SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
V pátek jsem se u __piva__ dozvěděl, že údajně se metodou MAG již dávno nesvařuje v atmosféře CO2, ale používá se prý plyn úplně jiný, ale z historických důvodů se mu říká COdvojka.
Koukal jsem na to jako "Marťan". Můžete se někdo znalý problematiky k tomuto, prosím, vyjádřit?
Offline
To pravda je i není. Čistý CO2 se už skoro nepoužívá, jeho jediná výhoda je nízká cena. Většinou se používají směsi plynů, hlavně argonu a CO2. Tyto plyny mají různé obchodní názvy podle svých výrobců např. Corgon (Linde), Mison (Aga), Tycon (Tyczka), Basimix (Basi), Weldap (Air Products), Krysal (Messer Griesheim), Corogen (SWF), Progen (Riessner Gase), Inarc (Air Liquide), Stargon (Proxair), Igumix, Sagox, ... Ve směsi je CO2 třeba jen pětina a umožňuje klidnější hoření oblouku a lepší ochranu roztaveného kovu.
Offline
Martin napsal(a):
V pátek jsem se u __piva__ dozvěděl, že údajně se metodou MAG již dávno nesvařuje v atmosféře CO2, ale používá se prý plyn úplně jiný, ale z historických důvodů se mu říká COdvojka.
Koukal jsem na to jako "Marťan". Můžete se někdo znalý problematiky k tomuto, prosím, vyjádřit?
Je potřeba rozlišovat svařování MIG a MAG. MIG znamená Melting in Inert Gas, to jest svařování v ochranné atmosféře NETEČNÉHO plynu tavící se elektrodou. MAG značí Melting in Active Gas, což znamená svařování v atmosféře plynů s chemicky AKTIVNÍMI vlastnostmi. Při MIG svařování se jako ochranné plyny používají inertní, tj. chemicky nereagující plyny, např. argon nebo směsi argonu s heliem. Volba ochranného plynu při svařování methodou MIG závisí na typu svařovaných materiálů. Čisté plyny jako argon a helium se používají převážně pro neželezné materiály. Při použití čistého argonu, neb helia, nedochází k adekvátnímu průvaru a hoření oblouku v čistém Ar je nestabilní. Při použití čistého helia dochází k nadměrné tvorbě rozstřiku (poprskání oklolí sváru).
Při MAG svařování se používá tzv. aktivní plyn, např. oxid uhličitý nebo směsi argonu s oxidem uhličitým, kyslíkem event. i vodíkem. Čistý CO2 dovoluje dobrý průvar, ale podporuje formování oxidů a karbidů, které nepříznivě ovlivňují mechanické vlastnosti svárů. Nízká cena CO2 mnohdy dělá tuto methodu atraktivní a v mnoha případech vyhovuje. Pro dosažení vyšší kvality svárů je dobrou volbou mix Ar + CO2 v poměrech od 75%/25% do 90%/10%. Tato směs obvykle vyhovuje pro svařování uhlíkových ocelí, dosáhne se dobrého průvaru spoje, roztřik je omezen a ve většině případů kvalita svárů je vyhovující.
Pro svařování nerezových ocelí je vhodná volba 98% Ar/2% O2. Při svařování niklu se s úspěchem používá směs 95% Ar/5% H2. Při svařování čisté mědi je možno použít směsi 75% Ar/25% H2. (Pozor - tato směs nesmí být použita pro Al a Mg). Při MIG svařování aluminia se používá obvykle čistý Ar, lze použít směs Ar + He v poměrech 50%–75%, která zvyšuje teplotu oblouku, což je výhodné při svařování velmi tlustých materiálů. Existuje ještě celá řada dalších kombinací, většinou pro speciální použití, kterými se zde nebudu zabývat.
Offline
Dovolím si trochu doplnit Franka. V Evropě je v teoretické části svařování v současné době používán poněkud modifikovaný přístup k jednotlivým technologiím svařování. V USA zůstalo svařování trochu stát, protože se nezúčastňuje celosvětového teoretického bádání v oboru. Asie a Evropa naopak úzce spolupracují a to přináší řady vynikajících poznatků. Ve svařování pod ochrannými atmosférami došlo hlavně zásluhou automobilového průmyslu k "nové technické revoluci". Při svařování metodami MIG (Metal Inert Gas), MAG (Metal Activ Gas), TIG (Tungsten Inert Gas) a ještě dalšími, které ještě nemají ustálené zkratky (např. pájení ocelí či barevných kovů el. obloukem, případně plazmovým paprskem, nebo i CMT), a dokonce nemají ani přesně stanovené požadavky na svářečské zkoušky, se používají dvou a vícesložkové ochranné plyny. Pokud jde o směsi CO2 + Ar ustálily se dvě varianty, a to 15 % CO2 + 85 % Ar, případně 18 % Co2 + 82 % Ar. Směs s 15 % CO2 má výhodu v minimálním rozstřiku při svařování tenkých plechů. Dá se také říci, že čím vyšší obsah CO2 ve směsi, tím je oblouk teplejší. Pokud by ale obsah CO2 měl překročit 25 %, stává se argon zbytečným. Ovšem nevýhodou je, že při čistém CO2 je na oblouku dost vysoké napětí a z toho vyplývá velký rozstřik. Všechny výhody a vlastnosti jednotlivých metod svařování se kompletně projeví při robotizovaném svařování, kde není možnost žádných průběžných zásahů do svařovacího procesu. Ale to už je jiné povídání.
Offline