SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Tolik zbytečných příspěvků a jen jeden, který byl opravdu k věci. Všichni gůgloví odborníci jsou k ničemu v porovnání s vlastní konkrétní zkušeností.Proto děkuji Tomáši S, že napsal co napsal.
Online
Ondra P napsal(a):
....že kdyš jsem zatahoval maso na klasické pánvi a pak na měděné, sem se nestačil divit, jak je to rychlé....
Pozeram ze kruzok vareni a svareni rozsiril... Inak ked chces fakt dobry hrnec kup si cesky
CEBS modry smalt v tom je gulas aj 3-4h este teply dost ma to prekvapilo keby nebola pokrievka tak sa mi to odpari cele
Ma to aj nevyhody. Musis nechat viac vody lebo drzi teplo po vypnuti a odpari sa voda a pripali,
Spodok miesat a skrabkat iba drevennym a plastovym naradim
Ma to sakra horuce rucky, treba rukavice na presuvanie medzi platnickami!
Velky pozor na rozpaleny hrniec a studenu vodu. Moze popraskat smalt cize postupne ohrievanie
alebo pockat kym vychladne inak super hrniec hlavne tie 3-5l.
Pouzivam ho na plyne ale toto leto planujem otestovat na indukcnej platnicke z LIDLa
Sledujem ako sa stym hras ale nebolo by lepsie to dat niekde galvanizovat. Bolo by to lahsie a rovnomernejsie.
Tiez som zistil ze mam 20r tazku 1cm dno panvicu a je medenna ked som ju cistil cisticom na spaleniny zliezol povrch asi nickel.
Podtym striebornym povrchom sa usmievala pekna med bocne steny su asi 5mm (fakt hrube) a teplo citit aj tam
Editoval ihlan (15-04-2018 17:41:52)
Offline
Dá se to udělat i kyselinou chlorovodíkovou aby to dobře chytlo. Kyselina se odpaří a není důvod "k panice" Navíc se opláchnutím vodou neutralizuje. Já ji běžně používám v létě do bazénu ke snížení PH (cca 1l kyseliny na 10000l vody ) Minulý rok jsem potřeboval pocínovat postříbřeneé dráty. Obyčejná kalafuna (smola) nestačila. Až když jsem to omáčel v HCL tak to pak pomocí té kalafuny pěkně chytlo... Stačí to vzít štětcem a pěkně to "vymalovat kyselinou", nahřát hodit pár kousků kalafuny (smoly) s tím cínem, nechat roztavit a hned to pěkně rozetřít tím hadříkem. Klidně to zítra vyzkouším na měděné trubce a dám vědět...
Offline
Galvanické pokovení pocínováním není vhodné, protože má póry a jeho tloušťka je velmi malá. Navíc si nejsem jistý, jestl ije možné dávat galvanický cín rovnou na měď, jestli tam nemusí být ještě nějaká mezivrstva jiného, taky toxického kovu.
Používat k pocínování jako tavidlo kyselinu chlorovodíkou je podle mně zbytečné. Kyselina se teplem odpaří a vrstva tavidla -chloridu měďnatého tam zůstane minimální, téměř není. A kyselina je dost agresívní, stačí třeba kapka na oděv a je tam díra.
Tavidla na této bázi jsou jinak složena z 2/3 - 3/4 (odhadem) z chloridu zinečnatého a zbytek tam je chlorid amonný neboli salmiak. Tyto látky tedy stačí koupit jako chemikálie třeba i v technické kvalitě, nemusí se v kyselině rozpouštět třeba odřezky pozinkovaného plechu a buď rozpustit ve vodě nebo v druhé verzi podrtit na prášek a vmíchat do roztoku kalafuny. Do varianty vodného roztoku se potom ještě dává nějaké procento kyseliny chlorovodíkové, aby svým působením čistila kov od oxidů už za studena. Přesná koncentrace, množství vody a obou solí se potom najde na internetu.
Tavidlo je za horka, po odpaření vody, potom směs chloridů zinečnatého a amonného, kdy chlorid zinečnatý je netečná roztavená složka akorát chránící povrch kovu před oxidací a chlorid amonný je za horka reaktivní složka, kdy za přítomnosti oxidu kovu se amoniak uvolní a zbývá vlastně molekula kyseliny chlorovodíkové, která zreaguje s tím oxidem.
Editoval Radim (15-04-2018 19:37:37)
Offline
Ad ta pájecí voda/ převařená kyselina, prý je nejlepší vybrakovat staré obyčejné zinkové tužkové baterie a ty obaly jsou z čistého zinku a ty hodit do HCL. Jednou před 20-ti lety jse to dělal a přišlo mi to dobré a pájka se chytala na zašlý pozink plech jak divá
Offline
Ihlan mozem potvrdit z praxe take hrnce som kupoval v 2005 roku celu sadu a bola aj drahsia a su fakt Super + aj dno maju hrube,ze drzia teplo a smalt kvalitny len su tazke Keby niekto o nich rozmyslal tak odporucam ked uz zasieram vlakno
Offline
tomaslad napsal(a):
Ad ta pájecí voda/ převařená kyselina, prý je nejlepší vybrakovat staré obyčejné zinkové tužkové baterie a ty obaly jsou z čistého zinku a ty hodit do HCL. Jednou před 20-ti lety jse to dělal a přišlo mi to dobré a pájka se chytala na zašlý pozink plech jak divá
Staré zinkové tužkové baterie obsahovaly se zinkem ještě kadmium. A ještě starší, ale to už je asi dávno, rtuť.
Rtuť z hlavy nevím, ale kadmium se chemicky chová prakticky totožně jako zinek. Proto při rozpouštění zinku z těchto baterií v kyselině i kadminum, pokud tam bylo, určitě přešlo do pájecí vody. Možná proto ta pájecí voda fungovala lépe než běžná pájecí voda.
Ale na věci přicházející do styku s potravinami bych cokoliv s kadmiem nikdy nedal. I když z hlavy nevím, kolik z toho kadmia by se při cínování zachytilo v cínu.
takže když kvůli zinku vybrakovat nějaké zinkové baterie, tak nejlépe ty novodobé "ekologické" , ne nějaká staré x let zapomenuté v šuplíku.
Podle mne je pořád nejčistší tu pájecí vodu prostě namíchat z chemikálií.
Editoval Radim (16-04-2018 20:12:22)
Offline
...ahoj...no,přečetl jsem si tady veškerý názory,něco je správně a něco je mimo mísu...na rozpuštění,roztavení toho pudrového cínu stačí koupit kostku salmiaku,na jemném sítu jí nastrouhat a tento pudr smíchat s tím cínem...na ohřev je nejlepší (aspoň já to tak dělám asi 15 let) klasická letlampa ohřev jde zvnějšku,můžeš si to oddálit,nebo přiblížit a uvnitř tu směs honím kusem kevlarový tkaniny...kdysi se používaly štětce,které měly ta vlákna z azbestu,ale už se nedají sehnat,ale dají se vyrobit...prosím,nekamenujte mě,ale opravdu jsem toho nádobí a jiných věcí nacínoval dost...Koník...
Offline
Dobrý den, chtěl bych navázat na diskusi cínování s dotazem, jestli někdo nemáte zkušenost s cínováním ocelové nádoby. Jedná se o míchací mísu kuchyňského robota / mat. ocel 2mm. Mísa byla původně dle návodu k robotu žárově cínovaná ( doslova z návodu: „cínovaná v ohni“). Tohle se už v rámci renovace asi nepovede – není kde, resp. už se to dle mého zjištění v republice nikde nedělá.
Z vnitřní strany je mísa ve stavu 50/50 ( zbytky cínu / koroze - rok výroby 1956). Z venkovní strany stav „na plech“ / někdo to už zkoušel leštit. Chtěl bych mísu nově pocínovat k dalšímu využití. Máte s tím prosím někdo zkušenost – tj. jak mísu pocínovat oboustranně? Je to vůbec technicky reálné z důvodu ohřevu mísy na teplotu tavení cínu? Nebo možnost uvnitř cín / z venkovní strany pomědit? Díky za radu.
Offline
mozne to samozrejme je otazne je kolko tisic eur si ochotny do toho investovat ?
Offline
Pokud cínovat oboustraně, tak ponořením a to bude omezovat velikost vany.
Pamatuji dobu, kdy byly v prádelnách domů vyvářecí kotle, měděné. V té době ještě chodili cikáni (dnes romové) dům od domu a nabízeli různé práce, broušení nožů, nůžek a také cínování prádelních kotlů. Uměli to a dělali dobře. Oboustraně ale ne. Sháněl bych firmu, kde cínují větší předměty. V dnešní době to bude problém. Poslední firmu o které vím, že žárově cínovala byly Orlické strojírny - Porkert, ve Skuhrově. Místo fabriky tam je už jen volný plac, možná už nějak zastavěný.
Dnes se asi takové kotle vyrábějí z nerezu.
Offline
Ona ta mísa je spíše větší hrnec pr. 25cm / výška 16cm. Původem je to z továrny Porkert ( Robot UKS) ve Skruhově. Tam se cínovalo ponořením. Tak jsem po pročtení všech možných diskusí k cínování přemýšlel jestli by to šlo zevnitř znovu pocínovat ( pocínovací pastou nebo kyselina/čistý cín) a z venku chemicky pomědit. Jestli je taková kombinace vůbec v praxi reálná.
Offline
Dobrý den Viděl bych to asi takto .Máte dvě možnosti buď si to pocínujete sám doma ohřátím ,pocínováním části hrnce, otření hadrem a tímto postupem pocínujete postupně celý hrnec. Předem je samozřejmě potřeba aby byl hrnec zcela kovově čistý. Tento způsob se stále používá v některých výrobních závodech v zahraničí a třeba na Yotube najdete záznam z exkurze v takovém závodu. Pokud bude hrnec používán je potřeba použít cín bez olova . Doporučuji cín s příměsí mědi a nebo stříbra. Obě slitiny se dají koupit jako pájka pro pájení měděných trubek
No a možnost číslo dvě. Z nádoby nechat elektrochemicky nebo chemicky odstranit zbytky starého cínu a nechat znovu galvanicky pocínovat.
nechával jsem takto pocínovat už různé díly (ne jen kuchyňské ). Teď mám zrovna k pocínování od kamaráda kus mlýnku na strouhanku. Zdravím Štěpán.
Offline
Díky za reakci na dotaz. Zkusím variantu "cín/hadr". Vybavení na ohřev v dílně mám. Ohledně přípravy podkladu - jak píšete, že hrnec musí být zcela kovově čistý - chytne nová vrstva cínu na tu starou původní ( za předpokladu řádné přípravy podkladu.. očištění, vybroušení poškozených míst, ber koroze....) ? Bude potom potřeba použít tavidlo nebo pájecí klempířskou kyselinu/vodu? Někde to bylo již výše zmíněno s postupem: nahřát hrnec ca. na 100 st. vytřít pájecí vodou, nechat odpařit, cínovat. Nemáte s tím zkušenost ať nezkouším vymyšlené a vyzkoušené? Cín bez olova ( dle Vašeho doporučení s příměsí mědi nebo stříbra) nebo jsem viděl na Yotube použítí pocínovací pasty 99,9% Sn od CHEM-WELD / odkaz: https://eshop.chemweld.cz/Pocinovaci-pa … tion.Díky, Petr
Offline
Řekl bych, že ten cín byla tehdy spíš nouzová povrchovka. Z nerezi to tehdy udělat asi nešlo, protože nerez tehdy byla pro neprůmyslové zařízení pravděpodobně nedostupná. Zatímco klempířů, kteří uměli takové nádoby cínovat, bylo tehdy plno. Takže takový robot byl tehdy samodomo snadno opravitelný, i když cín je měkký a při častějším používání robota nejspíš rychle zmizel. Dokonce ani nemuselo vadit, že tam cín nebyl, pokud se robot používal často a po použití se čistě vymyl, vytřel do sucha a holá ocel nakonzervovala třeba slabou vrstvou nějakého stolního oleje nebo sádla. Nádoba se potom těsně před dalším použitím vytřela.
Co se týká chemického - galvanického pomědění, vnitřek nádoby by se musel před poměděním chránit. Nevím, jistě, jak snadno a dobře je to u takové otevřené plochy možné.
Pokud ano, viděl bych vnitřek nádoby na pořádné přebroušení, ve finále hodně jemným brusným papíre, hodnoty ve finále tak 800 , 1000 . Potom v galvanovně na odmoření zbytků rzi z těch rýh, na vyleštění vnitřku nádoby, potom chránění, potom vyloučení tlustovrstvé kyanidové mědi na vnějšek. A nakonec doma nebo u klempíře žárové pocínování vnitřku nádoby.
Editoval Radim (07-04-2021 18:31:19)
Offline
Dobrý den Moje zkušenost je taková, že pokud je stará cínová vrstva porušená , někde zvětralá a někde setřená je nejlepší tuto vrstvu zcela odstranit potom podle žádaného vzhledu obrousit , okartáčovat nebo vyleštit a potom znovu pocínovat. Tak máte záruku, že cín dobře a stejnoměrně pokryje celou plochu. Pastu od Chemweldu jsem osobně nepoužíval ale díval jsem se na odkaz a bude to určitě použitelné a uvádí že je to také zdravotně nezávadné tak že i to je v pohodě, tavidlo už to obsahuje. Jinak jak jsem viděl i Chemweld doporučuje otírání hadrem.
Já jsem někdy používal pastu, která se prodává pro instalatéry pro pájení měděných trubek , která obsahuje buď příměs mědi a nebo stříbra, podle toho
s jakou pájkou se používá. Tyhle slitiny mají trochu vyšší teplotu tavení, tak že předpokládám , že s tím chemweldem to půjde s čistým cínem ještě lépe.
Nevím odkud jste ale pokud by jste potřeboval tak s galvanickým cínováním, měděním , nebo odstraněním staré cínové vrstvy mohu pomoci
Držím palce ať se to podaří a zdravím Štěpán
Offline
Štěpán napsal(a):
Dobrý den Moje zkušenost je taková, že pokud je stará cínová vrstva porušená , někde zvětralá a někde setřená je nejlepší tuto vrstvu zcela odstranit potom podle žádaného vzhledu obrousit , okartáčovat nebo vyleštit a potom znovu pocínovat. Tak máte záruku, že cín dobře a stejnoměrně pokryje celou plochu. Pastu od Chemweldu jsem osobně nepoužíval ale díval jsem se na odkaz a bude to určitě použitelné a uvádí že je to také zdravotně nezávadné tak že i to je v pohodě, tavidlo už to obsahuje. Jinak jak jsem viděl i Chemweld doporučuje otírání hadrem.
Já jsem někdy používal pastu, která se prodává pro instalatéry pro pájení měděných trubek , která obsahuje buď příměs mědi a nebo stříbra, podle toho
s jakou pájkou se používá. Tyhle slitiny mají trochu vyšší teplotu tavení, tak že předpokládám , že s tím chemweldem to půjde s čistým cínem ještě lépe.
Nevím odkud jste ale pokud by jste potřeboval tak s galvanickým cínováním, měděním , nebo odstraněním staré cínové vrstvy mohu pomoci
Držím palce ať se to podaří a zdravím Štěpán
Dobrý den, děkuji za příspěvek - pokud by jste poradil s odstraněním staré cínové vrstvy, byl bych rád. Děkuji, Petr
Offline
Dobrý den Vzhledem k tomu , že jste nenapsal odkud jste tak Vám zde poradím v teoretické rovině. Odneste to někam do galvanovny, kde mají k dispozici stahovací lázeň přímo na cín nebo kyanid . Mohu Vám s tím pomoci v Praze . Tak pokud chcete, napište mi do emailu aby to tu někdo nebral jako pochybnou reklamu na firmu. Zdravím Štěpán
Offline
Zdenek11 napsal(a):
Podle mně už je zbytečné kupovat hotovou pastu, když máš práškový cín, stačí ho smíchat s cca 15% hmotn. s pastovým tavidlem, ale to už je na tobě.
Ten teploměr ti u těchto tenkostěnných věcí moc nepomůže, než to v jednom místě změříš, jinde už to bude za 2 nebo 3 sekundy úplně jinak. Zkušený praktik pozná vhodnou teplotu podle změny zbarvení mědi, ale to je až opravdu dlouholetou praxí. Největší problém asi bude sehnat vhodný zdroj tepla, ten z videa má podle mě odhadem kolem 10-15 kW nebo víc a i vhodný směr tepelného toku. Dá se to opravdu velmi lehce přepálit, povlak pak nestojí za nic, je zbarvený, přepálený.
Ono na videu vypadá jednoduše i pilotování F1....Prostě chce to pár hodin zkoušet a zkoušet.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na uvedený poměr cín x tavidlo - tj. na 100% hmotnosti hotové pasty přijde 85% hmot. práškový cín + 15% hmot. tavidlo ( F-SW 21) ? Děkuji.
Offline
Jo, máš to napsaný správně, ten poměr jsem někde našel na netu, ale už nevím, kde. Ale to bylo psaný pro Ondra P, který už měl doma koupený práškový cín a nevěděl, co s ním. Jinak je určitě lepší koupit už hotovou pastu i s tavidlem, to tavidlo v ní bude zřejmě o dost účinnější (ale pravděpodobně samostatně nesehnatelné). Měly by se snad prodávat i pasty na ocel.
Pokud v cínování nádob nemáš dostatečnou praxi, skoro jistě se ti to na první dobrou nepovede, je to přece jen trošku jiný, než pocínovat konec trubky nebo kousek plechu.
Offline
Zdenek11 napsal(a):
Jo, máš to napsaný správně, ten poměr jsem někde našel na netu, ale už nevím, kde. Ale to bylo psaný pro Ondra P, který už měl doma koupený práškový cín a nevěděl, co s ním. Jinak je určitě lepší koupit už hotovou pastu i s tavidlem, to tavidlo v ní bude zřejmě o dost účinnější (ale pravděpodobně samostatně nesehnatelné). Měly by se snad prodávat i pasty na ocel.
Pokud v cínování nádob nemáš dostatečnou praxi, skoro jistě se ti to na první dobrou nepovede, je to přece jen trošku jiný, než pocínovat konec trubky nebo kousek plechu.
Děkuji za reakci na dotaz, jedná se mi o opravu cínované nádoby k míchačce masa – je tam pár míst odřených chodem stroje na plech ( bez koroze), tak bych je chtěl zkusit opravit/zatáhnout cínem.
Nádoba je původně cínovaná na vnitřní i vnější straně. Oprava asi páječkou/kopytem, hořákem nevím jak by to šlo. Hotovou pastu s 99,9% cínem ( atest na potravinářské účely) jsem našel, dá se koupit.
Offline
Řekl bych, že poněkud záleží, jak má ta nádoba silné stěny neboli jak velkým výkonem je třeba to místo na opravu nahřát, aby bylo dostatečně prohřáté. Protože aby tam ten cín šel a dobře držel, prohřát se musí. A potom případně jako teplotou budou namáhána místa bezprostředně okolo, kde zůstane původní cín. Předpokládám, že nádoba je z běžné černé oceli. Pokud je stěna spíš tenká, plechová, měla by na opravu pocínování stačit běžná elektrická klempířská pájka o výkonu kolem 250 - 400 watt. letlampa nebo propanbutanový hořák s pájkou je méně vhodný, protože zahřívá moc plošně.
Co se týká vlastní opravy, vidím tam dvě možnosti. První úspornou, že se prostě vezme ta elektrická páječka a ta místa bez cínu, velmi důkladně očištěná od mastnoty, se prostě pocínují. Zdrojem cínu může být obyčejná cínová pájka s atestem pro potraviny, čisttý cín s trochou Cu a Ag. Tak to vyjde asi nejlevněji, ale problémem jsou místa na rozhraní nového a původního cínu, kde by se i po opravě mohly vyskytnout místa bez cínu. protože původní cín už může být tenčí, namáhaný jednak tavidly , jednak teplotou. Akle každopádně tato oprava vyjde mnohem levněji.
Druhá možnost, jak už tady píšou nahoře, je nově pocínovat celý vnitřek. Ať už tou elektrickou pájkou a postupně, potom by k tomu šlo použít levnější cín v pájce. Nebo cínovou pastou s tavidlem, nádobu pečlivě celou očistit, asi nejlépe sundat i ten celý starý cín a potom obřevem, třeba nádoby zvenku PB plamenem nebo možná v nějaké peci, cínovou pastu přetavit.
Každopádně tam je velice nutné v každém případě velice důkladně ten povrch co nejlépe očistit. S masem a živočišnými tuky mám zkušenosti, že ten materiál lpí na kovu a vytváří na něm pevnou vrstvičku, která cínování hodně brání. A dá se sundat buď velmi agresívními činidly nebo mechanicky brusným papírem nebo za mokra pískem na nádobí atd. Pokud by s tou opravou šlo počkat do teplých dnů, navrhoval bych to cínování dělat s nějakým agresívním tavidlem typu chloridů zinečnatého a amonného v pastě nebo klasickou "klempířskou vodičkou" a podobnými. Přece jen je takovými prostředky čištění povrchu a následná přilnavost cínu nejlepší, ale v uzavřeném prostoru, pokud místo práce není pod intenzvním odsáváním, dochází vlivem par k rychlé korozi všeho ostatního, co tam v místnosti je. Takže je velmi vhodné toto dělat venku.
A když ta nádoba nemá žádné záhyby a kapsy, zbytky tavidla se po cínování bez problémů vymyjí vodou a povrch neutralizuje třeba slabým roztokem sody nebo amoniaku z čpavkové vody. A nádoba potom po cínování drží a nerezne vlivem zbytků tavidla.
Editoval Radim (23-11-2021 08:57:40)
Offline
Radim napsal(a):
Řekl bych, že poněkud záleží, jak má ta nádoba silné stěny neboli jak velkým výkonem je třeba to místo na opravu nahřát, aby bylo dostatečně prohřáté. Protože aby tam ten cín šel a dobře držel, prohřát se musí. A potom případně jako teplotou budou namáhána místa bezprostředně okolo, kde zůstane původní cín. Předpokládám, že nádoba je z běžné černé oceli. Pokud je stěna spíš tenká, plechová, měla by na opravu pocínování stačit běžná elektrická klempířská pájka o výkonu kolem 250 - 400 watt. letlampa nebo propanbutanový hořák s pájkou je méně vhodný, protože zahřívá moc plošně.
Co se týká vlastní opravy, vidím tam dvě možnosti. První úspornou, že se prostě vezme ta elektrická páječka a ta místa bez cínu, velmi důkladně očištěná od mastnoty, se prostě pocínují. Zdrojem cínu může být obyčejná cínová pájka s atestem pro potraviny, čisttý cín s trochou Cu a Ag. Tak to vyjde asi nejlevněji, ale problémem jsou místa na rozhraní nového a původního cínu, kde by se i po opravě mohly vyskytnout místa bez cínu. protože původní cín už může být tenčí, namáhaný jednak tavidly , jednak teplotou. Akle každopádně tato oprava vyjde mnohem levněji.
Druhá možnost, jak už tady píšou nahoře, je nově pocínovat celý vnitřek. Ať už tou elektrickou pájkou a postupně, potom by k tomu šlo použít levnější cín v pájce. Nebo cínovou pastou s tavidlem, nádobu pečlivě celou očistit, asi nejlépe sundat i ten celý starý cín a potom obřevem, třeba nádoby zvenku PB plamenem nebo možná v nějaké peci, cínovou pastu přetavit.
Každopádně tam je velice nutné v každém případě velice důkladně ten povrch co nejlépe očistit. S masem a živočišnými tuky mám zkušenosti, že ten materiál lpí na kovu a vytváří na něm pevnou vrstvičku, která cínování hodně brání. A dá se sundat buď velmi agresívními činidly nebo mechanicky brusným papírem nebo za mokra pískem na nádobí atd. Pokud by s tou opravou šlo počkat do teplých dnů, navrhoval bych to cínování dělat s nějakým agresívním tavidlem typu chloridů zinečnatého a amonného v pastě nebo klasickou "klempířskou vodičkou" a podobnými. Přece jen je takovými prostředky čištění povrchu a následná přilnavost cínu nejlepší, ale v uzavřeném prostoru, pokud místo práce není pod intenzvním odsáváním, dochází vlivem par k rychlé korozi všeho ostatního, co tam v místnosti je. Takže je velmi vhodné toto dělat venku.
A když ta nádoba nemá žádné záhyby a kapsy, zbytky tavidla se po cínování bez problémů vymyjí vodou a povrch neutralizuje třeba slabým roztokem sody nebo amoniaku z čpavkové vody. A nádoba potom po cínování drží a nerezne vlivem zbytků tavidla.
Děkuji za příspěvek + popis.
Offline
Nejsem si jistý, jestli je potřeba sundávat to staré pocínování, běžně jsem pájel pocínované plechy (šly dobře i starší, matné nebo odřené) a nevím, že by byly nějaké problémy, povrch se u nich krásně obnovil.
Offline
Zdenek11 napsal(a):
Nejsem si jistý, jestli je potřeba sundávat to staré pocínování, běžně jsem pájel pocínované plechy (šly dobře i starší, matné nebo odřené) a nevím, že by byly nějaké problémy, povrch se u nich krásně obnovil.
Nejdříve to na nějakém kusu vyzkouším, uvidíme jak to půjde. Nemáš zkušenost s tou cínovou pastou nebo jsi to opravoval klasika tyčový cín + pájecí voda + hořák ?
Offline