SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Dříve se v domovních vodoinstalacích hojně používaly ocelové pozinkované trubky, které se v naší oblasti za chvíli zevnitř pokryly vápenitými úsadami. Pokud to někdo pravidelně nečistil, voda tekla v podstatě "kamennou" vápencovou trubkou. V krajních případech docházelo třeba po 30-40ti letech vlivem úsad až k ucpání potrubí. (hlavně tam, kde byl malý průtok/odběr a voda dlouho stála). Pak se musely rozvody vyměnit. U plastu se to usazování v takové míře neděje, ale nějaký povlak tam je také. Takže kdo má trochu vápenatou (kamenitou) vodu, za nějaký čas má "vyvložkováno".

j.bill napsal(a):

Franku, tu vodu vám závidím. Dříve, když jsme nepoužívali filtry typu Brita a podobně, jsme museli čistit rychlovarnou konvici každý týden.

To si pamatuju, když jsem žil v ČSSR. Úžasně tvrdá vápenatá voda...

Tak to je mazec!

Za komunistů  takové  věci obvykle produkovala jen  jedna fabrika v republice.  Konkurenční provozy komunisti  buď zrušili  nebo pospojovali  do  jednoho podniku. Proto  byl  v republice obvykle k  dispozici  jen  jeden  typ.
Účinnost  jinak  nebyla tak  hrozná, protékající  voda se musela seřídit tak  akorát. Aby jí  vytékalo  málo ale ještě to  dobře chladilo.   Když  by se počítalo    měrné  teplo  vody z  20 do  100 st  c plus výparné  teplo jako  základ,  tak  při  tom  správném  nastavení mohla být účinnost  vyšší  než  100 %.  Významná  část  výparného  tepla se tím  chlazením  vracela zpět ,  odhadem  by to  tak  mohlo  být  víc než  čtvrtina.
Ale každopádně taková  elektroforézní  linka nebo většina mokrých  předúprav  pod lakování  nebo prakticky všechny galvanovny by pro kvalitní produkci,  kdyby se tam  měla používat  destilovaná  voda, žraly kvanta energie. Všude v takových  linkách,  hlavně na oplachy dílů a na přípravu  většiny lázní  se dnes používá  voda na úrovni  čistoty destilované  vody.  Jenže dnes se už  dávno ta voda dělá  iontoměniči  neboli  těmi  molekulárními  síty.

Editoval Radim (24-01-2023 07:59:25)

bobobo napsal(a):

Je vidět , habaso , že nemáš potuchy o průmyslu . Ve velkém průmyslu existovala všade tzv. průmyslová voda . Zjisti si co to bylo . A spotřeba elektriky je normální , odpovídající varu . A voda je DESTILOVANÁ . Nech se někde poučit o rozdílu vody destilované a získané osmozou . Neznalost je děsivá . Nehledě na to , že bolševik si postavil dostatek energetických zdrojů , kdy za mého mládí byla akumulační sazba 7hal/kWh . Kdyby se dnes měly ztratit stavby vedené bolševikem , byli bychom byli rázem v Afghánistánu .

bobobo Prosím Tě, až budeš mít zase chuť psát všude ke všemu svá vyjádření, zkus si přečíst alespoň komu odpovídáš. Mně to v tomto vlákně fakt těžko půjde, když jsem sem nic nenapsal.

Ale to tak vubec neni. Voda se pro prumysl kdysi mozna destilovala, protoze to bylo technonolgicky jednodussi. V drtive vetsine pripadu lze deionizovanou a destilovanou vodu zamenovat typ. pro oplachy pred naterem, priprava lazni, napln do akumulatoru a dalsi. Tak se to dela v soucasne dobe, vyjde to levneji. A v laboratorich jsou ty demineralizatory mnohem slozitejsi, nez co ma nekdo doma na vodovodu nebo pro bezne predcisteni vody v prumyslu. Soucasti je i uhlikovy filtr na odstraneni organickych latek ad, ktere sita nepoberou. S cistotou destilovane vody si nedelej iluze, ty sklenene aparatury Simex nebyly z nijak vysoce jakostniho skla. Ac ti to muze prijit jako nesmysl tak ze skla se do destilovane vody dostavaly primesy skla. Dokonce vim, ze pokud byla nova kadinka a varila se v ni voda, fenoftalein ji zbarvil do cervena, bylo tam teda zasadite pH vyluhovanim sodnych iontu. Ja se nepotrebuji dohadovat, v laboratori jsem pracoval10 let a spoustu zarizeni jsem mel i doma vc. kolon a analytickych vah s presnosti 0.1 mg.

Editoval Jakobo (02-03-2023 15:08:01)

To jsou zase bláboly , a protože se křemenné sklo rozpoští , tak se v něm v analytice stále pracuje . Nevím co sem taháš váhy , ty má každý ňouma , jinak laborka nejede . Nejenomže jsem měl kalibrované váhy , ale měřidla jak na teplotu , tak na délková měření i např. trhačku . Nevysvětluj mi , co je to laborka . Poprvé jsem v ní pracoval před 50sáti lety .

Vokys napsal(a):

Myslíte, že se může ten horák ohřát na tolik, aby se z něho začal uvažovat chrom jako třeba při svařování?  Aby se to pak zbytečně nejedlo a nedýchalo. Na druhou stranu plyn hoří kousek od hořáku a hořák je plynem chlazený, takže si myslím, že by k uvolnění docházet nemělo. Co si o tom myslíte?

Při teplotách plynového hořáku se chróm, ani jiné legující prvky uvolňovat nebudou v míře ohrožující zdraví. Takový jev nastává při mnohonásobně vyšších teplotách. Teplota varu Cr je 2670,85 °C Takovou teplotu nelze dosáhnout hořákem plyn/vzduch.

Vokys napsal(a):

S tím, že to bude reznout počítám ale předpokládám, že pomaleji než původní hořák z nějaké 0,8mm plechu.

No, záleží jaký druh nerezu použijete. Ale i ten běžný AISI 304 by v plynovým hořáku neměl ihned ani reznout. Z dlouhodobého hlediska ano, neboť nastane vysokou teplotou úbytek chrómu, jednak povrchovou oxidací a potom vysokou afinitou k uhlíku(který je součástí paliva) nastane vznik carbidů chrómu a za velmi dlouhou dobu i ke zkřehnutí. Ale to je záležitost mnoha let.

Zdravím. Tak jsem si to tu pročetl. Škodlivost chrómu, škodlivost mědi....kdysi jsme měli v kuchyni grilovací jehly. Stříbrné. vypadaly jako nerezové. Postupem času, asi hlavně vlivem čištění drsnou hubkou sa setřel ten "nerez" a pod tím byla měď. Takže pochromovaná ocel. Co takto oklepat nerezovou elektrodu, ošmirglovat a vyrobit si z ní jehlu? Horší nebo lepší než ten chróm?

Problematiku hormonů a dusitanů v této chvíli a na tomto fóru asi ani řešit nechci. Šlo mně spíš o to, že nerez je v různých složeních, že existuje "potravinářská nerez" a v tomto kontextu mě zajímá jak daleko je nerez elektroda od potravinářského nerezu?

Když to zde čtu, musím se některým obavám smát. Rozumně to zde zdůvodnil bobobo s tou četností použití.
Mimochodem chróm se za běžných teplot neuvolňuje do potravin, stejně jako nerez. Také prakticky nevidím rozdíl mezi nerez a "potravinářská nerez". Kdo to proboha tak určil?

1.4301 / AISI 304 / ČSN 17240, 17241
"Potravinářská nerez" ("potravina") je zažitý neodborný název pro tuto korozivzdornou ocel nejčastěji používanou v potravinářském  průmyslu. Něco podobně vzniklého jako třeba "kamnářský tmel" nebo "karosářský tmel" či "motorový olej"....