu nebo dvou zenerových diod do přívodu vinutí, které má vyšší napětí, než pro zpětnou vazbu potřebuji.

Tímto řešením jedinou součástkou o hodnotě 20V upravím vstupní rozsah AVR , tak , že bude použitelný typ AVR , který původně nebyl pro tento stroj určen.
A protože do mě neustále někdo vrtal , ať si to nasimuluji, tak jsem to skutečně provedl a musím říci, že je to vynikající řešení a navíc nemusím řešit chlazení součástek , protože regulátor AVR má vstupní odpor cca 1k5. Takže si vezme cca 13-15 mA a při tomto proudu je na transilu 266 mW tepelná ztráta .
Se simulací už raději otravovat nebudu mnozí to kritizují .

Pane moc děkuji za Váš nápad .

Problém je , že se mi pak bude přebíjet akumulátor , to ještě nedopadlo .

Editoval JaroslavPavel (11-11-2017 20:35:57)

No, já jsem myslel spíš obyčejné výkonové odpory. Zenerky ovlivňují zpětnou vazbu, sice zvyšují její citlivost, ale tím pádem snižují použitelný rozsah regulace. Může se stát, že v mezních stavech regulace přestane fungovat. Skoro naprázdno tam pak může být příliš vysoké napětí nebo při větším zatížení naopak příliš nízké napětí. A ještě fungují pouze v prostředí stejnosměrného proudu.
Stejně bude nutné i tak po opravě proměřit napětí při různých zatíženích, od téměř nulového po maximální  a pro jistotu i při skokové změně zátěže.
Co se týká olověného akumulátoru, pokud tam má být zapojený pořád, musí se kvůli nepřebíjení poněkud obětovat kapacita. Buďto je baterka nabitá externí nabíječkou a pak je trvale zapojená na udržovací nabíječku ze sítě, tam je odhadem nabíjecí proud 20 - 50 mA a baterka je tak kvůli životnosti udržována na zhruba na 2/3 - 3/4 kapacity.
Nebo se dobíjí jen občasným spuštěním dieselagregátu, potom hodně záleží  na režimu, jak se dieselagregát používá. Obecně by se měla nabít v běžném nabíjecím režimu, ale spíše co nejdříve, aby se nabila i při kratším spuštění agregátu. Dobíjení by mělo skončit zase na těch 2/3 - 3/4 kapacity, rozhodně kvůli životnosti do prvního náznaku plynování. Pak záleží, jestli agregát po spuštění jede nepřetržitě spíš dny nebo spíš hodiny. Pokud jede spíš dny, tak by tam zase mělo být udržovací nabíjení těmi pár desítkami miliampér. Pokud spíš hodiny, tak by mělo stačit po nabití na stanovenou úroveň nabíjení vypnout. Aby se zamezilo "kmitání" nabíječky po dobití baterky mezi stavem  "ještě nabíjení" a "už vypnuto" , je tam třeba zavézt hysterezi, řekněme tak půl voltu napětí akumulátoru. A pokud se agregát používá velmi málo, i tak je třeba občas baterku dobít externí nabíječkou.

Dodatečně doplňuji: To platí za předpokladu, že se baterka používá jen na startování. Pokud se používá i na zapalování, potom by po nabití baterky mělo "nabíjení" pokrýt potřebu proudu pro to zapalování plus ten udržovací proud.
Obecně to je stejný problém jako byl u regulátorů alternátorů aut v době, kdy se ty věci musely sledovat, protože regulace nebyla přesná. Buďto byl příliš vysoký proud regulátoru, potom baterka byla neustále na plynovacím napětí cca  14.4 V, musela se dolívat voda a byla nízká životnost baterky. Nebo byl malý proud, potom regulátor nestíhal dobít, napětí baterky klesalo k 10 nebo i 8 voltům, blbě to startovalo a míň svítily reflektory a baterka se musela dobíjet v garáži nabíječkou. Nebo to bylo pro příslušný režim jízdy nastaveno optimálně, potom bylo na baterce cca 12 V, všechno fungovalo optimálně a baterka měla dobrou životnost.

Editoval Radim (12-11-2017 10:51:32)

Komentář k regulátorům z předchozího obrázku:
rozsah regulátoru se posunul použitím transilu ve větvi zpětné vazby . Požil jsem transil 20V.
        Generátor s dvojitým buzením měl po spuštění s vlastní regulací AVR 240V na výstupních svorkách.  Snížení tohoto napětí bylo pracnější, obvody se chovaly nelineárně. Zpravil to několikanásobný zásah do děliče zpětné vazby AVR.  Napětí na výstupu skončilo na 233 V AC .
Simulace na AVR tohoto regulátoru nebyla úspěšná s programem Multisim. Ještě bude kolega zpracovávat analýzu v MicoCapu .Uvidíme budou-li věrohodné výsledky z tohoto programu.
        Taky mi tento generátor zničil koncový stupeň regulátoru napětí ve zdroji,který byl použit k cizímu buzení stroje a potom jsem zjistil, že i bez buzení stroj má na budících svorkách protinapětí 13V AC, což bylo ve své amplitudě vyšší, než potřebné budící ( 8,5 V DC)  napětí a mohlo poškodit výkonový tranzistor stabilizovaného zdroje.
Oba stroje už pracují.

Editoval JaroslavPavel (16-11-2017 16:17:18)

Považoval jsem za zajímavé ukázat jaké problémy mohou být u zdrojů napětí.
         To že se mi nepovedla simulace v Multisimu je taky zajímavé, a svědčí o tom ,že spínané obvody se chovají trochu jinak jak linearizované, které mi doposud chodily.Jo ale hlavně jem měl problém s tím,že tam nebyly knihovny od těch polovodičů, co jsou použity ve stroji. A já tam dal co mě napadlo a bylo v knihovně k použití funkční.
        Protinapětí u těch rotujících cívek jsou záludné, nejsme na jejich přítomnost zvyklí.
Někde jsem četl,že je i simulační program pro spínané obvody,jsem na něj zvědav.
Teď se ještě věnuji Multisimu, koupil jsem si k tomu knihu a další texty a taky si něco přečtu o MicroCapu mám přístup na demo verzi .
Ještě musím udělat tu SMA 250 do Multisimu, uvidím jak to dopadne.

Editoval JaroslavPavel (17-11-2017 11:42:13)

Už se mi podařilo rozchodit i simulaci na ten regulátor .
Z průběhů se ukazuje, že se jedná o šířkově modulovaný regulátor a tím pádem tam nefunguje "lineární" přístup k děličům ve vstupu regulátoru .Toto jsem taky vlastně ověřil přímo na vzorku , kdy jsem se snažil snížit výstupní napětí generátoru změnou dělícího poměru děliče , ale následek byl přesně opačný a až  po zásahu do parametrů v jiné části děliče se sice trochu dalo výstupní  napětí zmenšit , ale reakce
stroje byla velmi neochotná . Ze simulace je pak jasné proč to tak bylo.

Nechci však posílat dlouhé výpisy  přímo na stránky fóra z toho simulátoru ( jedná se o Multisim ) .

Editoval JaroslavPavel (19-11-2017 14:43:26)

Synergií je u MIG strojů myšleno to, že se zadají určité vstupní parametry (např druh plynu, materiál a průměr drátu, tl. materiálu) a stroj k tomu nastaví další parametry (napětí, indukčnost, rychlost podavače drátu. Dá to do souladu tak aby oblouk byl v pásmu stability, něco jako svářečka s určitým stupněm inteligence, parametry tak jdou ještě ručně doladit. Nic konkrétního o ní nevím.

Kdyby neměřila proud CH-0400-1201  nejspíš nebude vařit vůbec nebo nebude ukazovat proud protože je to odbočka.
Funguje jako každá jíná třeba ...  http://docs-europe.electrocomponents.co … 5fdaac.pdf

Docela skok od Merkleho k Viva

Ta sonda může měřit jak DC tak AC, je určená na měření dost vysokých proudů. Poškodit se tedy může přes napájení nebo výstup.
Nominal current measuring range: 100 A ~800 A (AC) or 100 A ~ 800 A (DC).
Output voltage: 0 ~   +/-10V. 
Or output current:0～20mA.
Je doporučeno nastavit výstup pomocí GIN na max 4V.

Dioda: nejlépe pájecí a odpájecí pinzetou (má dva samostatně vyhřívané hroty, jsou buď samostatně, nebo jako příslušenství odpájecích stanic.
LM324: horkovzdušnou odpájecí soupravou, na výstup nástavec na tento typ pouzdra (se dvěma výfuky se stejnou roztečí jako má ta LM324), nebo regulovanou horkovzdušnou pistolí s vhodným nástavcem.

Možná někomu pomůže ruská odpáječka z autozapalovače: https://www.youtube.com/watch?v=KpkeJOzD2r0

Editoval baturs (23-11-2017 21:57:00)

Čínské horkovzdušné páječky jsou cenově dostupné a dokonce i celkem dobře fungují. I příslušný nástavec pro SOIC pouzdra není nic drahého. Ale obávám se, že na tuto destičku by nemusela pouhá horkovzdušná páječka stačit, protože ta keramika bude asi mít podstatně vyšší tepelnou vodivost oproti klasické FR4 nebo nějakému impregnovanému papíru. Ale ta destička není nijak velká, tak to možná půjde a jen bude potřeba na to déle foukat, než se celá destička trochu zahřeje. U velkých desek s vysokým počtem vrstev a s napájecími vrstvami (vysoká tepelná vodivost, typicky např. základní desky dnešních počítačů) se to řeší tzv. spodním předehřevem, kdy se celá deska položí nad infrazářič. Hotové v obchodě je to docela drahá věc a není to nic jiného než ohřívací plotýnka v plechové skříňce, takže to lze "kreativně nahradit" např. položením destičky na (nad) žehličku nastavenou na cca 140-160°C. Jde jen o to, dostat do širší oblasti kolem pájeného místa další teplo, tak aby horkému vzduchu stačilo jen mírně zvýšit teplotu nad t. tavení pájky a aby okolí neodvádělo teplo pryč.

Ty horkovzdušky jsou dvou typů
- s membránovým dmychadlem ve skříňce a vedením studeného vzduchu do rukojeti, kde je jen topné těleso
- s vrtulovým/turbo dmychadlem v rukojeti
Mám zkušenost (dobrou) jen s prvním typem, ale údajně dobře fungují i ty s turbodmychadlem. Tak si myslím, že by k Vašemu účelu dobře posloužila i např. tato nejlevnější horkovzduška. Dobrý výběr mají např. v obchodě hotair.cz, to samé bohužel nelze říci o jejich cenách. Zejména nástavce doporučuji koupit jinde, třeba v tom deltamobile.cz, kde jsou kolem 150-180 Kč. U hotair.cz chtějí za jeden nástavec přes 600 Kč. Tento A1132 by měl fungovat pro pouzdro SOIC14, byť jsou trysky trochu delší, ale to si myslím, že u této destičky nevadí - není to osazené na husto a nehrozí, že byste odfoukl něco kolem. Správný nástavec na toto pouzdro by měl mít označení A1131, na deltamobile.cz není, ale pravděpodobně by ho mohli objednat za podobnou cenu jako ty, které tam mají. Doporučuji také ověřit dotazem, jestli tyto nástavce pasují na danou horkovzdušnou stanici/rukojeť. Na MELF diodu postačí obyčejný trubičkový nástavec dostatečného průměru - často je součástí balení páječky, ale i kdyby nebyl, tak ho mají v tom deltamobile.cz také za 150 Kč.

K očištění pájky z SMD pájecích plošek doporučuji koupit odsávací měděnou licnu, pokud už ji nepoužíváte k odsávání spojů. Nový obvod připájíte snadno klasickou hrotovou páječkou.

Editoval Aleš_ (24-11-2017 00:21:59)

Jestli mohu trochu přispět k diskuzi. Na odpajení stačí jednoduchá páječka s hrotem.  Chce to jen trochu zručnosti. Dioda: na konce diody přidat olovnatou pájku a pak páječkou rychle střídavě zahřivat oba konce. do 3-4s je dioda venku.  U pouzdra SO14: na jednu stranu přidám olovnatou pájku aby se vytvořila souvislá vrstva. Páječkou pak jezdím tam a zpátky dokud není pajka zcela roztavená a současně pinzetou  se snažím zvednout IC na jedné straně. Do 10s je jena strana volná.  no a podobně i druhá strana.  pak už stačí kdnotem odsát pájku z plošek, očistit isopropanolem a deska je připravená na připájení nových součástek.  Takto to tady v práci běžně děláme. Standard IPC-7711B/7721B to zrovna nesplňuje ale žejeme s tím a z Německa jsme na to negativní ohlasy neměli.