SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

jirkati napsal(a):

Na oba typy materiálů existují pájecí kapaliny (každá jiná). Každou se pokoví cínem jeden materiál  a potom se dá vytvořit solidní spoj. Zadejte si jednotlivé pájecí kapaliny do vyhledávače a můžete vybírat.  Oba materiály se nechají i svařit. Existují přídavné materiály kterými se vytvoří heterogenní spoj. Z vašeho dotazu není zřejmé, co vlastně chcete spojovat, kolik toho bude. Pak by se dalo určit, co se pro daný případ vyplatí. Někdy může být jednodušší mechanické spojení nebo lepený spoj.

No, rozhodně to heterogenní sváření Al a oceli nebude jednoduché pro amatéra Já vím, existuje process tzv, Cold Metal Tranfer, ale to musí být special mašina. Ale i tak je to v podstatě svár na straně Al a pájený spoj na straně oceli. Teplota tavení hliníku je více jak dvakrát menší než teplota tavení železa. Konkrétně se jedná o teplotu 660 °C oproti 1538 °C. Nelze proto vytvořit klasický svarový spoj natavením obou základních materiálů a jejich propojením pomocí přídavného materiálu. Další problém je ten, že  Al se v železe rozpouští jen omezeně. Výsledkem je přítomnost křehkých intermetalických fází. Jejich přítomnost ve svarovém kovu je proto nežádoucí.
Pro svar hliníku s ocelí musí být použity takové metody, které tepelně nedegradují hliníkovou slitinu, ale přesto zajistí její spojení s ocelí. Proto se používají technologie svařování s nízkým přísunem tepla (CMT). Jako příd. mat se používá AlSi5. Potom je výsledný spoj ze strany hliníku svarový a ze strany oceli pájený. To je ale speciální technologie.
To už to pájení nebo lepení bych viděl přijatelnější. Samozřejmě metoda kterou popisujete, tj. pocínovat oba materiály předem a potom normálně pájet je OK.
Když jsem pracoval ve svář. škole, dělali jsme zajímavý pokus, ale výsledek nic moc. Na Al se navařil MIGem Al bronz. Na ocel se navařila CuSi a potom se to svařilo celé k sobě CuSi. Ale to lze dělat na větších tloušťkách a stejně nic moc.

Co je to za spoj? Nepíšete nic o pevnosti. Počítáte s tím, že je poměrně nízká, ať zvolíte metodu jakoukoliv?
Případný požadavek na pevnost splníte v podstatě jen dostatečnou styčnou plochou nebo umístěním spoje do vhodného místa.

Pokud jde o pájení, máte při volbě materiálů tyto varianty:

1) měkká pájka SnAg4 a příslušné tavidlo. Německá firma Fontargen má pájku A 611.Tavidla jsou pak tekutina F 600 pro ocel a olej F 600 Al pro hliník.
Pak bych postupoval jak píše jirkati, tzn. každý povrch pocínovat s příslušným tavidlem a pak to spájet dohromaty. To bych udělal pod tím hliníkovým.

2) tvrdá pájka Fontargen A 407 L nebo UTP 4 (modifikovaná AlSi12) s nekorozívním tavidlem Fontargen F 400 NH. Tady už mohu napsat jen konkrétní značku, protože je to otázka konkrétní receptury. Možná jiné firmě podobné tavidlo na hliník funguje i na jiné kovy, ale fakt nevím. Třeba u Fontargenu korozívní typy F 400, F 400 M a F 400 MD dobře pájí řadu slitin, nejen čistý hliník, ale např. na mědi a oceli nefungují. Zatímco F 400 NH je jen na čistý hliník, ne na slitiny hliníku, ale má i dobrou smáčivost na mědi a oceli.

Co se pevnosti týká, jsou obě varianty více-méně podobné. Na první pohled to nevypadá, ale je to tak. Měkká pájka má samozřejmě malou pevnost.
Tvrdá AlSi pájka má pevnost několikanásobně vyšší, ale do oceli je nižší difuze. Takže měkkou pájkou pájený spoj se přetrhne, tvrdou pájkou pájený se vytrhne.

3) Nejprve pomědit ocel. Ideálně dvě vrstvy MIG, ale není to dogma. Pak budete pájet kombinaci měd-hliník a to jde velmi dobře. Tato kombinace se běžně vyskytuje u klimatizací, výparníků ledniček atd. Používá se ZnAl pájka a speciální tavidlo, teplota tavení je tu 430-450°C. Fontargen to má jako A 633 a F 600 Zn. Tady budete mít vyšší pevnost než u SnAg pájky a lepší difuzi než u AlSi pájky. Ale je to komplikovanější, pájka a tavidlo nejsou běžné a navíc drahé.

Pokud byl Váš dotaz ze zvědavosti, doufám že byl objasněn. Pokud připravujete výrobu a potřebujete pomoci, také Vám to určitě bude k užitku. Ale pokud potřebujete zapájet jeden spoj, obávám se, že narazíte na nedostupnost malého množství uvedených materiálů.