SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Mohu tvrdit, že jsem se za ty desítky let, které jsem se motal kolem svařování, nepotkal "hloupého" svářeče. Když jsme ještě svařovali se "Státními zkouškami" podle ČSN, tak všichni předem prošli Základním kurzem a povinnou praxí. Při přechodu na EN normy dbaly Svářečské školy na to, aby svářeči dobře zvládli i teorii. Tak to snad funguje dosud.
Když jsem pracoval ve velké energetické firmě, měli svářeči na tlakových systémech vždy k dispozici příslušnou výkresovou dokumentaci.
V obrovské světové firmě v AUTOMOTIVE mají všichni seřizovači robotizovaného svařování a všichni svářeči za roboty svářečské zkoušky - v závodech v Evropě, Asii i jižní Americe prakticky obdobné jako jsou dle norem EN. Jen závody v USA si prosadily jejich kvalifikační systém.
Ve firmě, kterou jsem pomáhal certifikovat na svařování (nejen pro české a francouzské dráhy), mají svářeči (všichni s příslušnými zkouškami EN) vždy pro svou část výroby výkresovou dokumentaci, protože mají velkou variabilitu výroby.
Jenom mizerná firma si drží "hloupé" svářeče. Taková firma by se ale na trhu sama měla "vyfaulovat", protože je to jenom vyžírka. Není totiž už z principu schopna produkovat kvalitní výrobky.

Pravda, ve svařování to je méně časté.  Taky záleží na cenové hladině, ve které firma pracuje. U finálních výrobků a náročných výrobků je cenová hladina tak vysoká, že z toho není problém platit svářeči třeba mladoboleslavské mzdy  a potom není problém, aby svářeči měli příslušné svářečské zkoušky  a uměli číst výkresy a měli další znalosti. Protože ti, co to nezvládnou, mohou kazit příliš drahé výrobky a tak letí.
Ve firmách, kde je cenová hladina nízká, třeba u dodavatele komponent nebo levných výrobků, je třeba víc šetřit a šetří se na svářeči, jeho mzdě i vzdělání. V malých firmách se pak spoléhá, že  i tak svářeč u svářečky zvládne, co je třeba.  Ve velkých firmách, třeba automotive, se pak na svařování dělají automatické  či robotizované stroje a svářeč jenom vkládá výrobek a hotový svařený odebírá  a ukládá do beden.  Svařování mu seřizuje parťák nebo teamleader nebo technolog nebo seřizovač nebo udržbář.  Takový "svářeč"  nemusí znát prakticky nic.

Bořku, kvalitní výrobek je takový, kde jsou splněny všechny podmínky už při jeho návrhu, pak při konstrukčním zpracování a nakonec při vlastní výrobě. A protože jsme v oblasti svařování, pak zhotovené sváry musí splňovat všechny požadavky na ně kladené. Tedy kvalitní průvar, dodržení rozměrů a také vzhled. Když vidím posmrkaný materiál místo vzhledově přijatelného sváru, navíc celé okolí poprskané kuličkami, tak moje víra v jeho kvalitu je silně otřesena. Navíc mi bohatá praxe v oboru napovídá jak takový svár asi vypadá uvnitř a tedy jaké budou jeho vlastnosti. Ještě nedávno jsem měl platné "papíry" na Vizuální kontrolu svárů (ČSN EN ISO 17637) Level 2 a osobně jsem při destrukčních metodách  nařezal, naleštil a naleptal tisíce svárů na různých materiálech (oceli, nerezové materiály, Al slitiny atd.). Proto vím, že ani na povrchu krásný a dokonale očištěný svár ještě není zárukou kvality, ale aspoň něco napoví o přístupu svářeče.